Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Na adresu Blaze Bayleyho, jemuž mimochodem bude letos už osmapadesát, se zpravidla pějí jen chvalozpěvy a přiznávám, že ani já nebývám žádnou výjimkou. Tenhle anglický džentlmen mě totiž v podstatě uhranul svým naprosto profesionálním přístupem k heavy metalu, jehož by díky tomu mohl klidně být ambasadorem na pomyslném summitu Hudby samotné.
Jeden příklad za všechny: když na konci června 2012 ostudně zkrachoval projekt festivalu „Rock Rebellion“ v josefovské pevnosti, a když nicnetušící muzikanti, kteří se na místo samé dostavili a nedostali ani vindru, začali houfně odjíždět, byl to právě Blaze, kdo neváhal, a z přistavené lavičky jen do vytleskávání vystřihl mezi zklamané fanoušky „unplugged“ alespoň tři kousky. Slyšeli jste to o někom jiném?
Jeho sólová kariéra pod hlavičkou obou jeho přízvisek, jakožto nejmladší součást celé Blazeovy diskografie, čítající do těchto chvil šest studiových alb, by o tom ostatně mohla také vyprávět hromadu zajímavých příběhů. A korunu tomu bezpochyby nasazují její úplně poslední pokračování, tedy brilantní albová trilogie „Infinite Entanglement“ z let 2016 až 2018, z níž se zaleskly především její první dvě části.
V té třetí („The Redemption Of William Black“) už to spíš vypadalo, že si Blaze vybral slabší autorskou chvilku, což ale bylo po obou předcházejících albech, jasně excelujících heavy metalem té nejvyšší ryzosti, jednak tak trochu logické a očekávané a jednak se i přesto jednalo o solidní album, za nějž by mnoho jiných dalo bůhvíco.
Tenhle syndrom, totiž jakési částečné vyschnutí autorského pramene způsobené předcházejícím opakovaným přetížením, je pak příznačný i pro nejčerstvější přírůstek v rodině Blazeho studiových nahrávek. Pravda, albu „War Within Me“ předcházely více než tři roky nahrávací pauzy, takže by se mohlo zdát, že prostoru pro načerpání nových sil bylo dostatek, ale jednoduše to tak není.
Po delší době zase nekoncepční nahrávka působí vlastně jako dokonalý výsledek práce se šablonou, přiloženou k dřívější Bayleyho produkci. Přes ní je obkreslen osvědčený zpěvák a skladatel, již tradičně jištěný vyzkoušeným doprovodným bandem ABSOLVA, a přes ní jdou i důvěrně známé riffy a sázky na melodie, ovšem onen kýžený efekt, pro nějž byste si album chtěli opakovaně prohánět hlavou až do skonání světů, se zkrátka neodstavuje. Místy to sice nadějně zajiskří (titulní otvírák, „303“ věnovaná polským pilotům RAF za druhé světové války, „Witches Night“ a „The Power Of Nikola Tesla“), ale žádný pořádný požár tyhle jiskry nemají šanci založit. Jako když odložíte onu zmiňovanou šablonu a zjistíte, že jste vlastně nakreslili jen to samé, co předtím.
Nehodlám ovšem být proto žádným Blazeho katem, ostatně už jenom kvůli oněm vyjmenovaným čtyřem kusům se „War Within Me“ nepochybně vyplatí naslouchat. Ovšem zakrývat fakt, že se někdejšímu pěvci IRON MAIDEN nejnovější studiová práce nepovedla způsobem zrovna obvyklým a očekávaným, také nebudu. Protože to se prostě ve světě stále ještě poctivého heavy metalu nedělá.
1. War Within Me
2. 303
3. Warrior
4. Pull Yourself Up
5. Witches Night
6. 18 Flights
7. The Dream of Alan Turing
8. The Power of Nikola Tesla
9. The Unstoppable Stephen Hawking
10. Every Storm Ends
nuz nie je sranda nadviazat na 3 perfektne a konceptom previazane dosky, plus netreba zabudnut na skvele akusticke album December Wind (vydane v novembri:)... Blažej to ale dal na vybornu... namiesto 70-minutoveho trapenia vytiahol 42-minut toho najlepsie, co bolo poruke... uvodna titulka sleha jak blazen; refren 303 som si pohmkaval hned pri prvom pocuti; Warrior odhaluje, v akej vokalnej pohode starky je atd... mini trilogia o slavnych vedcoch potesi a zaverecna obligatna "self help" kompozicia je viac nez dostojnym zavrsenim... dal by som aj za menej, ale preco vlastne... uz sa tesim, ako si v dubravskom rock cafe zahulakam "stand up stand up"...
Faust a spol. tentokrát více přitlačili na pilu a natočili o poznání méně přátelskou desku. Více black metalu a méně zjemňujících prvků. I tak je materiál pěkně diversifikovaný, jen je méně přístupný a chybí mu ona zpěvnost, vzletnost a naléhavost.
Čistý death/doom. Špinavý, jeskynním marastem až po krk nasáklý. Ale také spíše jednoduchý, držící se jako klíště žánrových standardů bez nejmenší ochoty alespoň základně experimentovat. Co mu však nechybí, je tolik potřebná neotesanost a hrubozrnnost.
Nejvíce přístupná deska GAEREA. Portugalci sice stále preferují rychlá tempa, ale materiál zároveň různě zahlazují, kudrnatí a zjemňují. A vesele do něj integrují jeden post-metalový prvek za druhým. Black metal pro masy, nicméně velmi pěkně složený.
(Raw) blackmetalový projekt z pokojíčku se vším všudy. Tentokrát za materiálem stojí osoba pohlaví něžného. Slyším za tím trochu SATANIC WARMASTER, SARGEIST, ORDER OF NOSFERAT a nebo také WINTER LANTERN. Jednoduchá, leč dobře poslouchatelná deska.
Debutové album hardcore kapely, která je složena ze členů ve svém žánru vyhlášených švédských skupin OUTLAST a VICTIMS. Dvacet minut nekompromisního nátěru brousícího až do oblasti crustu.
Koncepčný album, zaujímaví hostia (Ian Anderson z JETHRO TULL, Joey Tempest z... EUROPE?!), návrat growlingu(!), orchester, hammondy, moogy a mellotron, obal od Travisa Smitha a veľa paragrafov. Čo sa môže pokaziť? Podľa prvých posluchov sa zdá, že nič!