PRVNÍ HOŘE - Achtung, Sultan!
MInule jsem zase kecal. Tohle je totiž další dokonalá deska tohoto úžasného tělesa. Radost tohle poslouchat. Už zas.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Brněnský TITANIC stál před vydáním nové desky s tajuplným názvem „ON“ na rozcestí. Oslaben o jednoho z nejdůležitějších členů, baskytaristu Milana Hanáka, s čerstvými posilami právě u baskytary a rovněž u druhé kytary sice živě působil bezchybně, ale jak se všechny události poslední doby, včetně pandemie toho pitomého covidu, projeví na studiové nahrávce, to bylo jistě otázkou. Samotné album však na ni odpovědělo velmi sebejistě a vypadá to, že tahle kapela ještě na hodně dlouho neřekla poslední slovo. Do podrobna jsem to rozebral s kytaristou Markem „Ashokem“ Šmerdou, který se již v podpalubí TITANICu zjevně stihnul aklimatizovat, a co víc, oběma zúčastněným stranám jde tahle aklimatizace zjevně k duhu.
Kdo je „ON“? Píše se skutečně velkými písmeny a proč je mu věnována nová deska TITANICu?
„ON“, psáno opravdu velkými písmeny, je jakousi červenou nití, která protkává celou desku, byť to nemusí být ve všech skladbách na první poslech až tak patrné. „ON“ je tu prostě s námi, i v nás samotných, každý si jej ale musí najít sám. Použiji jen lehce modifikovanou parafrázi z jednoho mého oblíbeného filmu: „Démon pro jedny, anděl pro jiné“.
Proč ona temná nálada, která je z názvu alba i jeho obalu cítit? Jak moc vás v kapele zasáhla smrt Milana Hanáka?
Milanův předčasný odchod samozřejmě všechny těžce zasáhl. Do poslední chvíle jsme věřili, že boj se zákeřnou nemocí vyhraje, ale bohužel se tak nestalo. S Milanem mě krom společného hraní během jeho posledního roku života pojilo mnohaleté přátelství již od devadesátých tých let, kdy jsem se s kluky z TITANIC seznámil osobně. Takže rána to byla obrovská a moc nám všem chybí, i když v našich vzpomínkách a srdcích zůstane samozřejmě navždy.
Jak těžké bylo natočit novou desku TITANICu bez něj?
To nedokážu posoudit, protože jsem s Milanem bohužel nikdy neměl příležitost natáčet ve studiu. Nový baskytarista Milan Vajgrt je nicméně velmi zkušený muzikant s vlastní hudební historií a nahrávání basových partů se zhostil s grácií, což může každý posoudit při poslechu nového alba.
Jak se projevila Milanova absence u skladatelského procesu a jak jste si onen proces nakonec v rámci současné sestavy rozdělili? Bylo ještě kam sáhnout do „šuplíku“? A jak ses podílel ty sám?
Dobře, že se ptáš, protože „ON“ vlastně není tak úplně bez Milanova autorského vkladu. Poslední skladba „My, ON a ti, co zbyli“ obsahuje některé riffy a fragmenty pocházející z jedné jeho starší dříve nepoužité skladby. Tyto riffy jsme přepracovali, rozvinuli a vznikla z toho myslím hodně silná záležitost, která výborně a přirozeně uzavírá celou desku a její příběh. Jinak jsme vlastně do šuplíku nesahali, devadesátpět procent materiálu tvoří nové skladby, které jsme zaznamenávali jako demosnímky v rámci předprodukce zhruba od konce roku 2020. Album sice obsahuje předělávku starší skladby „Král Fair Play“, která byla ovšem ve velké míře prearanžována, takže se vlastně jedná o docela odlišnou a zmodernizovanou verzi.
Z mojí dílny pochází titulka „ON“, „Blbej Den“, „Narkobaron“ a větší část závěrečné skoroinstrumentálky „My, ON a ti, co zbyli“. Svůj rukopis a porci nápadů jsem ale vtiskl i do ostatních skladeb. To samé se ale dá říct o všech členech TITANIC, protože vzájemná chemie mezi námi opravdu fungovala. Na albu se kolektivně podílela celá kapela, navzájem jsme se ovlivňovali a doplňovali se.
Obstojí vaše nové skladby v konkurenci těch starších a léty prověřených, co myslíš?
Velmi ošemetná otázka, kterou prověří jen čas. Já osobně materiálu velmi věřím. Myslím si, že se deska opravdu povedla a jedná se o jedno z nejlepších alb, která pod hlavičkou TITANIC vznikla. A soudě dle reakcí fans na novou desku a také na živé provedení zatím tří skladeb, „ON“, „Monstra“ a „Ahoj lidi“, má novinka celkem skvěle našlápnuto stát se tuzemskou heavymetalovou klasikou!
Je nějaký vzorec, podle kterého vlastně vzniká nová skladba TITANICu?
Žádný konkrétní vzorec neexistuje, nicméně každý má svůj skladatelský rukopis. Samozřejmě se klade důraz na melodičnost a písničkovost materiálu, ale na novinkové desce jsme se nebáli zabrousit i do progresivnějších vod. Navíc, jak už jsem zmínil, jsme skladby dotvářeli společně, což výsledku velmi prospělo. Album tak zní velmi svěže!
Jak probíhalo nahrávání a jak moc se na něm podepsala současná pandemie covid-19?
Kvůli covidu a restrikcím kolem něj se termíny nahrávání i vydání lehce posunuly, ale celkově se nejednalo o nic dramatického. Naplánované vydání v průběhu konce letošního léta jsme stihli a teď nás čeká propagace CD v rámci promoaktivit jako jsou recenze, rozhovory a koncem roku i vinylová verze, což bude pro mě jakožto milovníka LP formátu velká událost.
Slyším ve skladbě „Ahoj lidi“ jednoznačný postoj TITANICu k tomu, jak pandemii zvládla česká vláda?
To, že tento text vznikl právě v době pandemické, beru spíš jako shodu náhod. Já osobně v něm spatřuji velký přesah. Podobný problém a odér nedůvěry k oné samozvané tuzemské „vyšší moci“ zde spatřuji nejpozději od poloviny devadesátých let, kdy ono vytírání s celým národem – tehdy pod rouškou vítězství pravdy a lásky – započalo a pokračuje vlastně stále, jen pod jinými hesly. Ale víš jak to je, není na místě hledat chybu vždy jen v druhých. On každý národ má takovou vládu, jakou si zaslouží.
Myslíš mimochodem, že už se s covidem lidstvo v nejbližší době vypořádá? A pokud se mohu zeptat – jak to vidíš: očkovat se nebo neočkovat?
Netroufám si odhadnout, jak se to dále bude s covidem vyvíjet, nicméně něco mi říká, že tu s námi bude napořád. Bude jen záležet, jak se s ním naučíme bojovat, podobně jako kdysi s morem, či jinými pandemickými chorobami. Stran vakcinace respektuji pohledy a názory z obou táborů, tedy až na ty vyloženě militantní a extrémistické, jakož i právo na svobodnou volbu, zda toto podstoupit nebo se spolehnout na přirozenou tělesnou imunitu. Já osobně jsem se musel a chtěl nechat naočkovat, tedy pokud to se svojí kariérou profesionálního muzikanta působícího na mezinárodní scéně myslím opravdu vážně.
Jak vlastně tahle pandemie poznamenala tvůj život? Ptám se samozřejmě i kvůli tvým aktivitám v CRADLE OF FILTH…
Pandemie myslím poznamenala každého. Nicméně už jsem to lehce nastínil v „Zúčtování s rokem 2020“, uveřejněném zde na webu Metalopolis, i když nám covid mnohé vzal, tak bych se snažil podívat se na to, co jsme díky vynucené pauze z důvodu lockdownu a dalších omezení na oplátku dostali zpět. Teď samozřejmě nemám na mysli materiální záležitosti a hmotné statky.
Takže za sebe ono krušné období – a modleme se, aby nepřišlo další – nevnímám vyloženě negativně. Zpomalil jsem, měl jsem spoustu času přemýšlet a vrátil se jakoby o dvě dekády zpět, kdy čas plynul tak nějak pomaleji a hlavně přirozeněji. Díky nadstandardnímu množství volného času jsem také vyrostl jako hráč, a to nejen technicky, ale co je pro mě velice důležité, do svého stylu jsem myslím dokázal dostat více emocí a osobitosti. Protože herní styl či výslednou formu jakéhokoliv uměleckého díla neformují jen hodiny strávené pilováním techniky, ale i životní zkušenosti a prožité události, které pak vtiskneme do vlastního výrazu. Tak to aspoň vnímám já sám na sobě a řekl bych, že to platí pro jakoukoliv formu tvůrčí činnosti.
Dovedl sis někdy dříve něco podobného představit?
Nedovedl a myslím, že ani nikdo jiný. Jenže jak říká jeden můj kamarád: „Něco se muselo stát, protože už bylo dlouho až moc dobře“. A teď samozřejmě zobecňuji, svět už zřejmě nikdy nebude úplně bez válek a životní úroveň není na všech místech konstantní, či na vysoké úrovni. Bral jsem to spíše historickým pohledem na celosvětové válečné konflikty, pandemie a hladomor.
Jen doufám, že se z toho poučíme a nebudeme brát určité věci jako garantovanou samozřejmost. Chápu, že doba se za posledních dvacet let zrychlila až nezdravým tempem, ale právě proto je možná zrovna teď ten správný okamžik trochu zpomalit a zamyslet se, co je opravdu důležité. Prostě pokusit se přehodnotit priority a vztah k životu. Obávám se, že další takovou šanci jako lidstvo už asi nedostaneme.
Kdo rozhoduje o tématech, kterým se budete věnovat v textech? Kapela nebo jejich autor Slávek Fric? A vznikají nejprve texty a až poté hudba jako taková nebo je to obráceně?
Texty pro album „ON“ vznikaly až po předprodukci, tedy po natočení demosnímků, včetně vokálních linek. Pak následovala další fáze, kdy zpěvák a leader TITANICu Zdeněk Černý spolu s naším dvorním textařem Slávkem Fricem společně diskutovali náladu a témata jednotlivých skladeb a Slávek na ně posléze tvořil texty.
Je vůbec možné, že by text k nové skladbě TITANICu napsal někdo jiný, než právě Slávek Fric?
Nemyslím si, že tento osvědčený model budeme měnit. Zdeněk se několikrát vyjádřil, že mu Slávkův styl dokonale sedí, navíc u nich funguje vzájemná chemie ve smyslu tvorby textů přesně na styl melodických linek a frázování zpěvu. Ostatní v kapele Slávkovy texty také milují, takže není žádný důvod, abychom oslovovali někoho jiného.
Ty sám jsi přišel do kapely v roce 2019. Připadáš už si nyní jako její plnohodnotný člen nebo tomu tak bylo už od samého počátku?
Od začátku jsem se snažil klást velký důraz na kvalitní instrumentaci při živém provedení skladeb. Nicméně to, že jsem se do historie TITANIC zapsal i studiovou deskou, je pro mě opravdu speciální událost a definitivně jeden z největších vrcholů mé hudební cesty.
Proč vlastně odešel Džoro Enčev, když už jsme u toho, na jehož místo jsi naskočil?
Džoro se chtěl více soustředit na své další hudební projekty a aktivity. Mimochodem mezi námi nepanuje žádná zlá krev. Koneckonců je to právě on, kdo mi v polovině devadesátých let pomáhal se stylově vyprofilovat v rámci kytarových lekcí, které jsem od něj bral. Ihned se z nás stali dobří přátelé, takže jsem měl vlastně ke kapele posledních pětadvacet let velmi blízko.
Zkus teď, prosím, bez velkého přemýšlení uvést, kolikátým studiovým albem TITANICu je „ON“… Jak to šlo?
Sedmým a šlo to bez problému, protože krom toho, že v TITANIC v současnosti hraji, jsem také dlouholetý fanoušek kapely, jenž má její historii dokonale zmapovanou. Pokud jsi tedy neměl na mysli diskografii včetně reedic a dalších licenčních vydání (smích).
Co všechno chystáte na podporu novinky? Dají už se dnes jakžtakž spolehlivěji plánovat koncerty? Kde vás případně mohou posluchači vidět a slyšet?
Naplánováno je mimo jiné kratší tour po Slovensku a to začátkem prosince – 9. 12. Zvolen, 10. 12. Vrútky, 11. 12. Košice a 12. 12. Bratislava (se speciálním hostem HYPNOS). Z dalších akcí pak 27. 11. Olomouc, 4. 12. Smržovka, 18. 12. Rousínov a sezónu 2021 bychom rádi zakončili 28. 12. v Brně na tradičních Metalových Vánocích.
Jak se do těchto plánů promítne tvé (předpokládám) hlavní profesionální působení v CRADLE OF FILTH, s nimiž vydáváte v říjnu novou desku?
CRADLE OF FILTH jsou samozřejmě priorita. Nicméně po skončení turné, které odstartovalo 1. 10. v USA a po návratu do Evropy koncem října končí halloweenským koncertem v Londýně 31. 10., máme pro letošní rok odehráno, a tudíž bude prostor pro další aktivity s TITANIC.
A co vzdálenější budoucnost TITANICu, už také nějakou plánujete, třeba jen v hrubých rysech?
Zatím veškeré naše plány směřujeme k propagaci nové desky „ON“. Do konce roku máme tedy poměrně nabitý program a následně začneme spřádat plány na následující sezónu!
Závěrečný libovolně-volitelný prostor pro tvé případné další myšlenky:
Myslím, že jsem toho napovídal ažaž, takže bych touto formou už jen rád poděkoval všem našim fanouškům za podporu kapely nejen v těžkých časech pandemických! Užívejte si života a zůstaňte zdraví!
ON (2021)
Soumrak Titánů živě (2020)
Soumrak Titánů (2018)
Metalovej svátek živě (2016)
Double Time (2013)
Rockové balady (1995)
3 (1993)
Ábel (1990)
Metal Celebration (1989)
MInule jsem zase kecal. Tohle je totiž další dokonalá deska tohoto úžasného tělesa. Radost tohle poslouchat. Už zas.
Trochu prog rock/metalová exhibice. Toho tydlikání a hračičkování je místy opravdu hodně. Ale tito Švédové umí i příjemné melodie a přirozeně plynoucí pasáže, takže jim to předvádění odpustím. Ostatně, když na to mají, tak proč se trochu nepředvést, že?
Žijeme ve zlatých časech českého thrash metalu! Takové období hojnosti prostě nepamatujeme. Kapely na nás chrlí v horším případě dobré, v tom lepším (i v tomto) desky výborné a my si čvachtáme jako ten pověstný manža. Více v recenzi, teď si třepu palicí.
Švédské duo se na svém dalším albu ještě více vzdálilo postrockovým kořenům a dá se tedy tvrdit, že jejich hudba odplavala do specifické formy indie rocku, který se opírá o robustní kostru shoegaze. Opět slušné album.
Další švédský power metal, kterému vlastně nelze nic vytknout. Dobří zkušení muzikanti, kvalitní produkce a chytlavé melodie. Komponování dle osvědčeného mustru, přesto to dokáže zabavit. Dám tomu ještě pár poslechů a poté zapomenu, že to kdy existovalo.
Nepřístupná a temná blackmetalová deska, která spolu s disonantní nervozitou nabízí i death/doomové nálady. Dostat se tomu pod kůži není snadné, ale odměnou je lavina emocí. Střídmá stopáž navíc ukončí ta "muka" dříve, než by to člověku urvalo hlavu.
Sofistikovaně maluje, točí vtipné filmy, v MORTAL CABINET zanechal výraznou stopu, ze Slavíka ho vyhodili, páč jeho světem je hardcore rap. A je z Rumburku, což leccos vysvětluje! Když šel pro talent, Marty si nabral hrstě. Zase ho ukázal, zpíčenec jeden.