NAILS - Every Bridge Burning
Rezavá a drásavá sedmnáctiminutovka, která v tempu polevuje až u poslední skladby. V čem ale nesleví je hutnost, tlak a brutalita, která je pro NAILS signifikantní. Po všech směrech povedené navázání na minulou desku.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Vedlejší produkt postrockové kapely ANATHÉME je nakonec zajímavější, než cokoliv od mateřské skupiny. A ještě bych měl dodat, že tím myslím francouzské ANATHÉME, nikoliv jejich liverpoolské dvojníky. „Poèmes fous pour herbes fraîches“ je vlastně první deskou, kterou vydal Florian samostatně. Pokud se nemýlím, hraje na ní na všechny nástroje a je občas trochu znát, že v nich není úplný profík. Nicméně to mu odpouštím. Má totiž jasnou vizi, jak chce, aby výsledek vypadal, a tu se mu daří naplňovat.
Na desce tak najdete postrockové kytarové hrátky i táhlé žesťové plochy, které pozvolna a nenásilně rozvíjí motivy skladeb, co se obtáčí kolem žánrů jako je postrock, ambient nebo neoklasika. Žánrové vymezení berte s určitou dávkou rezervy. NOTRE DAME DE LA COLLINE je poměrně dost specifickým projektem. I přes neotřelé a téměř symfonické nástrojové obsazení je komorní a velmi osobní. Díky tomu ale na něm vznikají nádherná a malebná hudební místa, která si mě podmanila už při prvním poslechu. Například počátek kompozice „Chronique des Faits Anciens“ je něco opravdu nevšedního.
Florian tu velmi zajímavě pracuje s určitým minimalismem. Dá se to vlastně říci jak o hudbě, tak o obalu. Někdy mám pocit, že je to taková hodně komorní verze GODSPEED YOU! BLACK EMPEROR, ze které někdo odmontoval tak 2/3 nástrojového obsazení. I tak to ale funguje. Jen výsledek není tak hlomozný a monumentální. V tom, jak celá deska pracuje s atmosférou a pocitovostí, ale nijak ochuzeni nebudete. NOTRE DAME DE LA COLLINE jsou důkazem, že i jeden člověk, který se na čas zavře na malé chatě, kde se učí na nové a nové nástroje, vás dokáže velmi sugestivně vtáhnout do svého světa.
Hodně komorní verze GODSPEED YOU! BLACK EMPEROR, ze které někdo odmontoval tak 2/3 nástrojového obsazení.
7,5 / 10
1. Les Rivieres du Cerf
2. Chronique des Faits Anciens
3. L'Ecureuil de la Discorde
4. L'Eléphant et la Carapace
5. Sous les Ailes du Serpent
6. La ou sont les Oiseaux
7. Belle Sainte Mort
8. Le Livre des Hymnes
Poemes fous pour herbes fraîches (2021)
Vydáno: 2022
Vydavatel: Wild Bless You ! Records
Stopáž: 32:55
Hodi sa to podmazu, ked je clovek mimo velkomesta. Vyhovuje mi aj, ze to nevygraduje do rachotu s bicimi. Naj. skladba: L'Ecureuil de la Discorde
Rezavá a drásavá sedmnáctiminutovka, která v tempu polevuje až u poslední skladby. V čem ale nesleví je hutnost, tlak a brutalita, která je pro NAILS signifikantní. Po všech směrech povedené navázání na minulou desku.
Další alternativa pro příznivce BORKNAGAR je tato parta z Rocky Mountain. Sice nic převratného, ale jízda je to patřičně ostrá i melodická, plná hezkých momentů a přesvědčivé instrumentace. I střídání growlingu a čistého vokálu je namixováno s přehledem.
Páni muzikanti, hoďte tam něco svižného a veselého, kytary ať závodí s klávesami. Dobré, to je ono. Trochu kýčovité jak ti Taliáni STAMINA. A kdo je ten starý pěvec v novém čepci? Ale, nebyl on u ROYAL HUNT? Dobře jste to skloubili, radost poslechnout.
V pátek nás čeká masivní exploze v podobě novinky německých kanonýrů, to se cítím oprávněn tvrdit už na základě luxusního čtyřpísňového EP, které obsahuje ten nejlepší melodický black / death s hnilobným pachem obinadel a lidského masa. Fans do haptáku!
A jsou zpět. Po dekádě odmlky. Opět rozjuchaní, lehce infantilní, ale hlavně maximálně kreativní a hraví. Deska, u které se prostě nejde nepohupovat do rytmu. Je v tom nezbedná nakažlivost.
Řecký instrumentální postrock, jenž koketuje s blackgazem, ambientem i cinematickou hudbou, který se nebojí ani klávesových ploch a piana. Fascinující vizuál skvěle odráží znepokojivost a melancholičnost jejich hudby.
Další španělský příspěvek do už nyní bohaté nadílky výborných doom metalových nahrávek letošního roku. „Espectres“ je klasický, dřevní a čistý doom, přesto stále velmi emotivní a prodchnutý krásně ponurou atmosférou.