Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Plzeňští PANYCHIDA jsou pevnou součástí tuzemského černěkovového podhoubí již řádku let a to samozřejmě nejlépe ze všeho vypovídá o jejich současném statusu. Nové, v pořadí již páté studiové album „Gabreta Aeterna“, jež spatřilo světlo pandemií stíhaného světa na sklonku loňského roku, však má nesporné ambice vnímání PANYCHIDY ještě poupravit a posunout směrem výš. Podobně poctivých a ve všech směrech propracovaných „klasických“ metalových nahrávek totiž uplynulých dvanáct měsíců v domácích poměrech mnoho nepřineslo.
Neboť když se jeden zaposlouchá do jejích drážek, koncepčně i textově věnovaných Šumavě (Gabreta neboli „Pohoří kozorohů“ je keltský název pro tyto hory), může se mu velmi lehce stát, že skončí v neodvratném zajetí špinavých heavy/blackmetalových pařátů, jež škrábou a tisknou velmi intenzivně a chladnokrevně, ale zároveň také v nebohém posluchači vyvolají pocit vznešené pokory, ohromení a odevzdanosti. To proto, že „Gabreta Aeterna“ je dokonalým konglomerátem obsahu a formy, totiž jiskřivé poklony stylovým kovovým standardům a do nejmenších detailů propracovaného doprovodného materiálu, obalem počínaje a perfektní prací s různými intry, vsuvkami a jinými obohaceními prostého hudebního projevu konče.
Názorně to ilustruje už jen pohled na samotný obal nahrávky, jemuž v sugestivním černobílém provedení vévodí archaická momentka s umrlčími prkny, na jejímž pozadí se tyčí nejvyšší vrch hor Velký javor. Kdo by za zvuků třeba takové závěrečné „Tottenbretter“ zůstal při pohledu na něj nedotčeným, asi těžko někdy pochopil, jakou hloubku může mít dobře zahraný a vymyšlený heavy metal. A takových symbolických spojení hudby a její hmatatelné ilustrace obsahuje album celou spoustu, vlastně by se dalo říct, že je jím doslova prošpikované.
Přenese vás do světa na oko ošklivého a černého, tak jak to má na pořádném blackmetalovém albu vypadat, v němž se však odehrává daleko víc emocí, díky nímž na povrch vyplouvá i nápadná uhrančivost „Věčné Šumavy“. K dokonalosti jej vybrušuje mnoho zpěvových poloh a vůbec celý ten tak nějak sympatický projev PANYCHIDY, která působí, že tenhle metalový skvost z ní vlastně vypadl jen tak mimochodem. Slabé místo tady prostě nenajdete a naopak, když budete chtít označit ta nejlepší, bude to možná nerozlousknutelný oříšek. Sveřepý černý kov („Válečná běsnění…“), melodické faty morgány („Trampus…“), nenápadné špičkování s klasiky (riff jako z dílny RUNNING WILD v „Černou nocí…“) anebo mrazivou hororovou atmosféru (geniální užití dětského sboru v „Bludných ohních…“), to všechno – a ještě víc – tady má své pevné místo.
Tak pevné, že budete přemýšlet o tom, zda poklonu takovým velikánům, jakým Šumava rozhodně je, lze v tom našem metalovém ranku vůbec vystřihnout ještě výstižněji.
1. Krajina / Die Landschaft
2. Bílý Samum
3. Nikoho pán, nikoho sluha
4. Černou nocí míhá se černý stín
5. V dnešní zbahnělé době… / In der heutigen versumpften Zeit…
6. Trampus – o samotě a smrti v odlehlých končinách
7. Válečná běsnění připravující krajinu šumavskou o její syny a uvádějící v svár místní lid
8. Abele
9. Bludné ohně na stráních Hirschensteinsckých
10. Odkouzlení hvozdu Hercynského
11. Todesmarsch
12. Totenbretter
Diskografie
Řířuřec : Dreisessel (EP) (2022) Gabreta Aeterna (2020) Haereticalia - The Night Battles (2016) Grief For An Idol (2013) Woodland Journey (EP) (2011) Měsíc, les, bílý sníh ~ Moon, Forest, Blinding Snow (2010) Paganized (2007) Promo (2006)
DALŠÍ INFORMACE
Vydáno: 2020 Vydavatel: Folter Records Stopáž: 54:24
Zatím jen taková ochutnávka z připravovaného alba, které vyjde na konci srpna, plus dva znovu nahrané starší kousky. Ale Kanaďané svým vzletným prog metalem, odkazujícím i na to nejlepší od OPETH, dávají tušit, že se vrací ve slušné formě. Těším se.
"Ty Maďaři s tou trubkou" stále žijí a razí ten svůj atmo BM, tentokráte se střídavými úspěchy. Je to jako když při stěhování odsunete gauč, objevíte za ním zapadlé CD (nebo spíš MC?) a stisknete "play". Nové album s třicet let starou duší. Nostalgické.
Stále jsem spíše skeptický k těmto přehrávkám letitých klasik, ale je potřeba uznat, že alespoň z technického hlediska dostala legendární nahrávka osvěžující vitamínovou injekci. Otázkou ale zůstává, zda-li by nakonec nestačil slušný studiový remastering.
Před vydáním nového materiálu si připomínám album z roku 2022 a je to poslech, který mi v uších krásně dozrál. Mix postpunku, darkwave se špetkou black metalu často dává vzpomenout na ULVER v době jejich transformace.
V tom horkém spálenopoříčském sobotním odpoledni to byla láska na první poslech. A i na ty další se ukazuje, že "Vítejte v pekle" je úžasným black´n ´rollovým konglomerátem pod vlivem MOTÖRHEAD a MASTER´S HAMMER. Více takové čerstvé krve na naši scénu!
S výnimkou niekoľkých motívov a vokálu sa jedná o exkurziu v doméne kompozičnej bezradnosti a slabom zvuku. Ťažko uchopiteľný prekombinovaný a vo svojej podstate plochý materiál znie nefunkčne a zastaralo podobne ako jeho dvaja predchodcovia.
Per "Hellbutcher" Gustavsson to má teď rozjeté hned na několika frontách. NIFELHEIM definitivně(?) na odpočinku, ale oheň old school metalu musí hořet dál! Tentokrát v dřevně doomovém a pochopitelně i patřičně ortodoxním stylu. Berte nebo nechte být!