Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Konečne niečo, čo ma aspoň na moment vytrhlo z recenzentskej letargie, resp. nedostatku chuti písať viac než len jednou vetou aj v zásade slušné veci. Na archivácky profil estónskych BAALSEBUB som však už rok po debutovom albume zaskočil cca raz za dva mesiace, reku „nemáte niečo nové v tejto mizérii?“ Trvalo to skoro šesť rokov, medzitým dvojskladbové demo „to je ono, len chcem viac“, ale v januári vyšlo sedemskladbové EP „Famine“. Nemá ani pätnásť minút, ale aspoň viem, že kapela stále funguje. Aktuálne v trojčlennej zostave Taavi Veidner basa, Tarvi Neemelaik gitary, a bubeník Markus Saar prebral po Aivaarovi Keermanovi aj mikrofón. (Ako to majú naživo, to netuším, ale v posledných rokoch sa s „naživo“ aj tak vrece extra netrhá.)
Po nedobrých skúsenostiach s Ungodly Ruins Prod. sa BAALSEBUB ujali americkí New Standard Elite, to znamená, že kto chcel čítať o vznešenej temnote a preduchovnenom hrôzozle, najneskôr na tomto mieste môže prekliknúť inde. Estónci hrajú najbarbarskejší a najohavnejší brutal death metal, ktorý nerozpráva rozprávky ani nejakým ponurým mládencom nepredáva ilúziu o ich jedinečnosti a nadradenosti. Len pozemské zlo, des a ohavnosti, ktoré páchal a pácha človek, bytosť v jednoduchosti priemeru svojho druhu atavisticky krvilačná, krutosti a nespravodlivosti naklonená tam, kde si myslí, že jej bude odpustené z titulu „práva“ aktuálne silnejšieho/horšieho. Potvrdzujú svoju pozíciu estónskych učeníkov BRODEQUIN plus ostatných bánd spomenutých v recenzii na debut, v porovnaní so súčasným zvukom učiteľov je ten ich výrazne bohapustejší, viaceré pasáže vyznievajú až odľudštene apokalypticky. Zverský náklep hnaný vpred plechovým rytmičákom ukrýva za hrsť zvrátených harmónií, zvoľní ho niekoľko slamovaček a vokály sú správne obludné. Ak by pomer kanálnych hĺbok a vyšších „pterodaktylov“ bol prehodený v prospech tých druhých, vec by to pokazilo, takto je však všetko ako má byť. Konzumentovi bežného death metalu bude táto zbierka pripadať ako retardovaný rachot a tak to má byť, tak to je správne, dá sa však počuť, že do budúcnosti sa kapela nemusí báť rozvinúť niektoré svoje nápady aj na tri minúty.
BAALSEBUB sú späť, aby pripomenuli, že vo fínskych krajoch od Uralu k Baltu a až do Laponska ťažko hľadať ukrutnejších kováčov smrti.
Skladby
1. Famine
2. Public Flaying of the Martyr
3. Torquemada
4. Scavenger's Daughter
5. Limits of the Body
6. Decapitation Under Guillotine
7. Heretic's Fork
Francouzská parta si za cíl snažení vytyčila instrumentální postmetalovou hudbu, kterou se snaží pojmout v maximální šíři. Koketuje tedy s lehkými postrockovými náladami i ponurou atmosférou doom metalu. K tomu výpady ke klasikům CULT OF LUNA. Povedené.
Při svém debutu pod "majorem" předvádějí WOLFBRIGADE svůj standard. Bylo už i lépe, ale mohlo být i hůř. Dominující pogo střídají vály v rychlejším středním tempu a prostě to klasicky dobře odsejpá. Častěji se však asi budu vracet ke starším nahrávkám.
Žádné johoho a rum. Vodní živel, to je tma, zima, utrpení. A tahle francouzská úderka nemrtvých námořníků to dobře ví. Proto drhne agresivní melancholický meloblack, který rázně komanduje kapitánka Adsagsona a její průrazný ječák. Valí to tvrdě jak vlny!
Druhý díl trilogie těchto Švédů je ukázkou silného prog metalu bez kompromisů. Jede se většinou s pořádnou razancí a v tempu, ale nechybí ani odlehčené pasáže. A jelikož provedení je bez chyby, včetně parádního vokálu, výsledek více než příjemný.
Klasický, ryzí a slušně nabroušený heavy/thrash metal jako z dob dávno minulých. Od Portugalců IN CHAOS se nedočkáme inovací, ale ani kompromisů. Velmi dobré retro album a vůbec nevadí, že pánové mají moc rádi METALLICU.
Návrat do starých časů švédského melodického death metalu mi v podání SARCASM připomněl okouzlení, které jsem svého času prožíval u desek SACRILEGE. Ale inspirací je zde více. Pohlazení na duši pro pamětníka deathmetalových devadesátek.
Velmi přesvědčivý death metal z Litvy. Spíše střední tempo, silově zasekávané riffy a hluboko posazený vokál evokuje starou severskou školu. Občas jako by se uctívali i CARCASS. Vydařená deska.