Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Nikdy bych si nemyslel, že nějaká deska vycházející z industriálu dokáže znít tak civilně, emotivně, svým způsobem i přístupně a současně naprosto vzdáleně tomu, jak většina lidí chápe hudbu. Strojní inženýr Tristan Shone ze San Diega, který stojí za projektem AUTHOR & PUNISHER, mě s každým dalším albem nepřestává udivovat.
Než se dostanu k hudbě samotné, nedá mi to, než nepřiblížit základní koncept tohoto projektu. Koncerty AUTHOR & PUNISHER jsou něčím, co se na pódiích jen tak nevidí. Tristan je obklopený samplerem, který ze všeho nejvíc připomíná nějakého cyberpunkového kyborg na mučení lidí. A ono to někdy opravdu budí dojem, že jde o kombinaci nakladače z druhého filmu o Vetřelci a likvidačního automatu z klipu "Happiness In Slavery" od NINE INCH NAILS. Jde o originální koncept. Autor si z velké části své nástroje sám projektuje i vyrábí. Jejich hlavní součástí je ruční buchar, který tvoří základní rytmický sampl, za kterým se táhne bustrovaná hluková stěna. Zní to jako kombinace kopáku a rytmičáku s kytarovým riffem. Tento základní perkusní prvek pak Tristan Shone doplňuje zvukovými objekty, jež si půjčuje napříč žánry. Na aktuálním albu najdete hodně dreappopových synthů, které v kombinaci s podivnou roztříštěnou rytmikou působí opravdu jako hudba z jiného světa.
Dá se každopádně říci, že AUTHOR & PUNISHER je velmi originálním a experimentálním konceptem, současně jde ale o celkem přístupnou hudbu. Pokud si zvyknete na neotřelý sounddesign, tak za ním objevíte melodické kompozice, co jsou vlastně jen jinak nazvučeným zasněným alternativním rockem. Tristan Shone je mistrem v tom, jak do jinak chladných industriálních technik propašovat cit. Ve výsledku působí vlastně velmi civilně. Jeho hudba je samozřejmě i znepokojivá a neurotická. Najdete tu i koncepty, ve kterých zmodulovaný hlas ječí vedle hutných hlukových stěn, prosekávajících podivné pulzující rytmy, jež budí dojem, že jste uprostřed nezastavitelného buldozeru, co jede srovnat se zemí náš svět. Současně ale nacházím i velmi citlivé plochy evokující kapely, jakými jsou například DEFTONES.
Svoji stopu sem zcela jistě otiskli i hosté. Těmi opravdu výraznými jsou Justin Chancellor a Danny Carey z TOOL. Doufám, že to nebude příliš drtivé přirovnání, ale občas prostě máte pocit, jako by to byli TOOL, kteří se rozhodli hrát něco ve stylu FEAR FACTORY. Naprosto fascinující je pak cover „Glorybox“ od PORTISHEAD, oblečený do kabátu ze všech stran umazaného od lepkavé vazelíny Tristanova „peklostroje“. Tohle mi sedlo opravdu hodně.
„Krüller“ je album, na kterém Tristan dokázal spojit naprosto nesourodé prvky v jeden fungující celek. Někdy až doomové a lehce utahané tendence tu leje do nelítostné industriální mašinerie. Výsledek zní neokoukaně, emocionálně, ale současně i relativně přístupně. Tristan Shone vytvořil industriální strojohudbu s lidskou tváří. Devátá deska jen potvrzuje jeho výsadní postavení na poli industriální hudby. Relapse se opět trefili do černého.
1. Drone Carrying Dread
2. Incinerator
3. Centurion
4. Maiden Star
5. Misery
6. Glorybox
7. Blacksmith
8. Krüller
Diskografie
Krüller (2022) Beastland (2018) Pressure Mine (2017) Melk En Honing (2015) Women & Children (2013) Ursus Americanus (2012) Drone Machines (2010) Warcry (2007) The Painted Army (2005)
DALŠÍ INFORMACE
Vydáno: 2022 Vydavatel: Relapse Records Stopáž: 51:27
Tohle je opravdu velmi specificky znějící industriálně emotivní deska. Je až neuvěřitelné jak se podařilo vtěsnat do téhle zvukově strojové nahrávky kupu emocí a atmosférou se dostat často až na hranice gothic rocku. Vrstvené zvukové plochy jako by občas připomínaly i hutně rozvláčné struktury některých děl Devina Townsenda. Prostě důkaz toho, jak může být hudba univerzální bez ohledu na primární styl, ze kterého vychází. Nakonec je to vše jen o prožitku, který se u mě v případě alba „Krüller“ dostavuje vrchovatě.
Francouzská parta si za cíl snažení vytyčila instrumentální postmetalovou hudbu, kterou se snaží pojmout v maximální šíři. Koketuje tedy s lehkými postrockovými náladami i ponurou atmosférou doom metalu. K tomu výpady ke klasikům CULT OF LUNA. Povedené.
Při svém debutu pod "majorem" předvádějí WOLFBRIGADE svůj standard. Bylo už i lépe, ale mohlo být i hůř. Dominující pogo střídají vály v rychlejším středním tempu a prostě to klasicky dobře odsejpá. Častěji se však asi budu vracet ke starším nahrávkám.
Žádné johoho a rum. Vodní živel, to je tma, zima, utrpení. A tahle francouzská úderka nemrtvých námořníků to dobře ví. Proto drhne agresivní melancholický meloblack, který rázně komanduje kapitánka Adsagsona a její průrazný ječák. Valí to tvrdě jak vlny!
Druhý díl trilogie těchto Švédů je ukázkou silného prog metalu bez kompromisů. Jede se většinou s pořádnou razancí a v tempu, ale nechybí ani odlehčené pasáže. A jelikož provedení je bez chyby, včetně parádního vokálu, výsledek více než příjemný.
Klasický, ryzí a slušně nabroušený heavy/thrash metal jako z dob dávno minulých. Od Portugalců IN CHAOS se nedočkáme inovací, ale ani kompromisů. Velmi dobré retro album a vůbec nevadí, že pánové mají moc rádi METALLICU.
Návrat do starých časů švédského melodického death metalu mi v podání SARCASM připomněl okouzlení, které jsem svého času prožíval u desek SACRILEGE. Ale inspirací je zde více. Pohlazení na duši pro pamětníka deathmetalových devadesátek.
Velmi přesvědčivý death metal z Litvy. Spíše střední tempo, silově zasekávané riffy a hluboko posazený vokál evokuje starou severskou školu. Občas jako by se uctívali i CARCASS. Vydařená deska.