Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Pražskí thrashmetaloví matadori (rok vzniku 2002) svoj druhý dlhohrajúci album vydali v roku 2014, odvtedy pribudlo jedno demo a dve EP. Tá druhá, najnovšia, vyšla ku koncu minulého roku, netradične na dvoch CD s minutážou 12:22 a 12:21. Šípim tu koncept, disky nesú názvy „Kruh krve“ a „Kruh hoven“, matne mi to pripomína Passoliniho 120 dní Sodomy, slávny film, ktorý som nevidel, po zhliadnutí niekoľkých fotiek z kontroverzného a do histórie zapísaného diela som pochopil, že nemusím vidieť všetko. Ešte že sa kapela pri námete na obal inšpirovala inde a je to sexy nielen na hudobný materiál, ktorým je „zaostalej vypráskanej kov“.
Tak sa volá aj úvodná skladba na prvom disku, poskladaná z riffov od VENOM, SEPULTURA, SLAYER, KREATOR a BATHORY. V podstate ide o poctu inšpiračným zdrojom, BAJONET sú už nie veľmi novými zástupcami „novej vlny starého thrash metalu“, toho špinavého, zúrivého a priamočiareho. Máma Teror (gitara, spev), Studna Strachu (basa, spev) a Thomas von Krchow (bicie, spev), plus štyria hostia so sólami a zbormi. Ak máte radi ten starý thrash, ktorý je orezaný na kosť a besniacu podstatu, bez „umeleckých“ ozdôb či odľahčenosti, zato so silnou dávkou zloby a až čiernkokovovou náladou tu i tam, sú BAJONET vaši ľudia. Skladby majú od 00:47 po 03:57, väčšinou pod dve minúty, takže rýchlosť, stručnosť, výprask, staroškolské sóla a prevažne zlostné, brechavé vokály plus miesta, kde spev a frázovanie príjemne pripomína majstra Štorma – „Pytle krve a sraček“.
Tu sa dostávame k textom, ktoré z hudby chytíte len sčasti a čítať sa vám ich nebude chcieť, lebo sú vysádzané do kruhu a načo si ukrútiť wilsona, všakže. „Matička válka“, „Archanděl Krematorsk“, „Uveďte mrtvé“, „Rekrucifikace“, „Francouzská sekyra“ (s citáciou Marseillaisy), takže vojna, zlo, násilie, smrť, morbidita. A tiež „Píči kyseliny“, „Kult kurev“, teda jazyk vulgárny, priamočiary, bez servítky, témy i oplzlé, BAJONET rozhodne nehrajú pre nejakých chruňov či pochábľov. Pár intier z filmov, nejaké melodickejšie momenty, ale celkovo thrash metal z čias, kedy bol najextrémnejším metalovým žánrom. Chytľavý matroš, zároveň kope a nepozná žarty.
Irové pokračují ve své vizi neotřele pojatého a math rockem ušpiněného post rocku, jako by se stále snažili vyrovnat debutu, kterým se blýskli již v roce 2009. Opět chybí asi jen špetka, aby to bylo na potlesk.
Tento projekt táhne především charakteristický vokál Donovana Melero z HAIL THE SUN, což ve spojení se Sergio Medinou z ROYAL CODA znamená ono emotivně bolavé ukřičené post hardcore inferno, které odkazuje k domovským skupinám obou zmíněných hudebníků.
Rakouská brutální parta si za tematickou oblast své tvorby vybrala sériové vrahy. Je tedy asi logické, že těžiště i jejich třetího alba je deathgrindový nářez. A je to slušná porce třeba pro příznivce belgických ABORTED.
Klasický "Rogga" Johansson a jeho user-friendly death metal. Letos sice nemá oslnivou formu (viz slabší PAGANIZER), ale stále je to se ctí. Minulá deska byla lepší, ale i tady si skalní fanoušek najde to své. Hned po prvním poslechu vidíte všechny karty.
Trochu emařiny, trochu punkrocku a špetka indie melancholie. KOVADLINA řiznutá CARCIO RADIO. Ve výsledku celkem pozitivní vibe. Nová kapela se staronovými tvářemi a Banánem u mikrofonu. Hardcorovější MŇÁGA? Možná.
Tahle britská parta si prostě musí vybrat co chce. Koncept, ve kterém střídáte mělký emotivní rock a temnou post metalovou vlnu šilhající po blackaze v konečném důsledku působí jako zmatlaný dort od Pejska a Kočičky.
Nesúhlasím úplne s kolegom Shnoffom, že „PowerNerd“ je „ezo“. Devinovej potrhlosti je v textoch síce dosť, no v prvom rade ide o priamočiary prog’n'roll, ktorý strhne a baví od začiatku až do konca. Ad koniec: na „Ruby Quaker“ sa už so Shnoffom zhodneme.