Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Radim Vládek v současnosti hraje v kapele MODERN DAY BABYLON, která příliš rozhovory neposkytuje. I tak je jednou z mála domácích, jež absolvovala turné v Kanadě, Číně, Japonsku, Indii a samozřejmě, že i Evropě. Tím nejzajímavějším v prvním NOIR TALKu jsou právě zkušenosti z těchto turné. Krom toho Luboš Kristek svého bývalého spoluhráče z NOOSTRAK vyzpovídal ohledně jeho pracovních aktivit a pečlivě zmapoval jeho kapelní historii. Pojďme v krátkosti shrnout to, co nás na téměř dvou a půl hodinovém rozhovoru nejvíce zaujalo.
„Češi mají super povahu a jsou to extrémní dříči“, shrnuje Radim názor, který slýchá na adresu českých hudebníků v zahraničí. Druhým dechem dodává, že pokud se chce člověk prosadit ve světě, musí v první řadě makat. Je zapotřebí tvrdé dřiny, jít si za tím, co chceš a udělat pro to všechno, co můžeš. „Nemůžeš být nejlepší, když budeš hrát jen jednou týdně“, i tím lze shrnout to, jak Radim přistupuje k hudebním výzvám, které mu osud postavil do cesty. „Nejvíc jsem byl nadšenej z mentality lidí“, komentuje svoje první turné s MODERN DAY BABYLON po Kanadě. „To, co tady hledám u lidí, je tam standard“. Přidává spoustu konkrétních historek, včetně zdravotních komplikací, které kapelu pronásledovaly první dny na kanadském turné.
Další část rozhovoru se točí i kolem nástrojů, protože Radim je baskytaristou, kterého podporuje Dingwall Bass. Jak se navázal vlastně takový vztah a jakou dávku v tom sehrála velká náhoda? I to Radim podrobně rozebírá. Dá se říci, že nejzajímavější část rozhovoru se točí kolem turné MODERN DAY BABYLON. Například kolem srovnání fanoušků a tour nejen po Indii a Japonsku. Jak to funguje v Číně? Proč fanoušci nesmí vidět kapelu před vystoupením? V čem se liší dělání merche pro Indii, Japonsko a třeba Čínu? „Jedeš do Japonska, tak nebudeš dělat eska, tam nikdo nenosí eska“ překvapuje Radim informací, kterou by člověk při pohledu na subtilní figury asiatů ze země vycházejícího slunce nečekal.
„My jsme Čínu celou objeli vlakama“, komentuje další kapitolu turné, tentokrát po zemi, kde je prý možné všechno. Současně líčí tvrdé podmínky čínského turné, ve kterých neexistoval spánek a v podstatě ani jídlo. Pokračuje vyprávěním, jak se o ně na turné postarala česká ambasáda během pobytu v Indii. „Jsou tam obrovské rozdíly, Indie byla naprosto šílená“, uvádí další sérii zážitků z turné, které MODERN DAY BABYLON hráli po boku SKYHARBOR. „Lidi byli úplně utržení z řetězů! A jsou hrozně lidští, v Číně byli zas velmi odtažití“ vrací se téma k porovnávání fans. „Na ulicích totální anarchie, tady pokud někdo někoho přejede, tak ho prostě zametou a švihnou do popelnice“, ukončuje vzpomínky. Pro více informací je zapotřebí si poslechnout rozhovor celý na odkazu výše.
Rakouská brutální parta si za tematickou oblast své tvorby vybrala sériové vrahy. Je tedy asi logické, že těžiště i jejich třetího alba je deathgrindový nářez. A je to slušná porce třeba pro příznivce belgických ABORTED.
Klasický "Rogga" Johansson a jeho user-friendly death metal. Letos sice nemá oslnivou formu (viz slabší PAGANIZER), ale stále je to se ctí. Minulá deska byla lepší, ale i tady si skalní fanoušek najde to své. Hned po prvním poslechu vidíte všechny karty.
Trochu emařiny, trochu punkrocku a špetka indie melancholie. KOVADLINA řiznutá CARCIO RADIO. Ve výsledku celkem pozitivní vibe. Nová kapela se staronovými tvářemi a Banánem u mikrofonu. Hardcorovější MŇÁGA? Možná.
Tahle britská parta si prostě musí vybrat co chce. Koncept, ve kterém střídáte mělký emotivní rock a temnou post metalovou vlnu šilhající po blackaze v konečném důsledku působí jako zmatlaný dort od Pejska a Kočičky.
Nesúhlasím úplne s kolegom Shnoffom, že „PowerNerd“ je „ezo“. Devinovej potrhlosti je v textoch síce dosť, no v prvom rade ide o priamočiary prog’n'roll, ktorý strhne a baví od začiatku až do konca. Ad koniec: na „Ruby Quaker“ sa už so Shnoffom zhodneme.
Devinovu sólovou tvorbu buď milujete nebo je vám lhostejná. Nenávidět Devina nějak nelze. PowerNerd je asi očekávatelný, vrstevnatý ezo prog opus, který potěšil, ale nijak mě na lopatky nepoložil. Kromě songu "Ruby Quaker" ovšem. To je šleha jako kráva.
Hvězda za rok třicetiletých Jezdců jakoby po druhém dechu na albu "Der Rote Reiter" (2017) znovu začínala blednout. Po ukrutné nudě z divného alba "The Divine Horsemen" (2021) je toto EP už druhou studiovou nahrávkou, ale stále se neděje nic vzrušujícího.