KISSIN' DYNAMITE - Back With A Bang
Táto kapela má u mňa tú smolu, že vždy, keď si ich pustím, dostanem chuť na PINK CREAM 69. A vždy si pustím PINK CREAM 69. Ozaj, prečo nie je na Spotify môj najobľúbenejší album od nich - Sonic Dynamite?
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
„War In“. Vojna a metalová hudba sa spajajú v množstve diel vydaných v rámci mnohých žánrov. Dalo by sa bez preháňania povedať že vojna ako jedna z najextrémnejších foriem ľudského správania je primárnym hýbateľom nespočetného množstva kapiel a ich nahrávok. Ukrajinskí 1914 sú pomerne unikátni v tom, že sa venujú exkluzívne len jednému z najväčších konfliktov v dejinách ľudstva a to prvej svetovej vojne. Tento koncept prepájajú v škatuľke, ktorá by sa dala označiť ako „blackened death doom“. Povedal by som však, že čierny kov hrá v tomto mixe prvé husle.
Prvé albumy ma aj napriek pôsobivému historickému kontextu hudobne až tak neoslovili a prezentovaná hudba bola miestami generická a splývajúca s vlnou kapiel v žánri (MGLA, UADA, AFSKY a podobne). „Where Fear And Weapons Meet“ mi však už po úvodnej skladbe zdvihol obočie a vidno, že 1914 prešli pomerné dobrým vývojom získavajúc hĺbku vo všetkých hudobných rozmeroch. Produkciou sa posunuli o úroveň vyššie, nápady sa zostrili a celok obohatili symfonickou, prevažne dychovou sekciou, ktorá sa k obrazu kapely dokonale hodí.
Týmto získavame pomerne unikátne dielo, ktoré vás chytí od prvých tónov reflektujúcich sarajevskú tragédiu v priamej reči jej hlavného aktéra Gavrila Principa. Impozantný je vokál, ktorý je aj napriek východnému akcentu perfektne zrozumiteľný a v kontraste brutálny - aspekt, ktorý vždy obzvlášť oceňujem. Líder kapely si dáva záležať, presne cielenou streľbou vypichuje aspekty udalosti a heroické činy z prvej svetovej vojny tak, aby mali potenciál trafiť vás do hlavy alebo srdca. Album má schopnosť vtiahnuť poslucháča do reálií veľkého konfliktu minulého storočia, do krvou zablatených zákopov, osudov padlých vojakov v mlynčeku na mäso vzdialenej artilérie. Zhudobnený oznam o smrti vojaka A.G. Harrisona je mrazivým svedectvom, ktoré núti zastaviť sa a zamyslieť. Refrén s hosťovačkou Nicka Holmesa z PARADISE LOST „And he lies in a soldier's grave where he fell“ a celý text ako citácia reálneho listu je desivým svedectvom pekla, ktoré sa v tom čase presťahovalo priamo na zem.
Inštrumentálne je album bezchybný, síce neprináša priamo hudobne nič, čo by zbúralo hranice extrémnych žánrov, ale je mimoriadne kvalitne vystavaný - či už po rytmickej stránke kombinujúc ten správny pomer klepcov a ťažkotonážnych partov („Vimy Ridge“), ako aj pôsobových riffov a sól („Mit Gott für König und Vaterland“). Do veľkej miery sa 1914 snažia inštrumentáciu a tempá snažia práve textom, ktoré je nutné vnímať v kontexte prezentovanej hudby. Zaujímavý je aj cover od E. Bogla - „The Green Fields Of France“, ktorý transformuje pôvodnú pokojne znejúcu skladbu do toho správneho bezútešného kontextu miestami na hraniciach žánru „funeral doom“ (hoci, mohol byť veru kratší).
Vo všeobecnosti je album koncipovaný v tempe staccata rýchlopalných zbraní kosiacich všetko živé v chránenom perimetri. Zvukovo je mrazivo momunemtálny, dychové nástroje ako poslovia posledného súdu a skazy násobia atmosféru, pričom nerozptyľujú brutalitu ani neodvádzajú pozornosť, najlepším príkladom nech je „Corps D'autos-Canons-Mitrailleuses“.
Záverom nemôžem konštatovať iné ako to, že tu máme naozaj mnohorozmerné hudobné dielo, ktoré sa opiera o historické reálie a prenáša ich odkaz aj do súčasnosti v príslušnom čiernom kovovom obale. „War Out“.
Jedno z najpresvedčivejších hudobných stvárnení bezútešných dimenzií a beštiality vojny. Album je výnimočný v prepojení ideového vojnového konceptu a ostrej death/blackmetalovej zložky so symfonickými elementami. Vytváraja tak mnohorozmerné umelecké dielo, ktoré má ambíciu i schopnosť poslucháča zasiahnuť a vtiahnúť do svojej vlastnej reality.
9 / 10
Where Fear and Weapons Meet (2021)
The Blind Leading the Blind (2018)
Eschatology of War (2015)
Už jsem o tom jistě někdy psal, ale prostě zbožňuju ty chvíle, kdy vás osloví naprosto neznámá kapela v okamžiku, kdy to prostě tak nějak vůbec neočekáváte. Hm, další svižná vyjížďka s black metalem, říkáte si pro sebe, u kterého už při druhé skladbě nevíte, kde vám hlava stojí a proč to všude dokola a do zblbnutí omílané bzučení vlastně posloucháte. A tu kapelu s tím letopočtem v názvu, tu už jste taky kdysi slyšeli, ale k ničemu to nebylo. Ale pozor! Tohle nejsou 1349, což asi mnohé také spletlo, tohle jsou 1914! A "Where Fear And Weapons Meet" je naprosto úžasné album klasického melodického black metalu, které vypráví o první světové válce a činí tak asi milionkrát zajímavěji, než SABATON. A když jeden slyší všechnu tu metalovou ošklivost, která naprosto dokonale a se vší dramatičností, co jí jen těžký kov je schopen, zrcadlí hnus a zvrácenost textové matérie "Velké války", nemůže než jen rozkývat stárnoucí hlavu do rytmu a navzdory fyzikálním zákonům jí tam udržet až do úplného vyčerpání. Black metal v roce 2021? Ano prosím, takhle opravdu ano!
Dobrodosli u Sarajevo!
Táto kapela má u mňa tú smolu, že vždy, keď si ich pustím, dostanem chuť na PINK CREAM 69. A vždy si pustím PINK CREAM 69. Ozaj, prečo nie je na Spotify môj najobľúbenejší album od nich - Sonic Dynamite?
Zatím jen taková ochutnávka z připravovaného alba, které vyjde na konci srpna, plus dva znovu nahrané starší kousky. Ale Kanaďané svým vzletným prog metalem, odkazujícím i na to nejlepší od OPETH, dávají tušit, že se vrací ve slušné formě. Těším se.
"Ty Maďaři s tou trubkou" stále žijí a razí ten svůj atmo BM, tentokráte se střídavými úspěchy. Je to jako když při stěhování odsunete gauč, objevíte za ním zapadlé CD (nebo spíš MC?) a stisknete "play". Nové album s třicet let starou duší. Nostalgické.
Stále jsem spíše skeptický k těmto přehrávkám letitých klasik, ale je potřeba uznat, že alespoň z technického hlediska dostala legendární nahrávka osvěžující vitamínovou injekci. Otázkou ale zůstává, zda-li by nakonec nestačil slušný studiový remastering.
Před vydáním nového materiálu si připomínám album z roku 2022 a je to poslech, který mi v uších krásně dozrál. Mix postpunku, darkwave se špetkou black metalu často dává vzpomenout na ULVER v době jejich transformace.
V tom horkém spálenopoříčském sobotním odpoledni to byla láska na první poslech. A i na ty další se ukazuje, že "Vítejte v pekle" je úžasným black´n ´rollovým konglomerátem pod vlivem MOTÖRHEAD a MASTER´S HAMMER. Více takové čerstvé krve na naši scénu!
S výnimkou niekoľkých motívov a vokálu sa jedná o exkurziu v doméne kompozičnej bezradnosti a slabom zvuku. Ťažko uchopiteľný prekombinovaný a vo svojej podstate plochý materiál znie nefunkčne a zastaralo podobne ako jeho dvaja predchodcovia.