Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Jedna z desek, jež mi dělaly v roce 2021 největší radost. Melodický hardcore, ve kterém si ruku podávají melancholie a pozitivní náboj. Velmi podobnou energii mají FIDDLEHEAD, se kterými mají ONE STEP CLOSER dalšího společného jmenovatele. Je jím stáj, která obě kapely vydavatelsky zaštiťuje, tedy Run For Cover Records. Na klucích z ani ne padesátitisícového městečka Wilkes-Barre v Pensylvánii je ale silně znát, že jsou přece jen z trochu jiné generace. Jejich hudba je jiskřivější a dravější. A když už jsme u té geografie, Wilkes-Barre je menší než Děčín. Schválně se ale zkuste podívat, kolik zajímavých kapel se tam vylíhlo.
Dá se říci, že ONE STEP CLOSER nalezli téměř dokonalé vyvážení emařských brnkaček z devadesátkové školy a přímočarého melodického hardcoreu. Pokud někdy sáhnou po vokálech, které nejsou řvané, nijak to nenarušuje říznost písniček. Zdroje inspirací tu jsou více než znát a kluci je nijak netají. Když v jednom rozhovoru probíhajícím ve vinylshopu měli vytáhnout nahrávky, které by si rádi pořídili, tak sáhli například po newyorkské hardcoreové legendě GORILLA BISCUITS. Dál v jejich výběru skončila kalifornská punková rubanice FURY a stejně tak třeba emotivní indie rock TURNOVER nebo devadesátková emo klasika SUNNY DAY REAL ESTATE. A taky třeba THE CURE. To všechno svým způsobem odráží i jejich hudba. Deskou se snaží reagovat na pandemii a to, jakým způsobem ovlivňuje svět, který znají.
Plusem je tu obrovská dávka klukovské energie a nerozvážného mládí. Pokus bojovat proti strachu a temnotě hudbou, síla nezkažených ideálů. Texty o lásce a ztrátě. ONE STEP CLOSER mě vrací o dvacet let nazpět. Je to osvěžující. Do „This Place You Know“ se podařilo napěchovat telecí léta se skejtem v ruce a zabalit je do hudebně parádního hardcoreového obalu.
Ačkoliv má album necelou půlhodinku, kapela na něm klouže z žánru do žánru. Od thrashcoreových riffů se dostává až k baladickému indierocku ve skladbě „Hereafter“. Nejsilnější je ale jednoznačně poslední třetina alba. Od skladby „Autumn“ přichází tři skvělé skladby. Dvě z nich mají klip, takže jejich potenciál si uvědomují jak sami muzikanti, tak zřejmě i vydavatel. Ukazuje se v nich největší síla kapely. Tou je napsat písničky se silným emocionálním vkladem, které jsou dostatečně důrazné, ale zdaleka ne agresivní. Svůj podíl na tom mají nejen hudebníci, ale i zpěv. Ryan Savitski má polohu řevu, který působí sytě a plně, ale přitom i silně melancholicky. ONE STEP CLOSER ušli od svých prvních nahrávek obrovskou cestu. Z aktuální desky prýští opravdovost, autenticita i láska k hudbě, kterou mají kluci rádi. Radost to poslouchat. Rodí se nám tu druzí TURNSTILE?
1. I Feel So
2. Lead To Gray
3. Leave Me Behind
4. Home For The Night
5. Pringle Street
6. Hereafter
7. Time Spent, Too Long
8. Autumn
9. Chrysanthemum
10. As The City Sleeps
Diskografie
This Place You Know (2021) Promo (EP) (2020) One Step Closer (EP) (2017)
DALŠÍ INFORMACE
Vydáno: 2021 Vydavatel: Run For Cover Records Stopáž: 28:14
Klasický "Rogga" Johansson a jeho user-friendly death metal. Letos sice nemá oslnivou formu (viz slabší PAGANIZER), ale stále je to se ctí. Minulá deska byla lepší, ale i tady si skalní fanoušek najde to své. Hned po prvním poslechu vidíte všechny karty.
Trochu emařiny, trochu punkrocku a špetka indie melancholie. KOVADLINA řiznutá CARCIO RADIO. Ve výsledku celkem pozitivní vibe. Nová kapela se staronovými tvářemi a Banánem u mikrofonu. Hardcorovější MŇÁGA? Možná.
Tahle britská parta si prostě musí vybrat co chce. Koncept, ve kterém střídáte mělký emotivní rock a temnou post metalovou vlnu šilhající po blackaze v konečném důsledku působí jako zmatlaný dort od Pejska a Kočičky.
Nesúhlasím úplne s kolegom Shnoffom, že „PowerNerd“ je „ezo“. Devinovej potrhlosti je v textoch síce dosť, no v prvom rade ide o priamočiary prog’n'roll, ktorý strhne a baví od začiatku až do konca. Ad koniec: na „Ruby Quaker“ sa už so Shnoffom zhodneme.
Devinovu sólovou tvorbu buď milujete nebo je vám lhostejná. Nenávidět Devina nějak nelze. PowerNerd je asi očekávatelný, vrstevnatý ezo prog opus, který potěšil, ale nijak mě na lopatky nepoložil. Kromě songu "Ruby Quaker" ovšem. To je šleha jako kráva.
Hvězda za rok třicetiletých Jezdců jakoby po druhém dechu na albu "Der Rote Reiter" (2017) znovu začínala blednout. Po ukrutné nudě z divného alba "The Divine Horsemen" (2021) je toto EP už druhou studiovou nahrávkou, ale stále se neděje nic vzrušujícího.
Finský prog-power metal, který vykresluje kouzelné melodie a nápadité kytarové a hlavně klávesové instrumentální variace. Jde o one-man projekt, to je i kámen úrazu, nevýrazný zpěv spíš ruší a syntetické bicí také nic moc. Škoda, jinak super poslech.