Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Netradiční kvarteto z Toulouse se za krátkou dobu vypracovalo z lokální kapely na jméno, které je potvrzeno na prestižní festivaly Roadburn nebo Amplifest pro rok 2022. Po vydání jejich poslední desky se není čemu divit. V mnohých ohledech připomínají božské GODSPEED YOU! BLACK EMPEROR. Jejich hudba je ale o poznání střízlivější a melodičtější. Postrock se tu snoubí s novou klasikou, trapovými beaty i ambientem. Základní rockovou trojici kytara, bicí, basa doplňuje violonchelo. Kytarista Theophile Antolinos si poměrně tyká s vrstvením linek přes smyčky a basák Clément Libes se dokáže postavit jak k houslím, tak k sampleru. Díky tomu BRUIT ≤ dokáží působit jako vyklidněná ambientní mlha i průrazná, epická postrocková instrumentálka, která se silně opírá o orchestrální stěny.
Čtyři skladby na desce dokáží vyplnit plochu téměř čtyřiceti minut a ani v nejmenším to není strohá a sterilní intelektuální nuda, která by neměla vnitřní pnutí a silný emotivní náboj. Melodie mají smysl pro epičnost, gradaci i dramatičnost. V tom, jak neortodoxně k tvorbě přistupují, mi připomínají například jihokorejské JAMBINAI. BRUIT ≤ nejsou další postrockovou kapelou, která se drží zajetých šablon a klišé. Oproti nedávno recenzovaným MAYBESHEWILL se nenechávají strhnout příliš výpravnými aranžemi, díky čemuž působí umírněněji, civilněji a minimalističtěji. Nic jim to ale neubírá na tom, jak jejich hudba dokáže nést emoce.
Zajímavou kapitolou jsou i dřívější působiště členů kapely. Většina z nich si již v mladém věku sáhla na úspěch ve velkých mainstreamových projektech. I díky nim nemá kapela problém integrovat do své hudby malý komorní orchestr. Krom varhan tu slyšíte lesní rohy i klarinety, které dodávají aranžím hmotu. Jsou přitom použity celkem nenápadně bez toho, aby se stavěly na odiv. Témata skladeb nenastiňují jen jejich jména a případně videa, ale i výběr monologu ve skladbě „Industry“. V ní zazní hlas vědce Alberta Jacquarda, který se krom popularizace vědy velmi aktivně věnoval i politice a filozofii.
BRUIT ≤ sice představují po EP „Monolith“ debutové album s šíleným názvem „The Machine Is Burning And Now Everyone Knows It Could Happen Again“, nejsou to ale žádní zelenáči. Máme co dělat s kvartetem, které opustilo mnohem bezpečnější vody populární hudby, aby si dělalo věci po svém. Touha vymanit se z okovů pravidel tu je stejně citelná jako talent komponovat zajímavé a neotřelé aranže. Výsledkem je zajímavá hudba, která si udrží pozornost, aniž by padla po pasti stokrát omletých šablon.
Již u předchozí desky "Monolith" ve mě BRUIT ≤ vzbuzovali rozporuplné emoce. Na jedné straně povedené náladové až dramaticky gradované pasáže, na druhé straně mnoho tuhých až nestravitelných ploch, které se mi nedařilo vstřebat. Stejně to mám i s touto deskou, chvílemi příjemné mrazení bohužel místy přechází do plytké ospalosti. Přesto se jedná o zdařilou alternativu k v recenzi zmíněmým GODSPEED YOU! BLACK EMPEROR.
85 minut soustředění. Plně rozkrýt tuhle náročnou a současně velmi inteligentně poskládanou nahrávku ještě potrvá týdny. Extrémní black/death s neprostupnou atmosférou rozpínající se od PORTAL až někam po ULCERATE. Hluboká, zcela pohlcující záležitost.
Mnoho předchozích alb mi uniklo a ta stará už si nevybavuji, možná proto mi „Darkanakrad“ přijde jako podařený materiál na pomezí melodického death metalu a folku. Určitě je to zábavnější a živelnější než novinka z podobného rybníka lovících ENSIFERUM.
Dát si ve Skandinávii na obal Preikestolen je stejné, jako kdyby našinec použil fotku Řípu nebo Trosek. Za otřepaným obalem se však skrývá zasněná prog-rocková záležitost. Jsou to působivé, a přitom nevtíravé melodie, kde významnou roli hraje piano.
Album, které jde ve šlépějích dva roky starého „God's Country”, ale ve všech ohledech se mnou více rezonuje. Je o něco rychlejší, průraznější a kousavější. Přímá srážka stylu kapel jako DAUGHTERS, HARVEY MILK a třeba i ACID BATH.
Všeříkající název alba. Delší tvůrčí pauza u ostravských rozhodně neznamená změnu stylu. Na to už jsou v tom svém pevně usazeni a z této pozice orchestrují další palbu ostrých songů, kterým opět nechybí odpich a chytlavé motivy. Tradičně dobrá práce!
Zásady sice nepustí, ale psát shout po prvním poslechu tohoto (záměrně) kostrbatého propletence není lehký úkol. Na druhou stranu jsou to stále ti samí GIGAN se svým živelně-technickým a pořád kreativním death metalem. A také i pro mnohé nestravitelným.
Dana Schechter (SWANS) a Tim Wyskida (KHANATE) stvořili pod hlavičkou INSECT ARK další neortodoxní dílo ponořené v drone, sludge a noise rocku. Sugestivní dílo, ale je těžké se v té bažině neutopit.