Dnes se začíná ve dvanáct. Což je úplně skvělé, je možno si přispat a pokecat s lidma. A je možné to provozovat i o něco déle, protože PUTRID EVIL je živě špatně zahraná grindcorová bída. Škoda, z nahrávek to zní celkem solidně. Domácí akvizice z Pardubic CONQUESTIO je první kapelou tohoto ročníku, kde zpívá žena. Zpěvačka Terkel vypadá, jako by utekla z románu Harryho Pottera, kytarista šolíchá tapované výjezdy, ale celkově se snaží o nějaké skloubení thrashe, hardcoru a disbeatu. Zpěvačka ve školní uniformě s culíčkama a celkem solidním hlasem je zajímavé oživení, ale instrumentální stroj za ní mě svojí produkcí celkem solidně míjí.

Německá dvojka TURTLE RAGE mi je jen s dvojčlennou sestavou naprosto smazala z paměti. A vlastně kombinují podobné styly. Jen s tím rozdílem, že plyn mají pod podlahou a bubeník je nadřená mašina na živelné pohromy. Pokud jde o dvoučlenné sestavy, tak TURTLE RAGE tento rok neměli konkurenci. Za nimi přichází crust ze severu. Ne, nebude to Švédsko, ale je to vlastně jedno. SKORUP/A je odkojená jednoduchým akordovým punkem, ale valí ho s crustovým zvukem a špínou. Vlastně skvělý. A co na tom, že kapela hraje přímočarou, ale dobře zahranou tužku. Tady mi to k nadšení úplně stačí.

Je tu KULMA. SHEEVA YOGA s ženským vokálem. Možná i zlejší a zběsilejší dvojče. Skulda a Viki si prohodili nástroje a výsledek je tak přímočařejší, ale o nic méně drtivý. Crust tu narazil do ryzího grindcore a vznikla dunivá apokalyptická bestie, která koketně koulí očima a přitom na vás hladově štěká. Prosím, ještě. Následující NAHUM mají velmi efektní nástup, zpěvák nastupuje v plynové masce a kytaristé se pro jistotu otáčejí zády k lidem, aby jim dav nevykoukal značky kytar ještě před koncertem. Hudebně spojení thrash a death metalu, ale bohužel forma mě nebere a navíc mám hlad. Zase.

Návrat na SICK SINUS SYNDROME se vyplatí. Další z kapel, která vznikla za korony a sešlo se v ní pár hodně provařených obličejů. Ostravský bard Bilos z MALIGNANT TUMOUR, bubenický mistr Jurgen z x-dalších kapel a někde se podařilo vyhrabat i Haryho z PATHOLOGIST. Přiznaná vykrádačka CARCASS, kterou stvrzuje i cover, ale jinak naprosto famózní vzpomínková akce na zlatou éru goregrindu hranou s chutí a úctou ke stylotvůrcům. Rána na solar.

Pokračuje se opět v domácích kapelách a že je z čeho vybírat. PRŮMYSLOVKA tu byla naposledy v roce 2016 a já si je celkem dobře pamatuji. Tentokráte to bylo možná ještě o ždibec lepší. Circle pit se dole točí vlastně bez ustání a pohání ho stroj z vysokootáčkového hardcoru, fastcore a thrash metalu. Žádný zbytečný pózy a kudrlinky, jen randál a zběsilá klingoniáda. PRŮMYSLOVÁ SMRT je jedna z mála kapel, u které jsem po většinu času vydržel pod scénou. Navzdory názvu, zpěvák Mičl naprosto srší pozitivní energií a já ji chytám. Večer se bude hodit. Snad zažene hlad.

NECROVILE jsou vlastně přesným opakem. Jestli PRŮMYSLOVCE nad zády švihal punkový bič, tak tady jde o chlad a techniku. Jediná rumunská kapela na festivalu podává profesorské výkony v technicky nadřeném brutal death metalu. Calin Paraschiv, rodák z nádherného města Alba Julia (ve kterém najdete Josefovskou pevnost, jen uprostřed města a o něco zachovalejší) přece dva roky drtil struny v PESTILENCE a na jeho technických schopnostech to je znát. Na basu mu sekunduje o celých dvacet let mladší Edwars Nergea a sestavu doplňuje Septimiu Hărşan, u kterého jsem dohledal dvanáct kapel, ve kterých kdy hrál. Spíš jich ale bylo ještě víc. Koncert je sterilní, chladný a plný parádních výkonů, ale přeci jen mi byl ten průmyslový punk o něco milejší. Septimiu navíc natrigrované bicí tak jakoby lechtá a ačkoliv tam hraje technicky velmi zajímavé věci a byl dokonce jediným rumunským bubeníkem, který to dotáhnul do Sick Drummer Magazínu, tak zjišťuji, že mě na tom živě nebaví vlastně nic.

Taková EXORCIZPHOBIA je o poznání zábavnější. I když mě na počátku vyděsí, jak bledě Tomáš vypadá. Jako by vylezl z rakve, ale výkon je naprosto plnokrevný. Poctivá porce rychlého thrash metalu. Skladby z aktuální desky „Digitotality“ předznamenávají kvalitní návrat mezi osmdesátá a devadesátá léta. Kapelu vidím asi podruhé s novou posilou. Za bicími sedí teprve jednadvacetiletý Tomáš Kejkrt, který kapele dodává větší odpich a razantnější rytmiku.

Polských SCHISMOPATHIC je mi trochu líto. Kapela, která pokládala základy polského grindcore už v roce 1987, má před sebou poloprázdno. Jako by si zrovna teď potřebovali všichni odskočit. Já celkem chápu, že nehrají nic jiného než grindcore staré školy a že nebyli na scéně skoro tři dekády, ale kde jsou všichni ti, kteří jejich jménem vzpomínají na chvíle, kdy se jim v životě přehodila hudební výhybka k tomu největšímu extrému? Na druhou stranu celkem chápu, že krom statutu kultu se tu produkuje ve srovnání s jinými kapelami jen průměrný oldschool grindcore.

Bohužel musím sbalit kumpány a připravit se na cestu, takže během FLESHLESS organizuji spolujezdce a vracím se na konec GOD DETHRONED. Překvapuje mě v tu chvíli, že na scéně je tolik naháčů, moc mi to k jejich černí obalenému death metalu nejde. Vzduchem tak létají jímavé melodie podpořené ráznou kobercovou kanonádou z kopáků a do toho je na scéně k vidění více holých zadků než při SPASM. Kapela se ale viditelně baví a užívá si set. Z videí zpětně zjišťuji, že před pár okamžiky, než jsem na kapelu dorazil, na scéně proběhl nezdařený pokus ženské návštěvnice festivalu orálně uspokojit muže. Takže pojďme nabrousit vidle a zapalme pochodně, jde se lynčovat!

Překvapivě to s úsměvem vzala jak kapela, tak pořadatelský tým, a to je asi tak jediné, co se s tím dá dělat. Kapela vtipně komentuje, fotí si to do deníčku. Tohle totiž na koncertě ještě nezažila a zřejmě už ani nezažije. Dle záznamů, co jsem viděl, tato měla menší dohru v tom, že sotva kapela začala hrát další vál, tak si jiný pár dopřával potěšení, jen se genderové role obrátily a uspokojována byla slečna.

Zcela jistě to inspirovalo i další návštěvníky festivalu vyhledat si vhodný protějšek k orálním radovánkám a po setu jsem viděl hned několik chlapců, kterak se vystavují fotografům a okolní dívky pózují s jejich mocnáři. Inu. Kdo jsem já abych je soudil? Soudit můžu leda tak GOD DETHRONED a z toho, co jsem slyšel, to byl příjemný melodický zážitek, který mi dal vzpomenout na jeden z posledních velkých klubových koncertů, na kterém jsem byl před rokem a půl. Tenhle set se ale zapíše tučným písmem nejen do deníčku kapely, ale myslím, že i do kroniky festivalu.

Poslední kapela, kterou jsem si vytyčil vidět, byli GRIDE. Čert překopal sestavu a ponechal si původní jméno. Za poslední rok se možná nic na „scéně“ neřešilo víc, jako právě toto. Jedna strana říká, je to fuk, jen ať pokračuje, druhá tvrdí, že pokračovat může, ale ať si to pojmenuje jinak. Mě je to celkem jedno. Ať si Čert dělá co chce, hlavně ať hraje víc takových koncertů, jako ten večer. Zaznívají jak nové skladby ze splitka se SKIPLIFE, tak opravdu hodně staré songy GRIDE. Honza Kapák u basy naprosto v pořádku, GRIDE jsou nyní o ždibec přímočařejší a, nemůžu si pomoci, i hodnější. To přikládám hlavně zvuku kytary, který zdaleka není agresivní a epileptický. Plně spokojený usedám do auta. Sice o foťák lehčí, ale obtěžkán zážitky si to rázuji k domovu s klidnou myslí. Obscene proběhl tak jak měl. Svět se vrací do normálu! A já mám zase hlad.