OBSCURE SPHINX - Emovere
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Však já vím že jdu s křížkem po funuse. Tento rozepsaný článek mi tu straší od premiéry filmu.
Musíme si asi zvyknout, že DC se v dohledné době prostě nepodaří vybudovat „seriálovou“ mašinerii, která by nám v téměř pravidelných intervalech posouvala dobrodružství komiksových hrdinů ve vzájemně propletených příbězích, jak to dělá konkurence.
Vznik „Sebevražedného oddílu“ v roce 2021 pro mě byl vlastně jistou záhadou. A nebudu chodit kolem horké kaše, minulý "Suicide Squad" byla opravdová sračka a já vůbec nechápal, proč tu je další film se stejným názvem. Důkazem budiž to, že ani mě, který chodí do kina na každou pitomost z komiksového světa, to nestálo za pár řádků a recenzi na tento film tu nenajdete. Film z roku 2016 se vyznačoval hlavně tím, že měl cool trailer na hudbu QUEEN, který měl tak velký úspěch, že se v jeho duchu celý film přestříhával, aby byl méně temný, ale o to vtipnější. Vznikl slepenec, který selhával ve všech aspektech. Proč k takovému propadáku dělat „dvojku“?
Když jsem poprvé viděl trailer, tak otázce z konce předchozího odstavce jen ztučněl otazník. Co to jako má bejt? Proč kostýmy některých superhrdinů vypadají, jakoby někdo ze dne na den prošňupal všechny peníze určené na tuto část filmu?
Tak za prvé, "The Suicide Squad" model 2021 se tváří, že vlastně žádnou dvojkou v pravém slova smyslu není. Může fungovat úplně v pohodě bez znalostí čehokoliv, co se v DC filmovém světě odehrálo v minulosti. Jsou tu některé stejné postavy, ale nijak se nesnaží navázat na předchozí film. A za druhé, DNA celého filmu je zcela jiná, než tomu bylo u prvního pokusu. "Sebevražedný oddíl" tu konečně dostává svému jménu. Ve filmu se umírá. Hodně umírá. Erkový raiting pomáhá i tomu, že se může umírat dost krvavě. Režisér James Gunn udělal film s děsnýma hrdinama, jenž vás ale nějakým zvráceným způsobem baví, funguje mezi nimi chemie, dokáže se celému žánru vysmát a současně mu dát i osudovou tragiku.
Vše, co tu vidíte, je přepálené. Film vás dokáže překvapit a už v prvních čtvrthodině vám dá jasně na vědomí, že si s vámi jako diváky bude dělat, co se mu zlíbí, a vy mu to odpustíte. Toto je film, který dostává svému jménu a, ačkoliv jsou některé jeho aspekty hodně prapodivné, vy mu to odpustíte. Proč? Protože je to svým způsobem neotřelé, hrubé, nekorektní a dokáže to mít nadhled. Něco, co byste u kolegů z Marvelu hledali jen stěží. Snad krom Deadpoola.
James Gunn překvapil. Vzal množinu supehrdinů třetí kategorie, od kterých se nikdy nic neočekávalo, a vymáčknul z nich maximum, co se dalo. Netýká se to jen vtípků a hodně ujetých schopností. Pro příklad tu je původně batmanův enemák Polka-Dot Man, jehož speciální schopností je to, že střílí barevné puntíky. I takovému bizárovi ale dokázal Gunn dodat vícerozměrnost. To samé lze říci i o neodolatelném King Sharkovi, tupounovi, kterému propůjčil svůj hlas Sylvester Stallone.
Další příběh outsidera, který překvapil? Je to tak. Zajímavá zdánlivě nesourodá směs žánrů, která ale dohromady funguje. Rozhodně ne nejlepší film roku, ale příjemné překvapení ano.
Další příběh outsidera, který překvapil? Je to tak. Zajímavá zdánlivě nesourodá směs žánrů, která ale dohromady funguje.
7 / 10
USA, 2021, 132 min
Režie: James Gunn
Předloha: John Ostrander (komiks)
Scénář: James Gunn
Kamera: Henry Braham
Hudba: John Murphy
Hrají: Margot Robbie, Idris Elba, John Cena, Joel Kinnaman, David Dastmalchian, Daniela Melchior, Viola Davis, Peter Capaldi, Jai Courtney, Michael Rooker, Pete Davidson, Nathan Fillion, Sean Gunn, Flula Borg, Mayling Ng, Mikaela Hoover, Storm Reid, Taika Waititi, Alice Braga, Joaquín Cosio, Juan Diego Botto, Steve Agee, Jennifer Holland, Sylvester Stallone, Freddie Stroma, Dee Bradley Baker, Pom Klementieff, Lloyd Kaufman
Produkce: Charles Roven, Peter Safran
Střih: Fred Raskin
Zvuk: David Acord
Scénografie: Beth Mickle
Masky: Heba Thorisdottir, Brian Sipe
-bez slovního hodnocení-
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Jedni z mála u nás (ne-li vůbec jediní) představitelé zatuchlého hnilobného death/doomu o sobě dávají vědět novým EP, jehož trojice chorobných songů také jasně demonstruje fakt, že tato obluda už dozrála na úroveň plnohodnotného alba. Čím dříve, tím lépe!
Pokračování, která neukončují děj, to mají těžké. Druhé Silo je pomalé, vláčné a nestane se v něm vlastně nic, co by se nevešlo do jednoho dvou dílů. Nečtenářům knih navíc nemusejí být zřejmé všechny pohnutky jednajících. Tak snad to třetí řada narovná.
Ruské skupiny většinou ignoruji, ale než jsem si všiml, že je tahle z Jekatěrinburgu, upoutal mě jejich starosvětský thrash. Nic převratného se sice neděje, spíš je to jako výlet zpět časem, ale pro pamětníka celkem dobrý.
Keith Buckley (ex-EVERY TIME I DIE) jako by se svými kumpány zkoušel štěstí v hodně melodickém metalcore, nebo možná spíše post-hardcore, ale na mě je to hodně plytké a podbízivé. BETTER LOVERS, kde působí další členové ETID, jsou úplně jiná liga.
Trochu Red Dead Redemption pro čtenářky Marianne. Pod krví a špínou se schovávají scenáristická klišé a dutá schémata revizionistických westernů. Má to sice patřičně gritty look, ale nekouše to. Spousta sentimentu a neschopnosti poradit si s postavami.
Veteráni stonerrockového stylu toho mají za sebou už hodně, ale stále jim to hodně sluší a tak i album roku 2024 v sobě nese odkaz na klasické devadesátky a tedy dobu, kdy tahle skupina tvořila po boku KYUSS historii.