Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Baskický mlyn na mäso, také, ktoré ešte rozhadzuje končatinami, snaží sa voľačo vysvetliť a prípadne sa (neúspešne) doprosiť milosti, melie od roku 1997 a zreje ako ten sardínsky syr, čo sa nesmie vyvážať a je vlastne aj neveľmi bezpečné zjesť ho. S dlhohrajúcim albumom je tu piatykrát, už druhý raz u New Standard Elite, vydavateľstva, ktoré zbiera tie vôbec najohavnejšie BDM spolky. Kto ide do deathmetalových krajností, podzemného znenia a vie, že brutalita je zákon, ten má šancu, že bude vydaný tu. CEREBRAL EFFUSION sú príkladom presne tohto prístupu a navyše potvrdzujú fakt, že na hranie takéhoto materiálu musí byť hráčska i skladateľská šikovnosť nemalá.
Sedemskladbové albumy sa u nich zrejme stali tradíciou, „Ominous Flesh Discipline“ je tretím v poradí. Kosme (vokály, basgitara), Pe (gitary, sprievodné vokály), Jabo (gitary) a Eihar (bicie) niečo namlátia za necelé štyri minúty, niečo iné za skoro šesť a vždy je to elitná zhudobnená brutalita. Náklepové besnenie s trochou slammingu, duniace gitary pália pod tlakom kvantá tónov za minútu, nikde žiadne trilkovanie ani nič podobného, tu je to všetko o drvivých riffoch, ponurých harmóniách a zlovestnej atmosfére. Týmto prístupom CEREBRAL EFFUSION môžu pripomínať ortodoxne surové časy DEEDS OF FLESH, ktorí sa takisto temným vyznením líšili od mnohých kolegov. Vokály sú prevažne grgačky a výlevky, pre niekoho „toto už je moc a celé je to zlé a iba smiešne“, iný na tento názor povie „vieš o tom pibinu baču, toto je úplne presný BDM“. Hlboké zastreté znenie, mierne vytiahnutý vokál, bicie ako keď vrece s kosťami skopnete dole schodmi do hnusnej hlbokej kobky, občas korenie v podobe krátkej hororovej „náladovky“, hudobný obraz sveta, o ktorom dúfate, že sa skutočnosťou nestane.
Faust a spol. tentokrát více přitlačili na pilu a natočili o poznání méně přátelskou desku. Více black metalu a méně zjemňujících prvků. I tak je materiál pěkně diversifikovaný, jen je méně přístupný a chybí mu ona zpěvnost, vzletnost a naléhavost.
Čistý death/doom. Špinavý, jeskynním marastem až po krk nasáklý. Ale také spíše jednoduchý, držící se jako klíště žánrových standardů bez nejmenší ochoty alespoň základně experimentovat. Co mu však nechybí, je tolik potřebná neotesanost a hrubozrnnost.
Nejvíce přístupná deska GAEREA. Portugalci sice stále preferují rychlá tempa, ale materiál zároveň různě zahlazují, kudrnatí a zjemňují. A vesele do něj integrují jeden post-metalový prvek za druhým. Black metal pro masy, nicméně velmi pěkně složený.
(Raw) blackmetalový projekt z pokojíčku se vším všudy. Tentokrát za materiálem stojí osoba pohlaví něžného. Slyším za tím trochu SATANIC WARMASTER, SARGEIST, ORDER OF NOSFERAT a nebo také WINTER LANTERN. Jednoduchá, leč dobře poslouchatelná deska.
Debutové album hardcore kapely, která je složena ze členů ve svém žánru vyhlášených švédských skupin OUTLAST a VICTIMS. Dvacet minut nekompromisního nátěru brousícího až do oblasti crustu.
Koncepčný album, zaujímaví hostia (Ian Anderson z JETHRO TULL, Joey Tempest z... EUROPE?!), návrat growlingu(!), orchester, hammondy, moogy a mellotron, obal od Travisa Smitha a veľa paragrafov. Čo sa môže pokaziť? Podľa prvých posluchov sa zdá, že nič!