Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Dneska více metalově. I zpola zapomenuté žánry, jako je metalcore, doom, thrashcore nebo deathcore, měly v minulém roce v ohni svá želízka, která bychom rádi vyzdvihli. Překvapením je hlavně velká deska skryté žánrové perly RISE OF SURYA, která se vyloupla z pustnoucího dna metalcoreové scény.
RISE OF SURYA – Rise Of Surya
V době, kdy se už mohlo zdát, že metalcoreová vlna je tak daleko, že na ni už ani nedohlédnete, povstávají RISE OF SURYA s překvapivým albem. Ačkoliv mají na bandcampu tag modern metal, pro mě je to velmi příjemné retro. Navazuje na zástupy kapel, které okupovaly metalovou scénu před patnácti lety. Pražská pětka pojímá žánr s celou řadou progresivních prvků a k mé lítosti se celkem často uchyluje i k melodickým zpěvům. Ty naštěstí netrpí příklonem k přílišné cukrkandlovosti a tak jdou přežít. O jejich debutovém eponymním albu jde říci, že by se neztratilo ani před těmi patnácti léty, kdy byla konkurence o poznání dravější. Hráčské výkony, melodie i zvuk jsou vysoce nad domácím standardem, bohužel už ne tak obal, ale co už. Pokud bych měl v rámci domácího metalcoru zvednout jedinou desku za rok 2020, bude to právě tato.
BEAST WITHIN THE SOUND – Resistance
Třetí deska, vysokootáčkový thrashcore s odkazy na bandy typu MUNICIPAL WASTE. Poctivost v riffech, jízda bez brzd a poslední roky i bubeník, který kapele dodává lauf, jaký tahle sebranka nikdy v minulosti neměla. Jejich počátky, kdy koketovali s numetalem a řezali ho metalcoreovými klišé, jsou dávno pryč. Stejně tak odvál čas i střední tempa. BEAST WITHIN THE SOUND natočili svoji nejpřísnější desku, která překračuje mantinely stylové topornosti a nemá nouzi o hitové momenty. Rozhodně zatím nejsilnější příspěvek do diskografie kapely.
VICTIMS – Lorn Echoes
Kapel, které přežily deathcoreovou vlnu do současnosti, moc není. Chomutovští VICTIMS sice začínali před více jak patnácti lety na death-grindovém hřišti, časem si ale osedlali nový trend a řemeslná kvalita jejich produkce šla výrazně nahoru. Dnešní tvář chomutovských řezníků zůstává u hluboko podladěných kytarových attaků, koketujících s djentem i death metalem jemně podmáznutých elektronikou. Na původ v tom nejextrémnějším death metalu a grindu odkazují oba kanální vokály. Velmi výrazným elementem, se kterým VICTIMS dříve zdaleka tak silně nepracovali, je temnota, která prostupuje většinu skladeb. V rámci příbuzných žánrů favorit minulého roku.
THE CORONA LANTERN – Certa Omnibus Hora
Umolousaný táhlý smrad tlejícího bahna a přece nepůsobí nudně. THE CORONA LANTERN vynalézavě hledají cestu z labyrintu doommetalového stereotypu a své poslední album protkávají žánrově pestrými ormanety, které vás vytrhávají z hypnotického, valivě pozvolného tempa. Někdy to jsou ostré, repetitivní, agresivně rychle švihající hroty kytar, jindy až postrocková jemnost. Po pěti letech od debutové desky se zrodil důstojný nástupce, který nalévá živou vodu do prostředí trochu zatuchlého řečiště domácích pomalých metalů.
Faust a spol. tentokrát více přitlačili na pilu a natočili o poznání méně přátelskou desku. Více black metalu a méně zjemňujících prvků. I tak je materiál pěkně diversifikovaný, jen je méně přístupný a chybí mu ona zpěvnost, vzletnost a naléhavost.
Čistý death/doom. Špinavý, jeskynním marastem až po krk nasáklý. Ale také spíše jednoduchý, držící se jako klíště žánrových standardů bez nejmenší ochoty alespoň základně experimentovat. Co mu však nechybí, je tolik potřebná neotesanost a hrubozrnnost.
Nejvíce přístupná deska GAEREA. Portugalci sice stále preferují rychlá tempa, ale materiál zároveň různě zahlazují, kudrnatí a zjemňují. A vesele do něj integrují jeden post-metalový prvek za druhým. Black metal pro masy, nicméně velmi pěkně složený.
(Raw) blackmetalový projekt z pokojíčku se vším všudy. Tentokrát za materiálem stojí osoba pohlaví něžného. Slyším za tím trochu SATANIC WARMASTER, SARGEIST, ORDER OF NOSFERAT a nebo také WINTER LANTERN. Jednoduchá, leč dobře poslouchatelná deska.
Debutové album hardcore kapely, která je složena ze členů ve svém žánru vyhlášených švédských skupin OUTLAST a VICTIMS. Dvacet minut nekompromisního nátěru brousícího až do oblasti crustu.
Koncepčný album, zaujímaví hostia (Ian Anderson z JETHRO TULL, Joey Tempest z... EUROPE?!), návrat growlingu(!), orchester, hammondy, moogy a mellotron, obal od Travisa Smitha a veľa paragrafov. Čo sa môže pokaziť? Podľa prvých posluchov sa zdá, že nič!