Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
FRACTAL UNIVERSE byli první kapela na mém zatím stále posledním velkém klubovém koncertu, který proběhl v únoru roku 2020 v pražském klubu Futurum. Tenkrát otevírali večer pro německé progresivisty z OBSCURA. Překvapili hlavně čistotou zvuku, křišťálovou produkcí a velmi vyrovnanými technickými výkony. Jejich set byl ten večer jednoznačně nejměkčím koncertem večera, ale i přes to se o nich po konci akce mluvilo nejhlasitěji.
Jejich v pořadí již třetí album není ničím jiným, než potvrzením pozice vycházející hvězdy progresivního death metalu. První album „Engram Of Decline“ bylo překvapivým zjevením na francouzské kytarové scéně, na druhé album se proto čekaloo to víc a byly na něj kladeny celkem vysoké nároky. I v mých očích pak dvojka „Rhizomes Of Insanity“ za debutovou deskou lehce zaostala. Někde jsem slyšel, že třetí album je rozhodující, a pokud bychom se toho měli držet, tak je zapotřebí říci, že „The Impassable Horizon“ je prozatím jedno z nejlepších metalových alb tohoto roku.
Pokud tato kvalitativní křivka vydrží, máme se na co těšit. FRACTAL UNIVERSE vyznávají mnohem otevřenější hru než například jejich němečtí kolegové z již zmíněné OBSCURY. Tím, jak do sebe nasávají různé kytarové proudy, jsou poměrně dobře rozpoznatelní. Občas sice máte pocit, že posloucháte pozdní THE FACELESS nebo dokonce CYNIC, jindy vám ale úplně utečou až někam k OPETH nebo krajanům GOJIRA. Vedle hutných, lámaných riffů tu stojí malebné zákoutí, pohrávající si neoprogovou něhou, a i když přechody od jemných k poměrně důrazným až násilným pasážím mají ostré hrany (jako třeba u skladby „Symmetrical Masquerade“), nedostavuje se pocit, že by k sobě jednotlivé motivy někdo násilně přišrouboval bez rozmyslu a citu. A to i v případě, kdy to na vás v místě, kde byste očekávali nejhutnější válec desky, vybalí saxofonové sólo. FRACTAL UNIVERSE jsou kapelou, která se nebojí překvapovat ani kombinovat. Přitom má výsledek stále hlavu a patu a nepůsobí příliš překombinovaně.
Hrozně se mi pak líbí, jak zajímavě působí souhra bicí soupravy s kytarovou sekcí. Občas si jdou naproti, jindy se naprosto mimoběžně míjí, aniž by to nějak rušilo. „The Impassable Horizon“ bude velmi těžké překonat. Kapela tu plně rozkvetla v tom, co všechno jde v rámci progresivního death metalu vymyslet. Působí technicky, ale nejde jen o předvádivou ekvilibristiku schopností. Skladby zůstávají hlavně písničkami se spoustou silných míst. Francie touto deskou získává další jistotu, která se může zařadit do jejich extraligy progresivního death metalu vedle pilířů, jakými jsou například GOROD nebo mladších EXOCRINE.
Jeden z najzaujímavejších počinov tohto roka. Progresívny (death) metal so všetkým, čo k tomu patrí a ešte viacerými nečakanými kúskami naviac. Hudba, v ktorej sa toho deje neskutočne veľa a ktorá sa prakticky nedá opočúvať. Francúzi, do toho!
Zatím jen taková ochutnávka z připravovaného alba, které vyjde na konci srpna, plus dva znovu nahrané starší kousky. Ale Kanaďané svým vzletným prog metalem, odkazujícím i na to nejlepší od OPETH, dávají tušit, že se vrací ve slušné formě. Těším se.
"Ty Maďaři s tou trubkou" stále žijí a razí ten svůj atmo BM, tentokráte se střídavými úspěchy. Je to jako když při stěhování odsunete gauč, objevíte za ním zapadlé CD (nebo spíš MC?) a stisknete "play". Nové album s třicet let starou duší. Nostalgické.
Stále jsem spíše skeptický k těmto přehrávkám letitých klasik, ale je potřeba uznat, že alespoň z technického hlediska dostala legendární nahrávka osvěžující vitamínovou injekci. Otázkou ale zůstává, zda-li by nakonec nestačil slušný studiový remastering.
Před vydáním nového materiálu si připomínám album z roku 2022 a je to poslech, který mi v uších krásně dozrál. Mix postpunku, darkwave se špetkou black metalu často dává vzpomenout na ULVER v době jejich transformace.
V tom horkém spálenopoříčském sobotním odpoledni to byla láska na první poslech. A i na ty další se ukazuje, že "Vítejte v pekle" je úžasným black´n ´rollovým konglomerátem pod vlivem MOTÖRHEAD a MASTER´S HAMMER. Více takové čerstvé krve na naši scénu!
S výnimkou niekoľkých motívov a vokálu sa jedná o exkurziu v doméne kompozičnej bezradnosti a slabom zvuku. Ťažko uchopiteľný prekombinovaný a vo svojej podstate plochý materiál znie nefunkčne a zastaralo podobne ako jeho dvaja predchodcovia.
Per "Hellbutcher" Gustavsson to má teď rozjeté hned na několika frontách. NIFELHEIM definitivně(?) na odpočinku, ale oheň old school metalu musí hořet dál! Tentokrát v dřevně doomovém a pochopitelně i patřičně ortodoxním stylu. Berte nebo nechte být!