PRVNÍ HOŘE - Achtung, Sultan!
Urzovci jsou zpět a vyráží do klubů, radujme se! To by asi tak stačilo. Snad jen drobná poznámka. Minulá deska byla a je až příliš dokonalá. Nová je dokonalá poněkud méně, je pouze vynikající. Kdo by to byl čekal?
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Z Nitry sa hlási metalové kvarteto, ktoré je na nejaké informácie o sebe nadmieru skúpe a tak sa ťažko dozvedieť, kedy vzniklo (zostavu tvoria tridsiatnici a štyridsiatnici), čo všetko vydalo (jeden album určite) a nebyť toho, že gitarista a vokalista Nyarg pred časom na štvoricu rozšíril zostavu grindového slovenského kultúrneho dedičstva ABORTION, ktovie kedy by som sa k PRISON OF MY LIFE dostal. To mi tak Lepra napísal „môžem ti poslať na recenziu CD kapely nášho gitaristu?“ Reku, čo hrajú? “Je to taký death metal.“ Ok, pošli.
Nejaké skladby na vypočutie na nete som nehľadal, však ak by sa Lepra hanbil za to, čo jeho kolega z kapely stvára v nejakej inej, asi by sa nehrnul do podpory takéhoto ansámblu. Veľkoryso opomenul možnosť „náhodou praskne, že sú dobrí, budú mať koncerty všade, tu chalan nebude mať čas na ABORTION, no treba mi toto...?“ Nuž, s čínskym bazmekom sa s koncertmi vrece netrhá asi nikomu (mám kamoša, čo už minulé leto spomínal, ako bol s koncertným absťákom na Mojseja, a že nakoniec dobre, lebo umelec na triezvo, takže rockový koncert, aký môže byť), ak ale niekde uvidíte hrať napríklad práve PRISON OF MY LIFE, dajte im šancu.
Vieme, koľko death metalu máme na Slovensku v porovnaní so „zlatým vekom“, ale to, čo ostalo a sem-tam aj pribudne, drží úroveň stále vysoko. Nitrianska štvorka je takisto príjemným novým zjavom, kov smrti, ktorý tvorí, síce nedrví extrémnosťou, brutalitou či nebodaj nejakým novátorstvom alebo experimentovaním, ale ide o svižnú a chytľavú jazdu s výrazne melodickou šťavou. Jedenásť skladieb za necelú polhodinku znamená, že nikto nemá ambície siahodlho sa hudobne „vykecávať“, kompozície sú pod tri minúty, klasicky vystavané, pracujú s temperamentnými rýchlejšími a strednými tempami, občas poslúžia valivou, drvivejšou pomalou pasážou a „chrbtica“ ich hudby je neodškriepiteľne rock’n’rollová.
Gitary tu nehrajú nijaké technicky strhujúco komplikované riffy, vychádzajú z klasických deathmetalových postupov s citom pre harmónie, niekedy vyslovene dramaticky výbušné, inokedy rozviato náladové alebo rozorvané. Melodika môže sčasti pripomenúť 90-kový sever Európy, pričom pokiaľ ide o jej spájanie s riffovou podstatou, cítim tu skôr Dánsko ako Švédsko. Razantné marše (KONKHRA), hnev a vzdor v melódiách (ILLDISPOSED), a v temnejších momentoch sa nakoniec ozvú aj „tri koruny“, ale tak, ako si ich pamätáme od TAETRE. Alebo sa na vec pozriem z inej strany a na slovenskej scéne mi POML zapadnú do tej jej časti, v ktorej sa usídlili DISCONSOLATE (podobnosť aj vďaka prevládajúcemu hlbokému smrtiacemu growlu), ALL THE FURY (melodika) a DYSANCHELY (náladovosť).
Pokiaľ ide o texty, tam veľmi neposlúžim, digipack je urobený pekne, ale čo do informácií povedzme že „značne nebohato“. Podľa názvov skladieb by sa dalo tipovať na nejakú tú „deathmetalovú tradíciu“, námet na obale i motívy vnútri mi však pripomínajú seriál The American Horror Story, tak ktovie, možno vietor veje aj z tamtoho smeru. Za pochvalu stojí zvuk zo štúdia Vomitor Sound gitaristu Libora z ABORTION, a v podstate celý album ako taký. Osobne sa mi páči, takéto príjemné prevedenie vekmi overeného deathmetalového subžánru ma ešte stále vie osloviť.
Album „Madhouse“ je vonku už vyše roka, určite si však zaslúži, aby mu PRISON OF MY LIFE urobili dobré promo, ich melodický death metal je skrátka na úrovni.
7,5 / 10
Ondrej „Nyarg“ Varga
- gitary, vokály
Ivan „Freddy“ Závodný
- gitary
Štefan „Pišta“ Šatka
- basgitara
Jozef „Jozzy“ Morvay
- bicie
1. Phobia
2. It
3. Wrath
4. Crime Scene
5. Madhouse
6. Inquisition
7. Terror
8. Strangers
9. Buried Alive
10. Killing Machines
11. The End
Madhouse (2020)
Vydáno: 2020
Vydavatel: samovydanie
Stopáž: 28:34
Nejake velke ocakavania u slovenskych kapiel nemavam, mozu len prekvapit. Dobre, ze sa este robi aspon nejaky death metal a ked sa kapela nerozpadne a viac zohra tak bude len lepsie. Naj. skladba: Wrath
Urzovci jsou zpět a vyráží do klubů, radujme se! To by asi tak stačilo. Snad jen drobná poznámka. Minulá deska byla a je až příliš dokonalá. Nová je dokonalá poněkud méně, je pouze vynikající. Kdo by to byl čekal?
Atmosférický black metal / post-metal. Hodně odlehčená produkce plná vybrnkávaček, náladových pasáží a košatých atmosférických vsuvek. Zuby se moc necení, možná občas mléčné jedničky. Příjemný poslech, vyloženou hitovku však na "Succumb" nenajdete.
Šíleně plodný oneman projekt, Aaron Edge se utrhl ze řetězu s sází jednu desku za druhou. "Agglomeration" je třetí z letošních již pěti alb. A překvapivě to drží slušnou kvalitu. Pokud tedy máte rádi dusivý sludge doom s výbuchy disonantního šílenství.
Hulváti z Jura sú takí naši DARKTHRONE: o pol generácie mladší a s koreňmi v grinde miesto blacku, no doživotne verní metalovej klasike (s čoraz hrubším zvukom). „Kromaňon“ a „Abeceda nenávistí“ sa zapíšu do zlatého fondu. Zbytok asi nie, čo vôbec nevadí.
Oproti EP "God Made Me An Animal" ubral Greg Puciato (ex-THE DILLINGER ESCAPE PLAN), ale i skupina jako celek, na nekompromisnosti, objevují se více i zpěvné a melodické polohy, nicméně je to stále hodně nasraný a uřvaný post-hardcore té nejvyšší kvality.
Strhující rozsáhlé kompozice, které buď zcela pohltí, nebo unudí. Já se hlásím k první možnosti. Je to jako snové divadlo severského death metalu. Za mě je to zatím rozhodně jedna z nejzajímavějších desek letošního roku.
Singl „Winter Storm Vigilantes“ je povedená záležitost, která byla slibnou návnadou na nové album. Velká očekávání byla nakonec zbytečná. S trochou dobré vůle se na albu najdou dvě další slušné skladby, jinak je to stále ten samý a nenápaditý kolovrátek.