Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Po EP „Social Failure“ sa REFORE zo Štítné nad Vláří/Slavičína (ak ste v 2. polovici 90. rokov zvykli zabehnúť na festival Nuclear Storm, tieto lokality by vám niečo hovoriť mohli) hlásia s debutovým albumom, vydaným opäť u Koníkovho vydavateľstva Support Underground. Od minula sa zostava kapely rozrástla z trojice na štvoricu, pribudol druhý gitarista Matěj a dve gitary zvyknú thrashmetalovým bandám ponúknuť väčšie možnosti pri komponovaní a hlavne naživo. (Nemusí to byť pravidlom, u SODOM sme boli zvyknutí na ikonické trio a na to, ako im to ide v štvorici aj s navrátenou gitarovou legendou Frankom Blackfireom som si ešte názor neurobil, aktuálny nový album zatiaľ len párkrát prefrčal zvukovodmi a výraznejší dojem nezanechal.)
Thrasheri z Moravy sa s trištvrtehodinovým zvukovým priestorom popasovali na solídnej úrovni, aj keď mám pocit, že pri tomto žánri je lepšie, ak desať skladieb preletí za povedzme 37 a menej minút, býva to kompaktnejšie, ale je pravda, že REFORE sa pohrávajú aj s náladami a akustickými vsuvkami. Baladická „Something To Say“ venovaná pamiatke človeka blízkeho kapele nakoniec ani nie je najdlhšia na albume, ani nijako nerozbíja jeho koncept, medzi prevahou väčšinou naštvaných, útočných kompozícií skrátka táto jedna skôr rozjíma a povedal by som, že taká „Nothing Else Matters“ alebo „Unforgiven“ sú v porovnaní s ňou vyslovené „slaďáky“.
Thrash metal v podaní REFORE sa väčšinou oddáva rýchlym, agresívnym partom a to hodnotím vysoko, nebolo nič horšieho než kadejaké dávne tunajšie lokálne thrashovice, ktorých členom zadarmo v hlave bývala METALLICA a tak sa plahočili prevažne v stredoch, ťažkopádne a neoriginálne bez ohľadu na to, že ich modla vedela poriadne kopnúť do vrtule – „Damage Inc.“, Dyer’s Eve“, „Fight Fire With Fire“ a nemálo ďalších dosvedčí. Moravská štvorica samozrejme nevymyslela nič treskúco nového, ale „Built To Nothing“ je vydareným návratom do 80. rokov. Od predošlej nahrávky sa hudobníci posunuli o kus ďalej a ani nemám pocit, že by kopali nejakú inú ligu než žánrovo príbuzné, dnes už celkom „veľké“ nové delostrelecké batérie pod zástavou OSTM.
Skladby sú chytľavé, dobre poskladané, ani jedna z nich nestojí na jedinom, príliš dlho opakovanom riffe, naopak je to tu všetko variabilné a dobre vygradované. Väčšinou nekompromisný útok, výprask a marš, do neho voľnejšie pasáže, niekedy až s nádychom klasického hard rocku a heavy metalu. Spestrenie akustickými gitarami, klasickými, neraz hlavne melodickými sólami, spoľahlivá rytmika, v ktorej možno basa mohla dostať viac priestoru, v inak kvalitnom zvuku a mixe ju treba hľadať. Slušný drsnejší vokál mi trochu pripomína našich BLACK LIGHT, ale s trochou vyššej petrozzovsko-schmierovskej maniery. Podobne ako na EP aj tu sa hrá v duchu stretu 80. rokov v USA i v Európe, pričom zvýšená dávka slayerovskej nemilosrdnosti REFORE dosť prospela.
Kvalitný ostrý klasický thrash metal v pásme vysokého nadpriemeru, to už od tunajšej „mladej vlny starej hudby“ tak celkom neprekvapí. Ale potešiť poteší stále.
1. Trapped
2. Lifeless
3. Nobody Can Save Me
4. Your Price
5. Reason to Exist
6. Something to Say
7. In the Name of the Law
8. Where Is Your Heaven
9. Built to Nothing
10. Without Control
11. Reflection of Society
Klasický "Rogga" Johansson a jeho user-friendly death metal. Letos sice nemá oslnivou formu (viz slabší PAGANIZER), ale stále je to se ctí. Minulá deska byla lepší, ale i tady si skalní fanoušek najde to své. Hned po prvním poslechu vidíte všechny karty.
Trochu emařiny, trochu punkrocku a špetka indie melancholie. KOVADLINA řiznutá CARCIO RADIO. Ve výsledku celkem pozitivní vibe. Nová kapela se staronovými tvářemi a Banánem u mikrofonu. Hardcorovější MŇÁGA? Možná.
Tahle britská parta si prostě musí vybrat co chce. Koncept, ve kterém střídáte mělký emotivní rock a temnou post metalovou vlnu šilhající po blackaze v konečném důsledku působí jako zmatlaný dort od Pejska a Kočičky.
Nesúhlasím úplne s kolegom Shnoffom, že „PowerNerd“ je „ezo“. Devinovej potrhlosti je v textoch síce dosť, no v prvom rade ide o priamočiary prog’n'roll, ktorý strhne a baví od začiatku až do konca. Ad koniec: na „Ruby Quaker“ sa už so Shnoffom zhodneme.
Devinovu sólovou tvorbu buď milujete nebo je vám lhostejná. Nenávidět Devina nějak nelze. PowerNerd je asi očekávatelný, vrstevnatý ezo prog opus, který potěšil, ale nijak mě na lopatky nepoložil. Kromě songu "Ruby Quaker" ovšem. To je šleha jako kráva.
Hvězda za rok třicetiletých Jezdců jakoby po druhém dechu na albu "Der Rote Reiter" (2017) znovu začínala blednout. Po ukrutné nudě z divného alba "The Divine Horsemen" (2021) je toto EP už druhou studiovou nahrávkou, ale stále se neděje nic vzrušujícího.
Finský prog-power metal, který vykresluje kouzelné melodie a nápadité kytarové a hlavně klávesové instrumentální variace. Jde o one-man projekt, to je i kámen úrazu, nevýrazný zpěv spíš ruší a syntetické bicí také nic moc. Škoda, jinak super poslech.