Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Hra, která nás reprezentuje v mezinárodních žebříčcích nejlepších indie her za rok 2020. Oprávněně. Originální tím, jak vypadá; jednoduchá v principech, které používá; ale rafinovaná v tom, jak je používá; groteskně banální svým začátkem; dětsky hravá; přitom leckdy až kafkovsky temná v tom, jak působí. To všechno je CREAKS.
Příběh začíná opravdu jednoduše. Jste doma, ve svém pokojíku a najednou vám začne blikat lustr. Žárovka nakonec praskne a spolu s tím přichází zachvění země, které odhalí za srolovanou tapetou ve vašem pokoji malá dvířka. Ta vedou do zvláštního světa. Podivného baráku pod vaším pokojem, který obývají ptakolidé. I ti řeší jistý problém, který zdaleka není tak jednoduchý jako nesvítící lustr. Toliko k příběhu.
CREAKS je vlastně logická plošinovka, která v mnohém připomene kultovní ODDWORLD z roku 1997. Jen s tím rozdílem, že je po všech stránkách lepší. Logické hříčky používají opravdu jednoduchých principů, máte tu jen čtyři typy „enemáků“, ale to, jak jsou navrženy záludnosti, jež řešíte, je velmi vynalézavé. Hra je schopna vystačit si s opravdu triviálními základy, na kterých staví logické puzzly, které vám dokážou zaměstnat mozek na delší dobu.
Základní vlastností potvůrek je to, že když na ně posvítíte světlem, přestanou se pohybovat a stane se z nich nábytek. Z divokého zlého psa je najednou noční stolek. Z podlouhlého bubáka věšák na kabáty. Hra tu využívá dětské představivosti, která bude každému povědomá. U kreatur, které musíte obelstít, vtipně využívá i zvuků. Například psí štěkání je v podstatě jen agresivní vrzání zavíraného šuplete. Takových nápadů tu naleznete spoustu a budou vás neskonale bavit. Každý typ příšeráků má jednoduchý model chování. Pes je nejšťastnější v pelíšku, kam se chce vrátit, ale když se k němu přiblížíte příliš blízko, začne štěkat a rozběhne se za vámi.
Velkou součástí CREAKS je jejich vizuál. Vodovkami namalovaný svět využívá podobně temně umírněné palety jako třeba MACHINARIUM. Spájí se tu roztomilá dětskost a zádumčivá temnota. Hodně moc se mi líbí, že má celá hra tento jednotný styl a přece je každý její kus originální. Grafika se neuchyluje ke kopírování a každá místnost v domě je originální a velmi detailní. Tento přístup je už i na nezávislé herní scéně velmi unikátní.
Krom hlavní herní náplně narážíte na obrazy, ve kterých jsou někdy ukryté jednoduché mezihry. Ty můžete klidně ignorovat, ale vřele doporučuji k pozornosti. CREAKS jsou v dnešním světě chytrou vzpomínkou na ty nejkrásnější perly logicko-plošinovkového žánru. Je to hra se svým vlastním stylem, ve kterém lehce rozpoznáte originální rukopis Amanita Design. Krom grafického designu se sluší vyzdvihnout i hudbu, o kterou se postaral Joe Acheson pod hlavičkou HIDDEN ORCHESTRA. Z původně diplomové práce dvou lidí se za osm let stala plnohodnotná hra, která vedle konečně vydaného FACTORIA a hororové adventury SOMEDAY YOU'LL RETURN stojí na pomyslné bedně nejlepších domácích her roku 2020.
Šíleně plodný oneman projekt, Aaron Edge se utrhl ze řetězu s sází jednu desku za druhou. "Agglomeration" je třetí z letošních již pěti alb. A překvapivě to drží slušnou kvalitu. Pokud tedy máte rádi dusivý sludge doom s výbuchy disonantního šílenství.
Hulváti z Jura sú takí naši DARKTHRONE: o pol generácie mladší a s koreňmi v grinde miesto blacku, no doživotne verní metalovej klasike (s čoraz hrubším zvukom). „Kromaňon“ a „Abeceda nenávistí“ sa zapíšu do zlatého fondu. Zbytok asi nie, čo vôbec nevadí.
Oproti EP "God Made Me An Animal" ubral Greg Puciato (ex-THE DILLINGER ESCAPE PLAN), ale i skupina jako celek, na nekompromisnosti, objevují se více i zpěvné a melodické polohy, nicméně je to stále hodně nasraný a uřvaný post-hardcore té nejvyšší kvality.
Strhující rozsáhlé kompozice, které buď zcela pohltí, nebo unudí. Já se hlásím k první možnosti. Je to jako snové divadlo severského death metalu. Za mě je to zatím rozhodně jedna z nejzajímavějších desek letošního roku.
Singl „Winter Storm Vigilantes“ je povedená záležitost, která byla slibnou návnadou na nové album. Velká očekávání byla nakonec zbytečná. S trochou dobré vůle se na albu najdou dvě další slušné skladby, jinak je to stále ten samý a nenápaditý kolovrátek.
Místy tak trochu těžkopádný death metal, který ale sází jak na zajímavé technicky neotřelé provedení, tak na dusivě temnou atmosféru. Pekelný vokál navíc dodává na dramatičnosti. U mě to celkem funguje.
Instrumentální postrocková klasika, která příliš nerozvlní stojaté stylové vody, ale má tu správnou jemnou atmosféru a i díky drobným přesahům například do progrockové či jakoby cinematic sféry nenudí. A to u současného post rocku není málo.