PRVNÍ HOŘE - Achtung, Sultan!
Urzovci jsou zpět a vyráží do klubů, radujme se! To by asi tak stačilo. Snad jen drobná poznámka. Minulá deska byla a je až příliš dokonalá. Nová je dokonalá poněkud méně, je pouze vynikající. Kdo by to byl čekal?
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
„Slyšel jsi za poslední dobu nějakej zajímavej death metal?“, ptá se mě kámoš poté, co jsme rozebrali plusy a mínusy posledních CARCASS. „Víš, myslím nějakou ne úplně profláklou kapelu,“ upřesňuje, abych na něj nevytáhnul nějaké zvučené jméno. Chvilku přemýšlím, že vytáhnu virtuózy z ARCHSPIRE, pak že hodím na stůl novou desku tureckých řezníků CENOTAPH, ale nakonec mi z pusy vypadne jméno, které má nejblíž k ryzí esenci žánru. Bez příkras. MORTIFERUM.
Druhá deska deathmetalistů ze státu Washington na sobě nese i tentokráte hlavičku agilního vydavatelství Profound Lore Records. Na první poslech vám MORTIFERUM možná připomenou CEREBRAL ROT nebo SPECTRAL VOICE. Mají podobně plesnivý kanální zvuk. Zdání ale klame. Hudebně jde o mnohem rafinovanější partu, která do svých skladeb dokáže propašovat mnohem více nápadů, dynamiky i technicky zajímavých fines.
Citelná je tu inspirace devadesátkovou skandinávskou scénou hlavně v tom, jak se hnilobný zvuk death metalu vpíjí do pohřebních doommetalových litanií po vzoru například takových SKEPTICISM. Oproti debutové nahrávce se podařilo vytvořit mnohem chorobnější a zatěžkanější zvuk. Celý sound „Preserved In Torment“ je opravdu smradlavá stoka, ze které se ale velmi často vyplaví nějaký ten zářivý poklad, například ve formě melodických kytar, prokreslujících valivé spodní riffování a klokotavé chraplavé vokály.
Hrozně moc se mi líbí, jak tu MORTIFERUM pracují s dynamikou. Po celou desku si zachovávají velmi kompaktní vyznění skladeb, ale když se zaměříte na to, jaké prostředky k tomu používají, zjistíte, že se tu střídá velmi pestrá škála přístupů. Kdyby se nejednalo o tak vážnou věc jako je death metal, nebál bych se napsat, že to tady kluci z Washingtonu válí s velkou dávkou hravosti. MORTIFERUM mají talent vám svojí hudbou namluvit, že ty dřevní riffy oddané devadesátkové scéně jsou ten hlavní artikl, se kterým jdou na trh. Ale to zdaleka není pravda. Na primitivní hrubozrnný smrtikov je tu až příliš mnoho tísnivé temné atmosféry a hned sólo v první skladbě „Eternal Procession“ vám jasně napoví, že před vámi stojí trochu víc, než jen další deathmetalový klon, který surfuje na retrovlně stylu.
„Slyšel jsi za poslední dobu nějakej zajímavej death metal?“ , ptá se mě kámoš poté, co jsme rozebrali plusy a mínusy posledních CARCASS. „Víš, myslím nějakou ne úplně profláklou kapelu,“ upřesňuje. Odpověď je MORTIFERUM.
8 / 10
1. Eternal Procession
2. Incubus Of Bloodstained Visions
3. Seraphic Extinction
4. Exhumed From Mortal Spheres
5. Caudex Of Flesh
6. Mephitis Of Disease
Preserved In Torment (2021)
Disgorged From Psychotic Depths (2019)
Velké překvapení. Milovníci okrajového death metalu velmi hrubého zrna musí zajásat. Stejně tak činím i já, neb desku takto extrémní a živelnou a přitom hravou, zábavnou a kompozičně orientovanou jsem už dlouho neslyšel. Kolosální rubanice odvedená v potu tváře v zajetí nesmírně nehostinného prostředí podzemních slují na straně jedné, promyšlená práce inteligentních skladatelů na straně druhé. Závěrem chválím obsluhu bicích nástrojů, jež lehce připomene ponuro-mystickou atmosféru desek výjimečných Švédů IRKALLIAN ORACLE.
-bez slovního hodnocení-
Urzovci jsou zpět a vyráží do klubů, radujme se! To by asi tak stačilo. Snad jen drobná poznámka. Minulá deska byla a je až příliš dokonalá. Nová je dokonalá poněkud méně, je pouze vynikající. Kdo by to byl čekal?
Atmosférický black metal / post-metal. Hodně odlehčená produkce plná vybrnkávaček, náladových pasáží a košatých atmosférických vsuvek. Zuby se moc necení, možná občas mléčné jedničky. Příjemný poslech, vyloženou hitovku však na "Succumb" nenajdete.
Šíleně plodný oneman projekt, Aaron Edge se utrhl ze řetězu s sází jednu desku za druhou. "Agglomeration" je třetí z letošních již pěti alb. A překvapivě to drží slušnou kvalitu. Pokud tedy máte rádi dusivý sludge doom s výbuchy disonantního šílenství.
Hulváti z Jura sú takí naši DARKTHRONE: o pol generácie mladší a s koreňmi v grinde miesto blacku, no doživotne verní metalovej klasike (s čoraz hrubším zvukom). „Kromaňon“ a „Abeceda nenávistí“ sa zapíšu do zlatého fondu. Zbytok asi nie, čo vôbec nevadí.
Oproti EP "God Made Me An Animal" ubral Greg Puciato (ex-THE DILLINGER ESCAPE PLAN), ale i skupina jako celek, na nekompromisnosti, objevují se více i zpěvné a melodické polohy, nicméně je to stále hodně nasraný a uřvaný post-hardcore té nejvyšší kvality.
Strhující rozsáhlé kompozice, které buď zcela pohltí, nebo unudí. Já se hlásím k první možnosti. Je to jako snové divadlo severského death metalu. Za mě je to zatím rozhodně jedna z nejzajímavějších desek letošního roku.
Singl „Winter Storm Vigilantes“ je povedená záležitost, která byla slibnou návnadou na nové album. Velká očekávání byla nakonec zbytečná. S trochou dobré vůle se na albu najdou dvě další slušné skladby, jinak je to stále ten samý a nenápaditý kolovrátek.