Filmy a seriály podle her. Velká bolest filmového světa. Bylo vlastně něco zajímavého v poslední době? Mortal Kombat? Resident Evil? Assassin's Creed? Warcraft? Všechno to jsou béčka, která nedokázala naplnit ambice. Snahy o to převést počítačovou hru do filmu nebo seriálu vlastně vždy skončila neslavně. Všechny tyto počiny lze rozdělit do dvou kategorií, z nichž jednu reprezentují veskrze ryzí propadáky, kam bych hodil například adaptaci Street Fightera z roku 1994 nebo Far Cry. Druhou skupinou jsou pak počiny, které jsou jen průměrné nebo lehce podprůměrné. Sem lze zařadit třeba sérii Tomb Raider nebo z poslední doby třeba Ježka Sonica. ARCANE: LEAGUE OF LEGENDS je tak nečekanou revolucí ve velmi specifickém subžánru.

Od hry od Riot Games, která vlastně nemá žádný příběh a soustředí se hlavně na multiplayer, jsem něco takového opravdu nečekal. Dodávám, že nejsem fanda League of Legends ani her tohoto typu (tedy her, které se označují nálepkou „multiplayer online battle arena“). Seriál mi ale velmi rychle rozbil očekávání braku pro děti, u kterého jsem si jen chtěl odškrtnout další adaptaci, která na poli převedení hry do filmu nebo seriálu neuspěla.

V čem je ARCANE jiné? Hlavně v péči, jakou mu věnovali jak jeho režiséři, tvůrci hudby, tak hlavně grafici. Vždyť také výroba první série zabrala neuvěřitelných šest let. Bylo dost času rozmyslet každý detail vizuálu i příběhu. ARCANE přivádí hned v prvním aktu celkem velké množství postav, kterým vdechuje logické motivace a na kreslený seriál i poměrně plastické charaktery. To je jeho největší devizou, ke které se ještě vrátím. Celý příběh je zasazený do dvojměstí Piltover a Zaun. Jedno město náleží vyvoleným jedincům a jeho druhá část je jakési podměstí plné stínů, drog a násilí. Dá se říci, že rozdělení města na dvě části je jedním ze základních stavebních kamenů a motorů celého příběhu. Na jejich rozdílech se staví základní konflikty, jež pohánějí děj kupředu.

Prostředí je silně prostoupeno steampunkovým designem, do kterého jsou zasazeny fantasy prvky. To je provedeno tak famózně, že jsem si mnohokrát vzpomenul na nejsilnější chvíle, které jsem prožil s filmy od japonského génia Hajao Mijazakiho. Celý ARCANE ale pracuje s velmi rozdílnou stylizací. Kombinuje se tu 3D a 2D grafika způsobem, který připomenul Oskarem ověnčený animák SPIDER-MAN: PARALELNÍ SVĚTY. Téměř každá jeho část vypadá jako olejomalba. Jakobyste vzali hru Borderlands a nechali ji zpracovat těmi nejtalentovanějšími malíři. Ten osobitý styl místy připomene skvosty, jakým je například DISCO ELYSIUM, ale je mnohem přístupnější a mainstreamovější.

Na drtivé většině scén je něco fascinujícího. Stále dokola jsem se nechal ohromovat tím, jak velkou míru detailu tu nacházím a jak obratně dokáží tvůrci vyprávět příběh prostřednictvím barev, pohybu kamery a střihu. V tomto ohledu jde o mistrovské dílo, které před vás předkládá velmi komplexní svět, z něhož ukazuje jen fragmenty, ale bohatě vám to stačí k tomu, abyste se ve všem orientovali. I na malé ploše, jakou je třeba hudební předěl, ARCANE nešetří na nápadech a velmi komplexní vizuální složce.

Ruku v ruce s nápaditou grafickou složkou ale jde vyprávění, které popohánějí postavy zmítané vírem událostí. Snad každá z postav tu má příběhový oblouk, který alespoň trochu mění to, jak se na ni v průběhu děje díváte. Motivace k tomu, jak se jednotlivé charaktery chovají, jsou ale celkem logické. V posledním aktu možná trochu uspěchané, ale vždy velmi přehledné a v tom je ARCANE svým způsobem také unikátní. Seriálů a filmů, ve kterých vůbec nechápete chování postav, je poslední dobou čím dál tím více. ARCANE jednotlivé hrdiny posouvá po šachovnici příběhu přesně opačným způsobem. Přitom zdaleka nejde jen po povrchu, ale rozehrává spoustu velmi zajímavých myšlenek, které působí opravdu netriviálně. Například tu máme postavy které žijí celá staletí. Jejich vnímání času je úplně jiné než u figur, kterým se čas povážlivě krátí. A i to promlouvá do jejich motivací v príběhu. Podobných drobností tu je nepřeberně.

Vedle akčních scén v ARCANE najdete politické drama, rodinnou tragédii i příběhy o vztazích, které nepůsobí jednoduše, ačkoliv jsou vyprávěny s přehledností, jakou jsem už dlouho v žádném seriálu nezažil. Právě to, že dokážete chápat jednání jak lídra podsvětí, tak váženého starého profesora, dělá ze seriálu výjimečné dílo. Nedá se říci, že si postavy zamilujete, ale budete se neustále těšit na jejich vývoj a bude vám záležet na tom, co se s nimi stane.

Poslední složkou je pak hudba, která velmi silně podporuje dechberoucí vizuální složku. Ani tady se nešetřilo. O titulní skladbu se postarali IMAGINE DRAGONS a o další skladby se podělili další významní tvůrci. Ať už to je WOODKID, STING nebo JAZMINE SULLIVAN. Hudba skvěle podporuje scény a na seriálu by se mohlo učit, jak u podobných projektů pracovat se spojením hudby a grafiky.

ARCANE: LEAGUE OF LEGENDS to prostě dokázal. Je to první seriál, o kterém se bude mluvit více než o hře. Seriál, který bude milován i lidmi, kteří hru nikdy nehráli nebo jsou zapálenými vyznavači nějakého konkurenčního projektu. Nemohu se dočkat pokračování a pevně držím palce v tom, aby se podařilo udržet kvalitu.