Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Hra, která nás reprezentuje v mezinárodních žebříčcích nejlepších indie her za rok 2020. Oprávněně. Originální tím, jak vypadá; jednoduchá v principech, které používá; ale rafinovaná v tom, jak je používá; groteskně banální svým začátkem; dětsky hravá; přitom leckdy až kafkovsky temná v tom, jak působí. To všechno je CREAKS.
Příběh začíná opravdu jednoduše. Jste doma, ve svém pokojíku a najednou vám začne blikat lustr. Žárovka nakonec praskne a spolu s tím přichází zachvění země, které odhalí za srolovanou tapetou ve vašem pokoji malá dvířka. Ta vedou do zvláštního světa. Podivného baráku pod vaším pokojem, který obývají ptakolidé. I ti řeší jistý problém, který zdaleka není tak jednoduchý jako nesvítící lustr. Toliko k příběhu.
CREAKS je vlastně logická plošinovka, která v mnohém připomene kultovní ODDWORLD z roku 1997. Jen s tím rozdílem, že je po všech stránkách lepší. Logické hříčky používají opravdu jednoduchých principů, máte tu jen čtyři typy „enemáků“, ale to, jak jsou navrženy záludnosti, jež řešíte, je velmi vynalézavé. Hra je schopna vystačit si s opravdu triviálními základy, na kterých staví logické puzzly, které vám dokážou zaměstnat mozek na delší dobu.
Základní vlastností potvůrek je to, že když na ně posvítíte světlem, přestanou se pohybovat a stane se z nich nábytek. Z divokého zlého psa je najednou noční stolek. Z podlouhlého bubáka věšák na kabáty. Hra tu využívá dětské představivosti, která bude každému povědomá. U kreatur, které musíte obelstít, vtipně využívá i zvuků. Například psí štěkání je v podstatě jen agresivní vrzání zavíraného šuplete. Takových nápadů tu naleznete spoustu a budou vás neskonale bavit. Každý typ příšeráků má jednoduchý model chování. Pes je nejšťastnější v pelíšku, kam se chce vrátit, ale když se k němu přiblížíte příliš blízko, začne štěkat a rozběhne se za vámi.
Velkou součástí CREAKS je jejich vizuál. Vodovkami namalovaný svět využívá podobně temně umírněné palety jako třeba MACHINARIUM. Spájí se tu roztomilá dětskost a zádumčivá temnota. Hodně moc se mi líbí, že má celá hra tento jednotný styl a přece je každý její kus originální. Grafika se neuchyluje ke kopírování a každá místnost v domě je originální a velmi detailní. Tento přístup je už i na nezávislé herní scéně velmi unikátní.
Krom hlavní herní náplně narážíte na obrazy, ve kterých jsou někdy ukryté jednoduché mezihry. Ty můžete klidně ignorovat, ale vřele doporučuji k pozornosti. CREAKS jsou v dnešním světě chytrou vzpomínkou na ty nejkrásnější perly logicko-plošinovkového žánru. Je to hra se svým vlastním stylem, ve kterém lehce rozpoznáte originální rukopis Amanita Design. Krom grafického designu se sluší vyzdvihnout i hudbu, o kterou se postaral Joe Acheson pod hlavičkou HIDDEN ORCHESTRA. Z původně diplomové práce dvou lidí se za osm let stala plnohodnotná hra, která vedle konečně vydaného FACTORIA a hororové adventury SOMEDAY YOU'LL RETURN stojí na pomyslné bedně nejlepších domácích her roku 2020.
Faust a spol. tentokrát více přitlačili na pilu a natočili o poznání méně přátelskou desku. Více black metalu a méně zjemňujících prvků. I tak je materiál pěkně diversifikovaný, jen je méně přístupný a chybí mu ona zpěvnost, vzletnost a naléhavost.
Čistý death/doom. Špinavý, jeskynním marastem až po krk nasáklý. Ale také spíše jednoduchý, držící se jako klíště žánrových standardů bez nejmenší ochoty alespoň základně experimentovat. Co mu však nechybí, je tolik potřebná neotesanost a hrubozrnnost.
Nejvíce přístupná deska GAEREA. Portugalci sice stále preferují rychlá tempa, ale materiál zároveň různě zahlazují, kudrnatí a zjemňují. A vesele do něj integrují jeden post-metalový prvek za druhým. Black metal pro masy, nicméně velmi pěkně složený.
(Raw) blackmetalový projekt z pokojíčku se vším všudy. Tentokrát za materiálem stojí osoba pohlaví něžného. Slyším za tím trochu SATANIC WARMASTER, SARGEIST, ORDER OF NOSFERAT a nebo také WINTER LANTERN. Jednoduchá, leč dobře poslouchatelná deska.
Debutové album hardcore kapely, která je složena ze členů ve svém žánru vyhlášených švédských skupin OUTLAST a VICTIMS. Dvacet minut nekompromisního nátěru brousícího až do oblasti crustu.
Koncepčný album, zaujímaví hostia (Ian Anderson z JETHRO TULL, Joey Tempest z... EUROPE?!), návrat growlingu(!), orchester, hammondy, moogy a mellotron, obal od Travisa Smitha a veľa paragrafov. Čo sa môže pokaziť? Podľa prvých posluchov sa zdá, že nič!