KISSIN' DYNAMITE - Back With A Bang
Táto kapela má u mňa tú smolu, že vždy, keď si ich pustím, dostanem chuť na PINK CREAM 69. A vždy si pustím PINK CREAM 69. Ozaj, prečo nie je na Spotify môj najobľúbenejší album od nich - Sonic Dynamite?
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Pokud pravidelně sledujete mistrovství světa v uctívání DISSECTION, musíte velmi dobře vědět, že THULCANDRA často okupuje místa na stupních vítězů. Je důležité zmínit, že těchto prestižních měření sil se poslední roky účastní stále více a více reprezentantů, není tudíž zrovna snadné zas a znova dosahovat na sladké medailové plody. Steffen Kummerer je však zkušený závodník, starou švédskou klasiku má hluboko zakořeněnou ve svém srdci a již dlouhá léta vytrvale trénuje dle kurzů, které emitoval otec zakladatel, Jon Nödtveidt, v období 1993 – 1996. Je to poměrně tučný lexikon, jenž pod svou koženou vazbou ukrývá spoustu výjimečných receptur a do té doby zcela neznámých cviků. Tenkrát ani autor sám nevěděl, jak nesmírně cenný jeho odkaz jednou bude. A bohužel ani netušil, že zůstane navěky nedokončený. Ve staré knize zbyla spousta nepopsaných stránek, THULCANDRA se je ze všech sil snaží alespoň trochu zaplnit.
Steffen Kummerer je člověk, který podlehl kouzlu časů dávno minulých. Nesoustředí se však pouze a jen na tvorbu DISSECTION, v jeho hledáčku jsou i další, mnohem méně známé drahokamy, jenž kdysi společně formovaly unikátní švédskou black/death metalovou kulturu, namátkou jmenujme třeba VINTERLAND, DAWN, UNANIMATED či SACRAMENTUM. V době, kdy THULCANDRA vydala své první album „Fallen Angel's Dominion“, byla tahle scéna prakticky deset let mrtvá. Steffena Kummerera už nebavilo v lokálním obchodě s deskami někde na předměstí Chemnitzu zírat na prázdné, pavučinou obrostlé stojánky vydavatelství Black Sun, No Fashion či Black Mark Records, přiložil tedy ruku k dílu a jal se sám křísit povadlého ducha let devadesátých.
Na úvod dalšího odstavce si zkusíme malé cvičení. Vezměte si čistý list papíru standardního formátu A4 a do ruky obyčejnou tužku. Na pravou stranu papíru napište všechny skladby od DISSECTION, které se vám vybaví, a na tu levou zase ty od THULCANDRA (a nezapomeňte vynechat jejich covery DISSECTION a UNANIMATED). Máte deset minut. Nevím jak u vás, ale u mě je pravá strana papíru popsaná hustěji, než ta levá. Odpověď je samozřejmě jednoduchá. Ač obě kapely pracují s velmi podobnou paletou výrazových prostředků, jenž servírují v technicky srovnatelně vysoké kvalitě, jen jedné z nich se daří je častěji pospojovat v opravdové kompozice. Kompozice, které drží při sobě, mají hlavu a patu, nechybí jim poutavá dějová linie, vyvíjí se, posluchače neustále překvapují, v závěru gradují, explodují... Nödtveidt tohle všechno vždycky uměl na výbornou, to Steffen Kummerer na vysvědčení jednoho z nejklíčovějších předmětů vídá pravidelně chvalitebnou. Není však sám, je to problém prakticky všech následovníků DISSECTION a zároveň i důkaz, jak talentovaným a citlivým architektem hudby Jon Nödtveidt svého času byl.
I přesto je „A Dying Wish“ velmi povedenou deskou. Už úvodní skladba nás navrací zpět k časům „The Somberlain“, na posluchače po krátkém intru okamžitě zaútočí mrazivý tremolo picking, charakteristicky „dutý“ old school zvuk přechodů zpoza bicí hradby i majestátní melodické nástupy proložené ostrými sypačkami. Ovšem nejen DISSECTION jest člověk živ, třeba instrumentálka „Orchard Of Grievance“ má krásně melancholickou atmosféru, jako vystřiženou z tvorby DARK TRANQUILLITY v období „The Mind's I“. Ve druhé polovině tracklistu se naopak ježí „A Shining Abyss“ a „Devouring Darkness“, obě ostřejší, divočejší položky jasně odkazující ke stupnicím DAWN na jejich dosud nejzásadnější desce „Slaughtersun (Crown Of The Triarchy)“. Zároveň jsou však proložené tklivou akustikou, typickým to kořením hlavně delších skladeb Nödtveidtovců. Jeden z riffů v „In Vain“ zase jasně reflektuje tvorbu prvotních GATES OF ISHTAR (na mysli mám tedy období „A Bloodred Path“). Kompozice navíc disponuje malebným sólem i hezky vystavěným a vygradovaným závěrem. Schválně, máte ji napsanou na levé straně vaší A4? Já osobně jsem neváhal a uvedl ji hned pod „Frozen Kingdom“ z debutové desky.
„A Dying Wish“ je kolekce, která musí udělat radost každému příznivci švédských devadesátek. Není to žádný kalkul, jen upřímná poklona kultu v podání žánru zcela oddaných nadšenců. Podobně jako třeba SINIRA, nese i THULCANDRA onu starou pochodeň, jež hoří jasným plamenem i tři dekády po tom, co byla spontánně zažehnuta. Za to jim patří dík.
P.S. Škoda snad jen obálky, neb po třech krásných malbách z rukou Kristiana Wåhlina přichází na řadu poněkud diskontní verze.
„A Dying Wish“ je kolekce, která musí udělat radost každému příznivci švédských devadesátek, zejména pak nedostižných DISSECTION. Není to žádný kalkul, jen upřímná poklona kultu v podání žánru zcela oddaných nadšenců. THULCANDRA hrdě nese onu starou pochodeň, jež hoří jasným plamenem i tři dekády po tom, co byla spontánně zažehnuta. Za to jim patří dík.
8 / 10
Steffen Kummerer
- zpěv, kytara
Mariano Delastik
- kytara
Christian Kratzer
- baskytara
Alessandro Delastik
- bicí
1. Funeral Pyre
2. Scarred Grandeur
3. Orchard Of Grievance
4. In Vain
5. Nocturnal Heresy
6. The Slivering Silver
7. In Bleak Misery
8. A Shining Abyss
9. Devouring Darkness
10. A Dying Wish
Hail The Abyss (2023)
A Dying Wish (2021)
Ascension Lost (2015)
Under A Frozen Sun (2011)
Fallen Angel's Dominion (2010)
Perishness Around Us (demo) (2005)
Vydáno: 2021
Vydavatel: Napalm Records
Stopáž: 45:22
Produkce: Dan Swanö & Steffen Kummerer
Veľmi pekná pocta nedostižnému kultu Dissection. Aj samotný Jon Nödtveidt sa určite musí niekde z hlbín pekelných uznanlivo usmievať :)
Táto kapela má u mňa tú smolu, že vždy, keď si ich pustím, dostanem chuť na PINK CREAM 69. A vždy si pustím PINK CREAM 69. Ozaj, prečo nie je na Spotify môj najobľúbenejší album od nich - Sonic Dynamite?
Zatím jen taková ochutnávka z připravovaného alba, které vyjde na konci srpna, plus dva znovu nahrané starší kousky. Ale Kanaďané svým vzletným prog metalem, odkazujícím i na to nejlepší od OPETH, dávají tušit, že se vrací ve slušné formě. Těším se.
"Ty Maďaři s tou trubkou" stále žijí a razí ten svůj atmo BM, tentokráte se střídavými úspěchy. Je to jako když při stěhování odsunete gauč, objevíte za ním zapadlé CD (nebo spíš MC?) a stisknete "play". Nové album s třicet let starou duší. Nostalgické.
Stále jsem spíše skeptický k těmto přehrávkám letitých klasik, ale je potřeba uznat, že alespoň z technického hlediska dostala legendární nahrávka osvěžující vitamínovou injekci. Otázkou ale zůstává, zda-li by nakonec nestačil slušný studiový remastering.
Před vydáním nového materiálu si připomínám album z roku 2022 a je to poslech, který mi v uších krásně dozrál. Mix postpunku, darkwave se špetkou black metalu často dává vzpomenout na ULVER v době jejich transformace.
V tom horkém spálenopoříčském sobotním odpoledni to byla láska na první poslech. A i na ty další se ukazuje, že "Vítejte v pekle" je úžasným black´n ´rollovým konglomerátem pod vlivem MOTÖRHEAD a MASTER´S HAMMER. Více takové čerstvé krve na naši scénu!
S výnimkou niekoľkých motívov a vokálu sa jedná o exkurziu v doméne kompozičnej bezradnosti a slabom zvuku. Ťažko uchopiteľný prekombinovaný a vo svojej podstate plochý materiál znie nefunkčne a zastaralo podobne ako jeho dvaja predchodcovia.