KISSIN' DYNAMITE - Back With A Bang
Táto kapela má u mňa tú smolu, že vždy, keď si ich pustím, dostanem chuť na PINK CREAM 69. A vždy si pustím PINK CREAM 69. Ozaj, prečo nie je na Spotify môj najobľúbenejší album od nich - Sonic Dynamite?
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
„Proboha, v sakristii je nablito!“ zavyl pobledlý ministrant, sotvaže rozrazil dveře kostelníkovy skromné místnosti ukryté v zadní části kostela Jeho nejkovovější svátosti, a plácnul s sebou na nejbližší lavici. Kostelník zvedl oči od vyšívání loga IRON MAIDEN na záda slavnostního roucha nově vysvěceného kněžího a zadumaně se na něj zadíval. „Jak je to možné?“ zeptal se pak opatrně a odložil jehlu i nit, postavil se a protáhnul, aby si srovnal stárnoucí kosti.
„Nevím, nejspíš to bude pozůstatek z té včerejší eucharistie, co tady prováděli ti Němci s tím divným vlčím názvem“, odvětil ministrant a zůstal zvědavě zírat na kostelníka.
„Myslíš snad ty od kardinála Vlka?“ podrbal se kostelník na zátylku. „Vlastně ne, ti tady byli už minulou neděli. Tihle se jmenovali jinak… nějaká ta nová církev svatého Vlka, už si vzpomínám. A oni tam prováděli něco jiného, než se obyčejně děje při svátostech?“
„No…,“ nadechl se ministrant, „co já vím, tak tam celý víkend něco nahrávali u varhan a pak to světili a světili a u toho popíjeli mešní víno. A pili ho tedy zdatně, vždyť měli zaplacený all inclusive pronájem. A co jsem se díval, když po půlnoci odešli, nezbylo ho už ani deci.“
„Pravda, pravda, v jednu chvíli se mi opakovaně zdálo, že slyším Vangelise. Škoda, že jsme jim nedali do smlouvy, že po sobě taky uklidí,“ zabručel si spíše pro sebe kostelník. „Tak se na to zajdeme podívat,“ dodal a vykročil k sakristii přes chrámovou loď. Ministrant mu byl okamžitě v patách a snažil se stačit jeho dlouhému kroku.
Zhruba v polovině cesty se zastavili. „Hele, tady po nich něco zůstalo,“ řekl kostelník a sklonil se k drobnému, plochému předmětu na podlaze, „Cédéčko“, dodal prozaicky a otočil plastovou krabičku horní stranou vzhůru. „Hm, POWERWOLF, Call Of The Wild, to mi něco říká. Myslím, že už jsem je viděl sloužit nějakou tu jejich mši. Ale „Call Of The Wild“, proboha živého, kdo dneska ještě takhle pojmenuje nahrávku? Nu, zkus nám to pustit, synu, třeba si rozšíříme obzory.“ A podal disk ministrantovi, který neváhal, přeběhnul s ním k oltářnímu stereu a pustil disk do obrovských reprobeden, pověšených ve všech čtyřech rozích chrámové lodi.
Kostelník se mezitím znovu rozešel k sakristii, ale sotvaže se rozezněly první a další tóny cédéčka, znovu se zastavil. „Ozzíčkunakřížku, vždyť tohle já znám. Tihle jsou teď přece slavní, protože se před časem vypracovali z ničeho. Ale na mou duši, tohle zní jako čtvrtá kopie čtvrté kopie těch jejich původních písniček.“ A kostelník usedl do kostelní lavice a dlouze se zaposlouchal do hudby. „Jéje, kolovrátek na kolovrátek, přeskoč to synu, jestli máš po ruce ovladač, tohle snad ani není zdravé poslouchat celé… nějak ti hoši zpychli a nebezpečně se zřejmě v té své kráse vidí. Akorát ještě zapomněli na nějaké to halelujá“, usmál se služebník boží a znovu se zvedl směrem k sakristii.
Těsně před závěsem, oddělujícím ji od zbytku kostela, se ještě zastavil a významně otočil na ministranta. „No, jak to tak poslouchám, tak to už bych se ani pomalu nedivil, jestli se jim z toho neudělalo dobře, a že je teda v té sakristii nablito.“. Pak se otočil, odhrnul závěs a zůstal stát kompletně štronzo. „A je, panenanebesích, fakt že jo. Velký kovový bože, to je šavle!“.
Bacha, v sakristii je nablito!
4 / 10
Attila Dorn
- zpěv
Matthew Greywolf
- kytara
Charles Greywolf
- kytara, baskytara
Falk Maria Schlegel
- klávesy
Roel van Helden
- bicí
1. Faster Than The Flame
2. Beast Of Gévaudan
3. Dancing With The Dead
4. Varcolac
5. Alive Or Undead
6. Blood For Blood (Faoladh)
7. Glaubenskraft
8. Call Of The Wild
9. Sermon Of Swords
10. Undress To Confess
11. Reverent Of Rats
Call Of The Wild (2021)
Metallum Nostrum (2019)
The Sacrament Of Sin (2018)
Blessed & Possessed (2015)
Preachers Of The Night (2013)
Alive In The Night (Live) (2012)
Blood Of The Saints (2011)
Bible Of The Beast (2009)
Lupus Dei (2007)
Return In Bloodred (2005)
PW su zaskatulkovani az po usi a dokola budu drhnut stale to svoje... co robia vsak robia vyborne, na rozdiel od tej grcky Sabaton... PW nepotrebuju nahravat perfektne albumy - staci ze tam maju 2-3 hity na vystlanie uz aj tak naprataneho setlistu a hura na cesty... mna ako horenosneho progoveho elitara to bavi, co je velka pochvala... agro done right...
Táto kapela má u mňa tú smolu, že vždy, keď si ich pustím, dostanem chuť na PINK CREAM 69. A vždy si pustím PINK CREAM 69. Ozaj, prečo nie je na Spotify môj najobľúbenejší album od nich - Sonic Dynamite?
Zatím jen taková ochutnávka z připravovaného alba, které vyjde na konci srpna, plus dva znovu nahrané starší kousky. Ale Kanaďané svým vzletným prog metalem, odkazujícím i na to nejlepší od OPETH, dávají tušit, že se vrací ve slušné formě. Těším se.
"Ty Maďaři s tou trubkou" stále žijí a razí ten svůj atmo BM, tentokráte se střídavými úspěchy. Je to jako když při stěhování odsunete gauč, objevíte za ním zapadlé CD (nebo spíš MC?) a stisknete "play". Nové album s třicet let starou duší. Nostalgické.
Stále jsem spíše skeptický k těmto přehrávkám letitých klasik, ale je potřeba uznat, že alespoň z technického hlediska dostala legendární nahrávka osvěžující vitamínovou injekci. Otázkou ale zůstává, zda-li by nakonec nestačil slušný studiový remastering.
Před vydáním nového materiálu si připomínám album z roku 2022 a je to poslech, který mi v uších krásně dozrál. Mix postpunku, darkwave se špetkou black metalu často dává vzpomenout na ULVER v době jejich transformace.
V tom horkém spálenopoříčském sobotním odpoledni to byla láska na první poslech. A i na ty další se ukazuje, že "Vítejte v pekle" je úžasným black´n ´rollovým konglomerátem pod vlivem MOTÖRHEAD a MASTER´S HAMMER. Více takové čerstvé krve na naši scénu!
S výnimkou niekoľkých motívov a vokálu sa jedná o exkurziu v doméne kompozičnej bezradnosti a slabom zvuku. Ťažko uchopiteľný prekombinovaný a vo svojej podstate plochý materiál znie nefunkčne a zastaralo podobne ako jeho dvaja predchodcovia.