OBSCURE SPHINX - Emovere
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Po všech stránkách zajímavá minisérie. Tématem, hudbou, rozmanitostí i délkou. SEKERKA se liší od většiny produkce, která poslední dobou zaplavuje VOD platformy. Série povídkových filmů, založených na reálných událostech, které hýbaly černou komunitou v Británii v sedmdesátých a osmdesátých létech. Každý díl má ale zcela jiné pojetí, tempo, kameru.
Krom herců se ale kolem celého projektu točí stejný tým lidí. Jak tvůrce, scénárista a režisér Steve McQueen, tak kameraman Shabier Kirchner tu nabízejí naprosto famózní a širokou přehlídku v tom, jak dokáží uchopit jednotlivá témata vždy zcela jinak, ale vždy s citem. Shabier Kirchner už teď za svoji práci inkasuje vítězné sošky.
Pětidílná série začíná více jak dvouhodinovým filmem, popisujícím vztahy mezi policejními jednotkami a černošskou komunitou v Londýně. Drží se reálných událostí a to včetně závěrečného soudu, který může mnohým připomínat cenami ověnčený Chicagský tribunál z minulého roku. Napříč celou sérií má McQueen velmi šťastnou ruku, co se hereckého obsazení týče. Tady kraluje mladá Letitia Wright, ale velmi zdatně jí sekundují všichni ostatní. Soudní drama, do kterého se epizoda nazvaná Mangrove láme v poslední třetině, je v ostrém kontrastu s tím, jak působí hned následující hodinový díl, nazvaný Little Rock. Zavádí nás na rastafariánskou párty. Tempo, styl i kamera se zcela mění. Do popředí přichází atmosféra, hudba a vztahy mezi mladými bavícími se lidmi. Dlouhé záběry na taneční parket, skvěle odpozorovaná klišé, která se táhnou podobnými večírky bez ohledu na rasu, čas nebo hudební styl. Celé to působí tak, že se tu McQueen až příliš nechal unést atmosférou večírku. Pot, hlasitá hudba a bavící se mládí. Děj se posouvá jen málo a v náznacích.
Obě epizody jsou si vzájemně vzdálené jak námětem, tak zpracováním. Nerad bych zabředl do detailního popisu dalších dílů. Už na těchto dvou je možné vidět, jak pestrou paletu výrazů SEKERKA nabízí. Společná je jim jen černá komunita a přibližně stejný čas, ve kterém se příběhy odehrávají. Základní premisa je vždy různá, společnou zůstává lehce aktivistický podtón, kvalitní herecké výkony a skvělá kamera i hudba. V době, kdy se přes VOD platformy převaluje nekonečná tsunami podprůměrného balastu, je toto počin, který výrazně převyšuje jakostní standardy.
Vítané osvěžení v záplavě nekonečných seriálů. Skvělí herci, režie, kamera i příběhy.
7,5 / 10
Velká Británie, 2020, 6 h 43 min (Minutáž: 64–126 min)
Tvůrci: Steve McQueen
Režie: Steve McQueen
Scénář: Steve McQueen, Alastair Siddons
Kamera: Shabier Kirchner
Hudba: Mica Levi
Hrají: Thomas Coombes, Gershwyn Eustache Jnr, Malachi Kirby, Jodhi May, Shaun Parkes, Rochenda Sandall, Letitia Wright, John Boyega, Nigel Boyle, Gary Beadle, Jack Lowden, Alex Jennings, Nathaniel Martello-White, Richie Campbell, Jumayn Hunter, Sam Spruell, Joseph Quinn, Samuel West, Richard Cordery, Michelle Greenidge, Micheal Ward, Kedar Williams-Stirling, Romario Simpson, Stephen Boxer, Steve Toussaint, Antonia Thomas, Liam Garrigan, Nadine Marshall, Calum Callaghan, Sheyi Cole, Robbie Gee, Elliot Edusah, Ashley McGuire, Johann Myers, Sharlene Whyte, Josette Simon, Naomi Ackie, Jo Martin, Kate Dickie, Stewart Wright, Adrian Rawlins, Jade Anouka, Amarah-Jae St. Aubyn, Ellis George, Dennis Bovell
Producenti: Michael Elliott
Střih: Chris Dickens
Scénografie: Helen Scott
Masky: Siobhán McGrath
Kostýmy: Jacqueline Durran, Lisa Duncan, Sinéad Kidao
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Jedni z mála u nás (ne-li vůbec jediní) představitelé zatuchlého hnilobného death/doomu o sobě dávají vědět novým EP, jehož trojice chorobných songů také jasně demonstruje fakt, že tato obluda už dozrála na úroveň plnohodnotného alba. Čím dříve, tím lépe!
Pokračování, která neukončují děj, to mají těžké. Druhé Silo je pomalé, vláčné a nestane se v něm vlastně nic, co by se nevešlo do jednoho dvou dílů. Nečtenářům knih navíc nemusejí být zřejmé všechny pohnutky jednajících. Tak snad to třetí řada narovná.
Ruské skupiny většinou ignoruji, ale než jsem si všiml, že je tahle z Jekatěrinburgu, upoutal mě jejich starosvětský thrash. Nic převratného se sice neděje, spíš je to jako výlet zpět časem, ale pro pamětníka celkem dobrý.
Keith Buckley (ex-EVERY TIME I DIE) jako by se svými kumpány zkoušel štěstí v hodně melodickém metalcore, nebo možná spíše post-hardcore, ale na mě je to hodně plytké a podbízivé. BETTER LOVERS, kde působí další členové ETID, jsou úplně jiná liga.
Trochu Red Dead Redemption pro čtenářky Marianne. Pod krví a špínou se schovávají scenáristická klišé a dutá schémata revizionistických westernů. Má to sice patřičně gritty look, ale nekouše to. Spousta sentimentu a neschopnosti poradit si s postavami.
Veteráni stonerrockového stylu toho mají za sebou už hodně, ale stále jim to hodně sluší a tak i album roku 2024 v sobě nese odkaz na klasické devadesátky a tedy dobu, kdy tahle skupina tvořila po boku KYUSS historii.