Nevím, jestli je to tím, že se poslední dny nořím do nově vyšlého grafického románu 1984 a současně jsem stále ve stínu snové náladovky DISCO ELYSIUM, ale nová deska GODSPEEDů mi je velmi silně dobarvila. Krom nakažlivé atmosféry tu je ještě jeden společný jmenovatel. Stejně, jako v Orwelově románu nebo zmíněné hře, je tady přítomno nezanedbatelné politické poselství. Kanadská kapela se ve zprávě, kterou k desce vydala, vyjadřuje hlavně k tomu, co se děje v posledním roce. A možná ještě výmluvněji než slova za ní promlouvá tato deska.

O GODSPEED YOU! BLACK EMPEROR se dá říci, že stáli u kořenů postrocku. A přesto se od poloviny devadesátých let nenašla žádná kapela, která by se jejich pojetí žánru dokázala přiblížit. Kolem nich projížděly stovky postrockových sdružení, ale Kanaďané vždy stáli na trochu jiné koleji. Pořád si zachovávali punc určité neuchopitelnosti, unikali trendům a dělali si věci po svém, bez ohledu na to, co se kolem nich dělo. To se tentokráte promítlo i do toho, v jakém formátu deska vychází. Teď narážím hlavně na formát sedmé desky Kanaďanů. „G_d’s Pee AT STATE’S END!“ vychází jako dvojdeska, kdy první vinyl je dvanáctipalcový a druhý desetipalcový.

Novinka tradičně pracuje s rozsáhlejšími kompozicemi, ve kterých si kapela dává patřičně na čas v rozvíjení hudebních nápadů, jež na sebe vrší. Ačkoliv je tempo leckdy hypnotické, tak deska nepůsobí nijak zdlouhavě. Každá vteřina tu má své místo a pracuje pro celek. Klidné, nenápadné pasáže dávají vyniknout těm hybným. Minimalistické lo-fi momenty přerůstají v monumentální obry, co pohlcují prostor i čas. Epičnost GODSPEED YOU! BLACK EMPEROR je pověstná a současně není přístupná každému.

I na aktuální nahrávce se prolínají zkreslené dronové stěny s ambientními pláněmi, v nichž je možné se ztratit. Rozechvělé smyčce tu stojí vedle zefektovaných kytar a dalších zvuků, které tvoří velmi specifický výsledný sound, jenž od jiných kapel neznám. Hudební motivy vás zavádí do neklidné, psychedelické nirvány, co je zároveň opojná, intenzivní a očisťující. Kanaďané tu ale oproti minulosti pracují i s emocemi, které jejich hudbu dříve prosvěcovaly jen velmi zřídkakdy. Vedle citelného neklidu tak z novinky vyvěrá i nezanedbatelná porce naděje. Hudební světlo na konci tunelu? Možná. GODSPEED YOU! BLACK EMPEROR mě zas a znovu přesvědčují, že i instrumentálně dokáží předávat silnou výpověď a pocity v jejich ryzí a ničím neobalené podobě. Chcete soundtrack, který je devastující, který drolí temnou realitu světa na prach, jen aby vás na konci zalil sluncem? Tady je.

Další obecnou vlastností kapely je to, že i v instrumentální poloze umí tvořit velmi silné hudební příběhy. Dvacetiminutový opus „Govermant Came“ je skladbou, pro kterou má tato deska už teď jisté místo ve výročních žebříčcích. Neznám kapelu, jenž by texturu zvuků splétala takovým způsobem. Usoužené kytary, plačící na hrobech roku 2020, naprosto přesně vystihují pachuť, kterou z minulých dvanácti měsíců stále mám na jazyku. Žádná kapela mi v poslední době nedokázala dát podobné emoce jako prvních šest minut „Govermant Came“. GODSPEED YOU! BLACK EMPEROR jsou hudební radikálové. Nepřipouštějí kompromisy. Dostávají se pod kůži velmi hluboko. Jejich sedmá deska je svátkem, na který jsem dlouho čekal a zatím v plném rozsahu plní mé očekávání. Pokud jste čekali na postrockovou událost roku 2021, tak se právě stala.