OBSCURE SPHINX - Emovere
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Na Batmana od Matta Reevese si budeme muset počkat ještě alespoň šest měsíců, ale jeho fanoušci si mohou čas čekání zkrátit velmi povedeným dvojdílným filmem. Kresleným? Samozřejmě, jakým jiným. Batmanovské animáky mají oproti hrané produkci povětšinou jednu velkou výhodu. Zůstávají věrny předloze. Nemusejí přicházet s něčím novým. Díky tomu, že nejsou pod takovým tlakem mainstreamového diváka, mohou být samy sebou. A takový je i "Batman: The Long Halloween". Pro mnohé jeden z nejkultovnějších sešitů s logem netopýra.
Oproti hraným verzím Batmana se tu nemuselo vymýšlet nic navíc. Ať už jde o vizuální preciznost Tima Burtona nebo realističnost Christophera Nolana. "Batman: The Long Halloween" je velmi věrnou adaptací komiksu a oproti jiným filmům, které staví na megalomanských soubojích, se tu vracíme i k tomu, čím byl vždy Batman specifický. Film je ve svém jádru velmi povedenou noirovou detektivkou a věřím, že pokud neznáte předlohu, tak si velmi užijete právě zápletku.
Příběh se točí kolem vražd, které započínají v den svátku mrtvých a pak s každým dalším svátkem pokračují. Ať už jde o Díkuvzdání, Vánoce nebo Den matek. Vždy za velmi specifických okolností umírá člověk, na místě je nalezena zbraň a předmět odkazující k danému svátku. Proto se začne vrahovi přezdívat sváteční vrah. Výběr obětí není náhodný. Většinou jde o lidi, kteří jsou z okolí rodiny Falcone. To je nejmocnější mafiánská rodina Gothamu, kterou vede „kmotr“ Carmine Falcone. Batman tu musí nejen rozlousknout záhadu vražd, ale i čelit svým tradičním soupeřům, kteří se do vyšetřování zaplétají. Více prozrazovat nebudu.
O tom, že nejde o nějaké dětské vyprávění, ale celkem sofistikovanou depresivní detektivku, která si nebere servítky, svědčí i PG raiting, který je u prvního dílu třináct let a u druhého dokonce „erkový“, tedy jen pro plnoleté. Nejde tu zdaleka jen o násilí a krev. Do obou dílů se podařilo procpat temnotu a tíživost, která by byla pro dětské publikum přeci jen za hranou.
Zpracování animace skvěle sedne do nočního Gothamu, ve kterém povětšinou prší, akční scény jsou celkem střízlivé, ale současně zábavné, a hudba skvěle dobarvuje atmosféru. V tomto ohledu nemám žádných výtek. Problémem by pro některé mohlo být to, že film počítá s tím, že o DC světě něco víte, takže se nijak nezabývá představováním postav. Očekává se, že divák je alespoň mírně pokročilý.
DC tu nenápadně buduje něco, co se Marvelu zatím nepodařilo. Dospělé animáky, které sice nebudují nějaké vnitřně semknuté universum, ale dokáží celkem věrně převyprávět kultovní komiksové sešity. Může se zdát, že stojí trochu mimo hlavní proud, ale pro fanouškovskou základnu tak tvoří mnohem ryzejší hodnotu. Rozhodně se to dá konstatovat při pohledu na hrané filmy, které mají velmi kolísavou kvalitu.
Nejlepší filmová kreslená adaptace klasického komiksu v roce 2021.
7,5 / 10
USA, 2021, 85 min
Režie: Chris Palmer
Předloha: Jeph Loeb (komiks)
Scénář: Tim Sheridan
Hudba: Michael Gatt
Hrají: Josh Duhamel, Jack Quaid, Jensen Ackles, Alyssa Diaz, Titus Welliver, Billy Burke, David Dastmalchian, Troy Baker, Fred Tatasciore, Amy Landecker, Naya Rivera, Jim Pirri, Alastair Duncan, Gary LeRoi Gray, Frances Callier (méně)
Produkce: Kimberly S. Moreau
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Jedni z mála u nás (ne-li vůbec jediní) představitelé zatuchlého hnilobného death/doomu o sobě dávají vědět novým EP, jehož trojice chorobných songů také jasně demonstruje fakt, že tato obluda už dozrála na úroveň plnohodnotného alba. Čím dříve, tím lépe!
Pokračování, která neukončují děj, to mají těžké. Druhé Silo je pomalé, vláčné a nestane se v něm vlastně nic, co by se nevešlo do jednoho dvou dílů. Nečtenářům knih navíc nemusejí být zřejmé všechny pohnutky jednajících. Tak snad to třetí řada narovná.
Ruské skupiny většinou ignoruji, ale než jsem si všiml, že je tahle z Jekatěrinburgu, upoutal mě jejich starosvětský thrash. Nic převratného se sice neděje, spíš je to jako výlet zpět časem, ale pro pamětníka celkem dobrý.
Keith Buckley (ex-EVERY TIME I DIE) jako by se svými kumpány zkoušel štěstí v hodně melodickém metalcore, nebo možná spíše post-hardcore, ale na mě je to hodně plytké a podbízivé. BETTER LOVERS, kde působí další členové ETID, jsou úplně jiná liga.
Trochu Red Dead Redemption pro čtenářky Marianne. Pod krví a špínou se schovávají scenáristická klišé a dutá schémata revizionistických westernů. Má to sice patřičně gritty look, ale nekouše to. Spousta sentimentu a neschopnosti poradit si s postavami.
Veteráni stonerrockového stylu toho mají za sebou už hodně, ale stále jim to hodně sluší a tak i album roku 2024 v sobě nese odkaz na klasické devadesátky a tedy dobu, kdy tahle skupina tvořila po boku KYUSS historii.