Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
„Fajn, je tu v MP3 promáčoch niečo, o čom sa mi aspoň trochu chce písať tak, aby to nevyzeralo ako ’táto nahrávka mi proste hlavne tak nejako čímsi ide na nervy?’ Dobre no, povedzme toto.“ Dnes to teda vyhral melodický death metal z Los Angeles. VAELMYST existujú od roku 2017 a po dvoch singloch a EP-čke vydali 13. augusta dlhohrajúci album. „Secrypts Of Egochasm“ nahrali v zostave Ronny Lee Marks (gitary, basgitara), Jonathan V (vokály) a Wyatt Bentley (bicie). Hudobnícke zázemie všetkých je od death/groovy po technický death/black metal, ostatné či bývalé kapely asi nemá cenu spomínať. Na debute je osem skladieb, sčasti ide o nanovo nahraté staršie veci a žánrovo sa pripravte na pre US scénu nie veľmi typický melodický kov smrti so zmyslom pre neprepálenú dramatickosť.
Keď som si VAELMYST pustil ešte pred naštudovaním promomateriálov, bez najmenšieho zaváhania by som bol schopný lokalizovať ich do Grécka. Netuším, či je to náhoda alebo výsledok inšpirácie, ale ich podanie melodeath metalu na väčšine albumu spracováva odkaz tamojšej scény od 1. polovice 90. rokov. Starobylosť niektorých motívov spolu so zafarbením do pološera základov gréckeho blacku by sa nestratila na raných albumoch VARATHRON, zatiaľ čo inde zaznie tu dávnymi časmi dýchajúca, inde emóciami nabitá melodika trochu ako od SEPTICFLESH a dosť ako od NIGHTFALL. Na miestach, kde sa zrazila vášeň, temnota a búrlivosť som si spomenul na ELYSIAN FIELDS. Atmosféru a dramatickosť umocňuje drsný, dravý revaný vokál a skôr ostrejšie tempo sa nevyhýba ani náklepovým pasážam. V energickej hudbe VAELMYST sa nájde miesto aj pre odľahčené rockovejšie momenty alebo náladové inštrumentálne vsuvky, na pestrosti a zaujímavosti materiálu tvorcovia zapracovali tak akurát. Vďaka šikovnému muzikantstvu i skladateľstvu by tento album, ktorý boduje i slušným neplastovým znením, mal u fanúšikov žánru dostať šancu.
Irové pokračují ve své vizi neotřele pojatého a math rockem ušpiněného post rocku, jako by se stále snažili vyrovnat debutu, kterým se blýskli již v roce 2009. Opět chybí asi jen špetka, aby to bylo na potlesk.
Tento projekt táhne především charakteristický vokál Donovana Melero z HAIL THE SUN, což ve spojení se Sergio Medinou z ROYAL CODA znamená ono emotivně bolavé ukřičené post hardcore inferno, které odkazuje k domovským skupinám obou zmíněných hudebníků.
Rakouská brutální parta si za tematickou oblast své tvorby vybrala sériové vrahy. Je tedy asi logické, že těžiště i jejich třetího alba je deathgrindový nářez. A je to slušná porce třeba pro příznivce belgických ABORTED.
Klasický "Rogga" Johansson a jeho user-friendly death metal. Letos sice nemá oslnivou formu (viz slabší PAGANIZER), ale stále je to se ctí. Minulá deska byla lepší, ale i tady si skalní fanoušek najde to své. Hned po prvním poslechu vidíte všechny karty.
Trochu emařiny, trochu punkrocku a špetka indie melancholie. KOVADLINA řiznutá CARCIO RADIO. Ve výsledku celkem pozitivní vibe. Nová kapela se staronovými tvářemi a Banánem u mikrofonu. Hardcorovější MŇÁGA? Možná.
Tahle britská parta si prostě musí vybrat co chce. Koncept, ve kterém střídáte mělký emotivní rock a temnou post metalovou vlnu šilhající po blackaze v konečném důsledku působí jako zmatlaný dort od Pejska a Kočičky.
Nesúhlasím úplne s kolegom Shnoffom, že „PowerNerd“ je „ezo“. Devinovej potrhlosti je v textoch síce dosť, no v prvom rade ide o priamočiary prog’n'roll, ktorý strhne a baví od začiatku až do konca. Ad koniec: na „Ruby Quaker“ sa už so Shnoffom zhodneme.