PRVNÍ HOŘE - Achtung, Sultan!
Urzovci jsou zpět a vyráží do klubů, radujme se! To by asi tak stačilo. Snad jen drobná poznámka. Minulá deska byla a je až příliš dokonalá. Nová je dokonalá poněkud méně, je pouze vynikající. Kdo by to byl čekal?
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Největší změnou od posledního alba LITURGY je to, že jejich principál Hunter Hunt-Hendrix už není muž, ale žena. Koho to překvapuje? Mě ne. Její hudba jde stále dál cestou, kterou definovala poslední deska „H.A.Q.Q.“. Jen je možná ještě šílenější. Hunter Hunt-Hendrix to šílenství ale drží pevně ve svých rukou. Kapela stále více zabředává do trendů moderní vážné hudby, kterou tlačí nekompromisně ke zdi metalovým tlakem.
„Origin Of The Alimonies“ je jednou z těch desek, které nelze poslouchat po písničkách. Písničky tu nedávají smysl, album je zapotřebí poslouchat jako celek. Je to příběh. Jen málokterá deska v rámci metalu má tak bohatou instrumentaci v nemetalových nástrojích. Ta šíře, s jakou tu HHH pracuje se smyčci, žesti a třeba i harfou, nemá srovnání u jiných kapel. Oproti „H.A.Q.Q.“ se zlehka posunuje poměr mezi vyloženě metalovými pasážemi a košatou orchestrací v neprospěch metalu. Ale vůbec mi to nevadí. Naopak. LITURGY dokázali napsat hudební story, jaké tu nemá obdoby. S tím, že všechny ty housele, violy a trumpety nemají jen charakter exotického dochucovadla. Plnohodnotně se podílí na stavbě skladeb a v mnoha ohledech tvoří jejich páteř.
I přes rozpínající se prostor pro nemetalové elementy tu z mnoha temných koutů cení zuby ostré blackmetalové riffy, které budou naprosto nepřijatelné pro ty posluchače, co nikdy nepřišli do kontaktu s extrémní kytarovou hudbou. V mnoha ohledech jsou tak LITURGY postupem času drzejší a drzejší. Metalového fanouška táhnou ke klasickým newyorkským instrumentalistům, utrženým ze řetězu, jako například Eve Essex, a příznivce alternativní vážné hudby trýzní vyvoláváním metalových démonů. Co má být smyslem? Aby posluchač ztratil orientaci a ztratil se v labyrintu netradičních hudebních postupů? Možná. A musím dodat, že já tu bloudím opravdu rád.
Hunter Hunt-Hendrix se nikdy do metalového šuplíku úplně nevešla. S tím jak u ní přicházejí skladatelské zkušenosti je stále ambicióznější a ambicióznější. A to jak ve formě hudební stránky, tak v obsahu filozofických témat, které zpracovává.
Po prvních albech se o LITURGY mluvilo jako o nadějné kapele. V rámci black metalu dostatečně úderné a nesmlouvané, výborně technicky vybavené a také neokoukané v tom, jak se pokouší žánr dekontruovat. Ta neokoukanost v dnešní době dosáhla zcela jiných rozměrů, ale vlastně tu byla vždy. Doteď si pamatuji, jak jsem s otevřenou hubou poprvé slyšel skladbu „Generation“ z alba „Aesthethica“. Cože? Black metal koketuje s mathrockem? Tohle že se opravdu děje? Od té doby se ale LITURGY posunuli mnohem dál. Neznám druhou kapelu jako jsou oni. Před dvaceti lety jsme se tu smáli lidem, kteří mluvili o spojení moderní vážné hudby a metalu. Tenkrát to bylo fakt vtipné, protože mluvili o NIGHTWISH. Tady to spojení ale sedí jak prdel na hrnec.
Oproti zlým jazykům, kteří za tím čmuchají přílišnou hipsteřinu, tu já zřím velký skladatelský talent. Jen málokterý (?) metal dokáže kolem sebe stavět košaté orchestrální party, které dávají smysl. Další zářez New Yorčanů je mnohem orchestrálnější, soundtrackovější a baví mě více než předchůdce.
8 / 10
Hunter Hunt-Hendrix
- vocals, guitar, production
Bernard Gann
- guitar
Tia Vincent-Clark
- bass
Leo Didkovsky
- drums
Eve Essex
- flutes, saxophone
Nate Wooley
- trumpet
Josh Modney
- violin
Carrie Frey
- viola
Caleigh Drane
- cello
James Ilgenfritz
- double bass
Eric Wubbels
- piano, organ
Marilu Donovan
- harp
1. The Separation of HAQQ from HAEL
2. OIOION's Birth
3. Lonely OIOION
4. The Fall of SIHEYMN
5. SIHEYMN's Lament
6. Apparition of the Eternal Church
7. The Armistice
93696 (2023)
Origin Of The Alimonies (2020)
H.A.Q.Q. (2019)
The Ark Work (2015)
Aesthethica (2011)
Renihilation (2009)
Immortal Life (EP) (2008)
-bez slovního hodnocení-
Urzovci jsou zpět a vyráží do klubů, radujme se! To by asi tak stačilo. Snad jen drobná poznámka. Minulá deska byla a je až příliš dokonalá. Nová je dokonalá poněkud méně, je pouze vynikající. Kdo by to byl čekal?
Atmosférický black metal / post-metal. Hodně odlehčená produkce plná vybrnkávaček, náladových pasáží a košatých atmosférických vsuvek. Zuby se moc necení, možná občas mléčné jedničky. Příjemný poslech, vyloženou hitovku však na "Succumb" nenajdete.
Šíleně plodný oneman projekt, Aaron Edge se utrhl ze řetězu s sází jednu desku za druhou. "Agglomeration" je třetí z letošních již pěti alb. A překvapivě to drží slušnou kvalitu. Pokud tedy máte rádi dusivý sludge doom s výbuchy disonantního šílenství.
Hulváti z Jura sú takí naši DARKTHRONE: o pol generácie mladší a s koreňmi v grinde miesto blacku, no doživotne verní metalovej klasike (s čoraz hrubším zvukom). „Kromaňon“ a „Abeceda nenávistí“ sa zapíšu do zlatého fondu. Zbytok asi nie, čo vôbec nevadí.
Oproti EP "God Made Me An Animal" ubral Greg Puciato (ex-THE DILLINGER ESCAPE PLAN), ale i skupina jako celek, na nekompromisnosti, objevují se více i zpěvné a melodické polohy, nicméně je to stále hodně nasraný a uřvaný post-hardcore té nejvyšší kvality.
Strhující rozsáhlé kompozice, které buď zcela pohltí, nebo unudí. Já se hlásím k první možnosti. Je to jako snové divadlo severského death metalu. Za mě je to zatím rozhodně jedna z nejzajímavějších desek letošního roku.
Singl „Winter Storm Vigilantes“ je povedená záležitost, která byla slibnou návnadou na nové album. Velká očekávání byla nakonec zbytečná. S trochou dobré vůle se na albu najdou dvě další slušné skladby, jinak je to stále ten samý a nenápaditý kolovrátek.