PRVNÍ HOŘE - Achtung, Sultan!
Urzovci jsou zpět a vyráží do klubů, radujme se! To by asi tak stačilo. Snad jen drobná poznámka. Minulá deska byla a je až příliš dokonalá. Nová je dokonalá poněkud méně, je pouze vynikající. Kdo by to byl čekal?
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Album, které mírní vášně, uklidňuje ducha a přináší mír. Mnohokrát jsem ho v roce 2021 využil jako terapii. Nenechte se zmást tím, že tu hraje Londýnský symfonický orchestr. Tohle je celkem minimalistická oáza zvuků, která jen ojediněle zapřahá armádu smyčců, aby vytvořila nějakou robustnější konstrukci. Celým albem se prolíná jeden jediný motiv, hraný na syntezátor, klavír a čembalo, jenž k sobě váže dohromady více jak tři čtvrtiny hodiny stylově fluidní hudby. Někdy je to ambient říznutý jazzem, jindy soundtrack k filmovému romantickému eposu z šedesátých let. V každém případě se jedná o nespěchající hudbu, která odzbrojuje tím, jak působí organicky. Jakoby se všichni hudebníci při improvizaci propojili přes hromadnou meditaci. Nebo drogy. Na nahrávce je slyšet dýchání, praskání, dupání, šumění žesťových sól bez toho, aby to působilo nějak rušivě. Naopak. Je to vtahující.
Sluší se říci, že za jménem FLOATING POINTS stojí pětatřicetiletý producent elektronické hudby Sam Shepherd. Po dvou sólových deskách se tu potkává s Farrellem Sandersem, jednaosmdesátiletým jazzovým saxofonistou, který má za sebou desítky desek a kolaborací. Studiové album však za posledních deset let nenahrál ani jedno. Zajímavostí budiž to, že na Senderse udělalo dojem první album FLOATING POINTS “Elaenia”. Se Samem, který je o 40 let mladší, se sešel u oběda a řekli si, že by spolu mohli něco zkusit.
Výsledkem je prolnutí tří světů. Syntezátorová ambientní hudba se tu doplňuje se symfonickým orchestrem, ze kterého vyčnívají hlavně smyčce, a celek velmi citlivě protkávají linky tenorsaxofonu. V mnoha ohledech vzpomínám na německé ambientně-jazzové čaroděje z BOHREN & DER CLUB OF GORE. “Promises” je ale o poznání kultivovanější, zvukově bohatší, proměnlivější a mnohem intimnější. Navíc Sanders je opravdový přírodní úkaz. Jeho tóny, které se vynořují z ploch, jsou ryzí hudební magií. Cit a životní zkušenosti tu jsou znát. Překvapí snad jen ta chemie mezi dvěma hudebníky, tak vzdálenými věkem i prostředím, které je uhnětlo. Vzájemná citlivost je tu téměř hmatatelná. Pro mě velmi překvapivá deska i z toho důvodu, že bych sám od sebe nikdy nečekal, že v podobné hudbě budu hledat své vlastní útočiště.
Hudební Neurol posledních měsíců. Absolutní meditativní relax, při kterém se otevírají čakry. Někde mezi ambientem, jazzem a božskou nirvánou.
8,5 / 10
Sam Shepherd
- piano, harpsichord, celesta, Fender Rhodes, Hammond B3, Oberheim 4 voice, Oberheim OB-Xa, Solina Str
Pharoah Sanders
- tenor saxophone, voice
London Symphony Orchestra
- strings
1. Movement 1
2. Movement 2
3. Movement 3
4. Movement 4
5. Movement 5
6. Movement 6
7. Movement 7
8. Movement 8
9. Movement 9
Vydáno: 2021
Vydavatel: Luaka Bop
Stopáž: 46:33
Ten jeden opakujuci sa motiv mi uz v polovici liezol na nervy. Naj. skladba: Movement 9
Urzovci jsou zpět a vyráží do klubů, radujme se! To by asi tak stačilo. Snad jen drobná poznámka. Minulá deska byla a je až příliš dokonalá. Nová je dokonalá poněkud méně, je pouze vynikající. Kdo by to byl čekal?
Atmosférický black metal / post-metal. Hodně odlehčená produkce plná vybrnkávaček, náladových pasáží a košatých atmosférických vsuvek. Zuby se moc necení, možná občas mléčné jedničky. Příjemný poslech, vyloženou hitovku však na "Succumb" nenajdete.
Šíleně plodný oneman projekt, Aaron Edge se utrhl ze řetězu s sází jednu desku za druhou. "Agglomeration" je třetí z letošních již pěti alb. A překvapivě to drží slušnou kvalitu. Pokud tedy máte rádi dusivý sludge doom s výbuchy disonantního šílenství.
Hulváti z Jura sú takí naši DARKTHRONE: o pol generácie mladší a s koreňmi v grinde miesto blacku, no doživotne verní metalovej klasike (s čoraz hrubším zvukom). „Kromaňon“ a „Abeceda nenávistí“ sa zapíšu do zlatého fondu. Zbytok asi nie, čo vôbec nevadí.
Oproti EP "God Made Me An Animal" ubral Greg Puciato (ex-THE DILLINGER ESCAPE PLAN), ale i skupina jako celek, na nekompromisnosti, objevují se více i zpěvné a melodické polohy, nicméně je to stále hodně nasraný a uřvaný post-hardcore té nejvyšší kvality.
Strhující rozsáhlé kompozice, které buď zcela pohltí, nebo unudí. Já se hlásím k první možnosti. Je to jako snové divadlo severského death metalu. Za mě je to zatím rozhodně jedna z nejzajímavějších desek letošního roku.
Singl „Winter Storm Vigilantes“ je povedená záležitost, která byla slibnou návnadou na nové album. Velká očekávání byla nakonec zbytečná. S trochou dobré vůle se na albu najdou dvě další slušné skladby, jinak je to stále ten samý a nenápaditý kolovrátek.