Tak se po ročním prodlení konečně dostává zatím poslední album SINERGY na stránky Metalmanie. Řeknu vám, byl to docela šok, když jsem si to nedávno přikvačil, abych zkušeným okem spočinul na hodnocení a otevřel tak uši mnohým bezvěrců. A ono nic. Recenze nikde. Inu, co si člověk neudělá sám… (Recenze byla, Loužo, akorát jí Dalas někde potratil. Ale dělat si to sám můžeš, jen nás slušné tím neotravuj… - pozn. Marigold)

Takže, začneme menším opáčkem z melodiky. Sinergy je heavy speed metalová „taky kapela“ z dalekého severu čítající kromě několika zcela nepodstatných členů i absolutního boha. Není jím nikdo jiný než geniální bodomské dítě Alexi Laiho. Kromě mého, zde pouze kytarového, miláška, obsahují SINERGY ještě jeho nepoměrně méně geniální manželku Kimberly, která se úpěnlivě drží mikrofonu. Dále pak finskou kytarovou eminenci Roope Latvalu (je znám například z Waltari); dnes již bohužel dezertéra, ovšem jinak skvělého basoidního týpka, Marco Hietalu (ty jeho dva šroubky v plnovousu prostě žeru :-) a jakéhosi proměnného bubeníka, jenž se stejně v SINERGY nachází jen proto, aby ho vyhodili a mohli v období nudy vyhlásit konkurz na nového. Co se hudby týče, jedná se o zrychlený hevík čerpající z odkazu mistrů 80. let (rozuměj nepříliš originální), který by byl jistě odsouzen k zániku, kdyby se ho ovšem nechopily vynikající persóny metalové scény, nezahrály ho s lehkostí sobě vlastní, nepřidaly svůj typický rukopis, a to celé nezabalily do klasické líbivosti a hitovosti finské scény, podobně jako například NIGHTWISH, ale kapánek méně komerčněji.

A nová deska? Je založena v podstatě na podobném schématu jako předchozí počin. Devět nových písniček, skvěle fungující rytmika. Všude je plno kytarových exhibic. Přičemž ty rozvážnější a méně melodičtější s větším odklonem do trashe hraje povětšinou Roope, zatímco Alexi se zaměřuje hlavně na melodie. Jeho nástroj nezřídka doslova zpívá spolu s Kimberly a mám zato, že dát mu na kytaru efekt s emulací lidského hlasu, mohly by se jeho linky s klidem pokládat za dalšího zpěváka. Aranže písniček na albu jsou vcelku povedenou syntézou poslední desky SINERGY a „Follow the Reaper“ od CHILDREN OF BODOM. Zlí jazykové dokonce hovoří o nedostatku vkusu a vykrádaní, ale nevěřte jim. Materiál je totiž docela vyrovnaný a původních prvků je v hudbě dostatek. Jen to není na první poslech slyšet :-) . Přesto bych vypíchnul titulní skladbu „Suicide By My Side“, která mi přijde na poměry SINERGY mírně netradiční. Tvrdší a lepší než ostatní. Pak třebas propracovaná „Passage To The Fourth World“, což je již tradiční pokračování písně z prvního alba. A hlavně vrchol celého snažení „Written In Stone“. Polobalada, která opravdu nenechá oko (a kalhoty) suché. Vynikající melodika, vynikající atmosféra. I Kimberlyn pop-rockový hlas, který mi normálně až zase tolik nesedí, k týhle věcičce pásne jak prdel na hrnec. Opravdu skvělá písnička. Pro gurmány je pak připraven ucházející cover „The Number of the Beast“ – od koho asi?

Co žblepnout závěrem? Třebas to, že tohle album je jak dělané pro lidi s vysokým melodickým faktorem v krvi zatížené na barvité a technicky zvládnuté kytary a neprimitivní písničky s netradičním zpěvem. Berte, nebo nechte bejt. Ale spíš berte.