Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Další One man projekt, který do sebe šroubuje progresivní metal a djent. Tentokráte z ruského Petrohradu. Zajímavý je hned několika odlišnostmi. Jednou z nich je koncepčnost alba, kdy je každá skladba obestavěna mluveným textem, který si autor propůjčuje, a takovým slovům se snaží dodávat hudební složku.
Za celým projektem stojí Alexander Valitov, multiinstrumentalista, jenž pod značkou WALKING ACROSS JUPITER vydává kytarovou hudbu a pod svým civilním jménem pak soundtrackově laděnou atmosféru, co je povětšinou kytar prostá. Společným jmenovatelem je tu ale schopnost budovat atmosféru, zabývat se vzájemným napětím jednotlivých motivů a skládat je do epických tvarů.
Alexander Valitov má hlavní výhodu v tom, že dokáže do svých skladeb procpat nosné melodické linky tak, aby zněly současně. Právě schopnost kombinování kvalitně zaranžovaných melodických kytar a djentového riffování dělá z WALKING ACROSS JUPITER projekt, který může mít ambici přerůst hranici Ruské federace.
Valitov se často snaží proplétat klasické kytarové progresivní prvky a metalovou modernu. Do tapovaných kytar na pozadí vsadí dominantní epickou linku, která jakoby vypadla z učebnice „Jak udělat romantické kytarové sólo“ a následně celou kompozici popohání riffovými závody. Současně je znát cit pro dynamiku skladeb, jenž se promítá hlavně do chvil, kdy dochází ke zmíněné integraci mluveného slova. V tomto ohledu se daří do písniček velmi vkusně propašovat elektroniku nebo orchestrální fragmenty, které dobarvují celek, aniž by na sebe příliš upoutávaly pozornost. Pokud jste tedy fanoušci projektů, jaké mají například JAKUB ZYTECKI nebo JAKUB TIRCO, tak tady je jeden další do sbírky.
Klasický "Rogga" Johansson a jeho user-friendly death metal. Letos sice nemá oslnivou formu (viz slabší PAGANIZER), ale stále je to se ctí. Minulá deska byla lepší, ale i tady si skalní fanoušek najde to své. Hned po prvním poslechu vidíte všechny karty.
Trochu emařiny, trochu punkrocku a špetka indie melancholie. KOVADLINA řiznutá CARCIO RADIO. Ve výsledku celkem pozitivní vibe. Nová kapela se staronovými tvářemi a Banánem u mikrofonu. Hardcorovější MŇÁGA? Možná.
Tahle britská parta si prostě musí vybrat co chce. Koncept, ve kterém střídáte mělký emotivní rock a temnou post metalovou vlnu šilhající po blackaze v konečném důsledku působí jako zmatlaný dort od Pejska a Kočičky.
Nesúhlasím úplne s kolegom Shnoffom, že „PowerNerd“ je „ezo“. Devinovej potrhlosti je v textoch síce dosť, no v prvom rade ide o priamočiary prog’n'roll, ktorý strhne a baví od začiatku až do konca. Ad koniec: na „Ruby Quaker“ sa už so Shnoffom zhodneme.
Devinovu sólovou tvorbu buď milujete nebo je vám lhostejná. Nenávidět Devina nějak nelze. PowerNerd je asi očekávatelný, vrstevnatý ezo prog opus, který potěšil, ale nijak mě na lopatky nepoložil. Kromě songu "Ruby Quaker" ovšem. To je šleha jako kráva.
Hvězda za rok třicetiletých Jezdců jakoby po druhém dechu na albu "Der Rote Reiter" (2017) znovu začínala blednout. Po ukrutné nudě z divného alba "The Divine Horsemen" (2021) je toto EP už druhou studiovou nahrávkou, ale stále se neděje nic vzrušujícího.
Finský prog-power metal, který vykresluje kouzelné melodie a nápadité kytarové a hlavně klávesové instrumentální variace. Jde o one-man projekt, to je i kámen úrazu, nevýrazný zpěv spíš ruší a syntetické bicí také nic moc. Škoda, jinak super poslech.