INSECT ARK - Raw Blood Singing
Dana Schechter (SWANS) a Tim Wyskida (KHANATE) stvořili pod hlavičkou INSECT ARK další neortodoxní dílo ponořené v drone, sludge a noise rocku. Sugestivní dílo, ale je těžké se v té bažině neutopit.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Unikátní projekt z městečka Perm pod pohořím Ural. Musím říci, že miliónovou metropoli už budu mít navždy spjatou s tímto postrockovým jménem. Krom výroby nechvalně známých mezikontinentálních balistických raket. To v Permu samozřejmě také dělaj. Pojďme ale k hudbě. Projekt má na kontě už asi dvacet tu větších, tu menších kolekcí, z nichž ta z roku 2021 je rozhodně nejzajímavější.
„Sarinový útok v domě přes ulici“, jak by se mohl název celé desky přeložit, je nejdotaženější z pohledu produkce i nápadů. Přináší postrock v jeho ne zcela konvenčním balení. Všechny kompozice se snaží vyhnout klasickým žánrovým klišé a hledají svoji vlastní cestu. Velmi minimálně se tu setkáte s erupčním budováním atmosféry, která v průběhu času bobtná, aby mohla na konci vybuchnout v extatické mase zvuku. ZATSICLENNOST (lze přeložit jako SMYČKA) je mnohem více o repetitivním budování nálad za pomoci klavíru, smyčců a kytar. Přes určitou minimalistickou tendenci si ale uchovává velkou dávku výpravnosti, vnitřního napětí a mrazivé atmosféry, která pro žánr rozhodně není typická.
Setkáte se tu i s velmi nenápadnými tendencemi ruského folku, některé postupy lehce zavání balalajkovou tradicí nebo náladou ruských klasických skladatelů. Podobné detaily ale vylézají na povrch po delším čase. ZATSICLENNOST staví na určité minimalističnosti přístupu. Dokážou budovat atmosféru na nenápadném klavíru, do kterého se přidávají smyčcové a kytarové melodie zahalené ambientní mlhou. Výsledek zní ale zvukově neokoukaně a vlastně velmi výpravně.
Jen málokteré deska mě za poslední rok tak dostala svojí celkovou atmosférou, jako tato. Melancholii a zvláštní dystopický smutek dokáže přenášet tak, že vám zůstane pod kůží ještě velmi dlouho. Současně musím říci, že ačkoliv od doby, kdy album vyšlo, uplynula už řada měsíců, stále se k němu vracím, a to hlavně díky náladám, které dokáže předat. Ve výročních žebříčcích byla tato deska tou poslední, kterou jsem odřízl, abych se vešel do limitu třiceti desek, ale dnes si říkám, že tam měla zůstat.
Málokterá deska za poslední rok působila svojí celkovou atmosférou, jako tato. Melancholii a zvláštní dystopický smutek dokáže přenášet tak, že vám zůstane pod kůží ještě velmi dlouho.
8 / 10
Vydáno: 2021
Vydavatel: samovydání
Stopáž: 36:13
Dana Schechter (SWANS) a Tim Wyskida (KHANATE) stvořili pod hlavičkou INSECT ARK další neortodoxní dílo ponořené v drone, sludge a noise rocku. Sugestivní dílo, ale je těžké se v té bažině neutopit.
Odporně chutná lahůdka ukuchtěná z nekompromisně kvalitních surovin. Je to "jen" svérázný old school death metal anebo moderní verze extrémních forem metalové muziky? Možná oboje,ale rozhodně unikátní záležitost pro hledače v okrajových hudebních sférách.
Velkolepé, mnohovrstevnaté a produkčně velkorysé dílo. Jiné ani po minulém albu být nemohlo. Pro někoho možná i trochu za hranou kýče, ale když Jón Aldará se velmi dobře poslouchá, ať působí kde chce. Není to na první poslech, ale i po něm už spokojenost.
Deska, která po skvělém singlu ("Break My Lying Tongue") nakonec nedokázala tuto laťku udržet po celou hrací dobu. Silnější skladby se míchají s těmi "vatoidními" a jako celek nahrávka uplyne a příliš emocí nevzbudí. Model VOLA se asi opravdu vyčerpává.
Zásadní kapela mého dospívání a také kapela, kterou jsem 20 let ignoroval přišla s deskou odkazující k tomu nejlepšímu z její historie. Zároveň ovšem ani neevokuje pocit opakování se. "Disintegration" je jen jeden, ale tohle rozjímání mě prostě baví.
16 minut šťavnatého technického thrashingu a dva covery od kapely, která má řemeslo v paži. Je v tom ta patřičná lehkost, drive i finesa, které člověk od téhle žánrové generace automaticky čeká. Jako drobný příkrm v čase thrashového hladu obstojně zasytí!
Trochu rozpačitý počin po čtyřech letech od minulého alba "The Fallen Crimson". Nedotažené, možná zbytečně stručné album stojí na pouhých náznacích síly, kterou skupina v minulosti disponovala. Ale hezké momenty s typickým rukopisem se najdou, to zase jo.