OBSCURE SPHINX - Emovere
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Nejlépe hodnocený film roku 2021? Vezměte trochu „Matrix“, pozdně osmdesátkové béčko „Jsou mezi námi“, „Lego příběh“, „Truman Show“ a poslední „GTA“. Protřepat, nemíchat. To je všechno. Tak málo nám stačí na nejlepší film? Opravdu poslední dva roky tak mocně obrousily naše nároky na filmy? Ne. „Free Guy“ je prostě dobře udělaná zábava, kterou si užijí i ti, co nehrají počítačové hry. Pokud hry hrajete nebo sledujete letsplaye na youtube případně streamy na Tiwtchi a užijete si to dvojnásob, protože se ve filmu mihnou i největší osobnosti této scény.
Když jsem viděl první trailery, měl jsem pocit, že to bude další hloupá splácanina na téma videohry. Od filmu jsem očekával rozpadavost, chabý příběh a nesouvisející sérii fórků, které budou fungovat jen na velmi specifickou skupinu diváků. „Free Guy“ překvapil hlavně tím, že je v něm téměř všechno a kupodivu to není tak překombinované, jak by se na první pohled mohlo zdát. Je tu přestřelená akce, spousta humoru, lovestory a i nějaké to moralizující poučení.
Vše se točí kolem NPC postavy ve hře. Pro ty, co neví, co je „enpísíčko“, tak jde o zkratku „non playable character“, tedy taková ta paňáca ve hře, za kterou nemůžete hrát. Něco co zabijete, okradete nebo jen minete na ulici. Tuto hlavní figurku, která se jmenuje prostě „Guy“ hraje Ryan Reynolds a právě na jeho hereckých vlastnostech je film vystavěn.
Celý příběh je založen na tom, že jedna naprogramovaná postavička ve hře, ve které se míchají reální hráči s NPC, se začne chovat nestandardně. Jakoby si začala uvědomovat sama sebe. Do hry vstupují i dva autoři jeho „kódu“, zlý korporát, který se snaží ze hry vymáčknout co nejvíce peněz, i otázky typu co mezi herním světem a tím venku je nebo není reálné. „Free Guyovi“ se tak do čistokrevné zábavy daří propašovat několik hlubších myšlenek, nad kterými dumám doteď.
Jedním z hlavních charakterů je město samotné. Je zajímavě rozděleno na to, jak ho vidí NPC, jak ho vidí hráči ve hře a jak ho vidí hráči v reálném světě. Právě tato rozdílnost světů je jedním z hlavních pramenů humoru, kdy na pozadí máte možnost vidět nepřebernou přehlídku herních situací, které budete důvěrně znát, odkazů na hry od Fortnite po GTA i parádně vypointovaná popkulturní i gamerská camea. Freecity, město kde se celá hra odehrává, je hřištěm, které je velmi silně protkáno všemožnými herními vtipy. Jsem si jistý, že si film užijí i lidé, kteří k hernímu světu nikdy nepřičichli. Všechny ty časté herní fórky se dají chápat jen jako jakýsi bonus pro hráče. Základní příběh je totiž založen na jiných pilířích, které jsou celkem dobře vysvětleny. Například hlavní záporák filmu ve své podstatě představuje všeobecnou korporátní nenažranost a ačkoliv není nijak plastickou postavou, film to v tomto případě nijak neochuzuje.
Je tady pár scén, při kterých kroutíte hlavou, cože to na vás tvůrci vlastně zkouší, ale díky tomu, že atmosféra celého filmu je tak výrazně „přestřelená“, to vůbec nevadí. Ačkoliv „Free Guy“ neodkazuje na nějakou konkrétní hru, už teď mohu konstatovat, že jde o nejlépe zpracovaný „herní film“ ever. Všechny ty Mortal Kombaty, Doomy nebo Assasins Creedy se mohou poučit v tom, že jde udělat gamerský film, který je ryzí zábavovkou, jenž má několik vrstev a není úplně tupá.
„Free Guy“ je rozhodně překvapení. Shawn Levy, který většinou stojí za naprosto průměrnými rodinnými filmy a jeho nejsvětlejší chvilkou byla účast na Stranger Things, dokázal vytvořit film, který přemostil neherní svět a gamery v jednom velkém výbuchu nekomplikované hravosti.
Film, který přemostil neherní svět a gamery v jednom velkém výbuchu nekomplikované hravosti.
7,5 / 10
USA, 2021, 115 min
Režie: Shawn Levy
Scénář: Matt Lieberman, Zak Penn
Kamera: George Richmond
Hudba: Christophe Beck
Hrají: Ryan Reynolds, Jodie Comer, Joe Keery, Lil Rel Howery, Taika Waititi, Utkarsh Ambudkar, Britne Oldford, Owen Burke, Matty Cardarople, Alex Trebek, Michael Tow, Tait Fletcher, Camille Kostek, Aaron W. Reed, Chris Evans, Hugh Jackman, Dwayne Johnson, Tina Fey, John Krasinski, Lara Spencer, Channing Tatum
Produkce: Shawn Levy, Greg Berlanti, Ryan Reynolds, Adam Kolbrenner, Sarah Schechter
Střih: Dean Zimmerman
Zvuk: Paul Massey
Scénografie: Ethan Tobman
Masky: Angela Marinis
Kostýmy: Marlene Stewart
-bez slovního hodnocení-
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Jedni z mála u nás (ne-li vůbec jediní) představitelé zatuchlého hnilobného death/doomu o sobě dávají vědět novým EP, jehož trojice chorobných songů také jasně demonstruje fakt, že tato obluda už dozrála na úroveň plnohodnotného alba. Čím dříve, tím lépe!
Pokračování, která neukončují děj, to mají těžké. Druhé Silo je pomalé, vláčné a nestane se v něm vlastně nic, co by se nevešlo do jednoho dvou dílů. Nečtenářům knih navíc nemusejí být zřejmé všechny pohnutky jednajících. Tak snad to třetí řada narovná.
Ruské skupiny většinou ignoruji, ale než jsem si všiml, že je tahle z Jekatěrinburgu, upoutal mě jejich starosvětský thrash. Nic převratného se sice neděje, spíš je to jako výlet zpět časem, ale pro pamětníka celkem dobrý.
Keith Buckley (ex-EVERY TIME I DIE) jako by se svými kumpány zkoušel štěstí v hodně melodickém metalcore, nebo možná spíše post-hardcore, ale na mě je to hodně plytké a podbízivé. BETTER LOVERS, kde působí další členové ETID, jsou úplně jiná liga.
Trochu Red Dead Redemption pro čtenářky Marianne. Pod krví a špínou se schovávají scenáristická klišé a dutá schémata revizionistických westernů. Má to sice patřičně gritty look, ale nekouše to. Spousta sentimentu a neschopnosti poradit si s postavami.
Veteráni stonerrockového stylu toho mají za sebou už hodně, ale stále jim to hodně sluší a tak i album roku 2024 v sobě nese odkaz na klasické devadesátky a tedy dobu, kdy tahle skupina tvořila po boku KYUSS historii.