Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Jedna z desek, jež mi dělaly v roce 2021 největší radost. Melodický hardcore, ve kterém si ruku podávají melancholie a pozitivní náboj. Velmi podobnou energii mají FIDDLEHEAD, se kterými mají ONE STEP CLOSER dalšího společného jmenovatele. Je jím stáj, která obě kapely vydavatelsky zaštiťuje, tedy Run For Cover Records. Na klucích z ani ne padesátitisícového městečka Wilkes-Barre v Pensylvánii je ale silně znát, že jsou přece jen z trochu jiné generace. Jejich hudba je jiskřivější a dravější. A když už jsme u té geografie, Wilkes-Barre je menší než Děčín. Schválně se ale zkuste podívat, kolik zajímavých kapel se tam vylíhlo.
Dá se říci, že ONE STEP CLOSER nalezli téměř dokonalé vyvážení emařských brnkaček z devadesátkové školy a přímočarého melodického hardcoreu. Pokud někdy sáhnou po vokálech, které nejsou řvané, nijak to nenarušuje říznost písniček. Zdroje inspirací tu jsou více než znát a kluci je nijak netají. Když v jednom rozhovoru probíhajícím ve vinylshopu měli vytáhnout nahrávky, které by si rádi pořídili, tak sáhli například po newyorkské hardcoreové legendě GORILLA BISCUITS. Dál v jejich výběru skončila kalifornská punková rubanice FURY a stejně tak třeba emotivní indie rock TURNOVER nebo devadesátková emo klasika SUNNY DAY REAL ESTATE. A taky třeba THE CURE. To všechno svým způsobem odráží i jejich hudba. Deskou se snaží reagovat na pandemii a to, jakým způsobem ovlivňuje svět, který znají.
Plusem je tu obrovská dávka klukovské energie a nerozvážného mládí. Pokus bojovat proti strachu a temnotě hudbou, síla nezkažených ideálů. Texty o lásce a ztrátě. ONE STEP CLOSER mě vrací o dvacet let nazpět. Je to osvěžující. Do „This Place You Know“ se podařilo napěchovat telecí léta se skejtem v ruce a zabalit je do hudebně parádního hardcoreového obalu.
Ačkoliv má album necelou půlhodinku, kapela na něm klouže z žánru do žánru. Od thrashcoreových riffů se dostává až k baladickému indierocku ve skladbě „Hereafter“. Nejsilnější je ale jednoznačně poslední třetina alba. Od skladby „Autumn“ přichází tři skvělé skladby. Dvě z nich mají klip, takže jejich potenciál si uvědomují jak sami muzikanti, tak zřejmě i vydavatel. Ukazuje se v nich největší síla kapely. Tou je napsat písničky se silným emocionálním vkladem, které jsou dostatečně důrazné, ale zdaleka ne agresivní. Svůj podíl na tom mají nejen hudebníci, ale i zpěv. Ryan Savitski má polohu řevu, který působí sytě a plně, ale přitom i silně melancholicky. ONE STEP CLOSER ušli od svých prvních nahrávek obrovskou cestu. Z aktuální desky prýští opravdovost, autenticita i láska k hudbě, kterou mají kluci rádi. Radost to poslouchat. Rodí se nám tu druzí TURNSTILE?
1. I Feel So
2. Lead To Gray
3. Leave Me Behind
4. Home For The Night
5. Pringle Street
6. Hereafter
7. Time Spent, Too Long
8. Autumn
9. Chrysanthemum
10. As The City Sleeps
Diskografie
This Place You Know (2021) Promo (EP) (2020) One Step Closer (EP) (2017)
DALŠÍ INFORMACE
Vydáno: 2021 Vydavatel: Run For Cover Records Stopáž: 28:14
Švédové se na svém debutu zeširoka rozkročili z blackových základů, přes death, symfo-black až k post metalovým variacím. Jen je toho občas až moc naráz. Deska je prima, ale víc se těším na pokračování, až si utřídí myšlenky na své další směrování.
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Jedni z mála u nás (ne-li vůbec jediní) představitelé zatuchlého hnilobného death/doomu o sobě dávají vědět novým EP, jehož trojice chorobných songů také jasně demonstruje fakt, že tato obluda už dozrála na úroveň plnohodnotného alba. Čím dříve, tím lépe!
Pokračování, která neukončují děj, to mají těžké. Druhé Silo je pomalé, vláčné a nestane se v něm vlastně nic, co by se nevešlo do jednoho dvou dílů. Nečtenářům knih navíc nemusejí být zřejmé všechny pohnutky jednajících. Tak snad to třetí řada narovná.
Ruské skupiny většinou ignoruji, ale než jsem si všiml, že je tahle z Jekatěrinburgu, upoutal mě jejich starosvětský thrash. Nic převratného se sice neděje, spíš je to jako výlet zpět časem, ale pro pamětníka celkem dobrý.
Keith Buckley (ex-EVERY TIME I DIE) jako by se svými kumpány zkoušel štěstí v hodně melodickém metalcore, nebo možná spíše post-hardcore, ale na mě je to hodně plytké a podbízivé. BETTER LOVERS, kde působí další členové ETID, jsou úplně jiná liga.
Trochu Red Dead Redemption pro čtenářky Marianne. Pod krví a špínou se schovávají scenáristická klišé a dutá schémata revizionistických westernů. Má to sice patřičně gritty look, ale nekouše to. Spousta sentimentu a neschopnosti poradit si s postavami.