OBSCURE SPHINX - Emovere
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Batman, jakého jsem si vždycky přál. Opravdu temný příběh, který má svůj základ v noirové detektivce. Návrat ke kořenům. Vždyť DC znamená „detective comics“. Více než cokoliv jiného dostáváme tedy zasmušilou story, která velmi volně vychází z komiksových sešitů „Batman: Ego“, „Batman: Year One“ a „Batman: Long Halloween“, o kterém jsme psali poměrně nedávno.
Matt Reeves pojal netopýřího muže minimálně stejně realisticky a zemitě jako Christopher Nolan. Podtón filmu v mnohém připomíná ty bezútěšné detektivní příběhy. Vzpomenul jsem si například na krimi-thriller Zodiac, který byl ostatně předobrazem postavy hlavního záporáka. A tady bych se možná zastavil. Mnoho podobných filmů je jen tak dobrých, jak dobře se povede napsat postavu hlavního zloducha. A tady se to podařilo na jedničku. Zapomeňte na Jima Carreyho nebo jiné typy Hádánkářů. Paul Dano je úplně jiná liga. Když se téměř na závěr objeví na scéně bez masky, je to velmi zvláštní pocit. Vidíte normálního civila. Kluka odvedle, kterého všichni přehlíží. Jeho postava nemá v příběhu tolik prostoru herecky, ale vyplňuje ho beze zbytku. Je to on, kdo rozdává karty a ovládá hru.
Poměrně dost jsem se bál Roberta Pattinsona v hlavní roli. Zvládl to ale na výbornou. Jeho Batman a Bruce Wayne jsou stejně málomluvní a ponuří. Postavu Bruce Wayna tu nahlížíme z úplně jiné optiky, než jsme zvyklí. Je to samotář, který nevylézá ze své ulity. Velmi odměřený, málomluvný a z části zlomený člověk, který jen těžko hledá cestu k jiným lidem. Batman mi přijde mnohem společenštější „charakter“, než Bruce.
Jako Batman funguje skvěle. Těch pár akčních scén, které tu jsou, nepůsobí jakkoliv novátorsky nebo přelomově, ale mají nádhernou kameru, načasování a design. Pracují často mnohem více s atmosférou a strachem než s bojovými technikami. To, jak začátek vykresluje bázeň zločinců, kteří se neradi dívají do neosvětlených koutů, tu dělá hrozně moc. Batman zde představuje opravdovou odplatu ze stínů. Mstitele spravedlnosti, kterého vyvrhuje a následně opět přijímá černočerná tma. Ačkoliv má film téměř tři hodiny, tak charakter Bruce Waynea I Batmana vám trochu uniká. Svým způsobem je plachý. Nechce budovat vztahy s divákem, a to je v komiksovém světě celkem vzácné. V tomto ohledu Matt Reeves vytvořil postavu, která by se celkem dobře dala napojit na posledního Jokera.
Co se týče hlavních figur příběhu, máme zde ještě čtyři další. Catwoman, kterou si střihla Zoë Kravitz, funguje naprosto skvěle. Civilní kostým má daleko do všech extravagantních pokusů, jakými byla například kočičí žena hraná Michelle Pfeiffer. Zoë působí velmi přirozeně, má svoje vnitřní motivace a současně tu skvěle funguje chemie s Batmanem. Pak tu je Pinguin, kterého hraje Colin Farrell a vy nemáte šanci ho poznat. Mnohem více než komiksovou postavu připomíná klasického gangstera typu Al Capone, přesto je ale jasné, kdo je kdo. Z těch pár scén, kde se objeví, funguje jeho postava naprosto dokonale.
Jeffrey Wright jako James Gordon? Skvělej. Na pár scénách vystavěný vztah s Batmanem, který je na hraně pro obě dvě postavy a současně mnohem pevnější, než jakýkoliv předchozí. Jejich chemie, načrtnutá pár linkami, je rovněž skvělá. A pak je tady samozřejmě Andy Serkis jako Alfréd. Tady si trochu postesknu, protože v momentech, kdy se Reeves snaží diváka zasvěcovat do dění mezi Brucem Waynem a Alfrédem, tu není moc na čem stavět.
Velmi výraznou roli hraje samozřejmě i Gotham City. Design světa, zvuk, světla. Většinou vidíme město v noci, za deště nebo velmi brzo ráno, kdy slunce ještě nevyšlo. Samotný rozbřesk je tu snad jen jednou. Architektura velmi často opisuje neogotické křivky nebo ukazuje industriální prostory skladišť. To všechno se děje naprosto přirozeně. Jakoby světlý den ani neexistoval.
Jak městu, tak například akčním scénám velmi pomáhá kamera. Greig Fraser prostě umí. Naposledy exceloval v Duně a teď předvádí něco neskutečného. Je tu například jedna výrazná automobilová honička, která není nijak objevná v tom, jak je napsaná, ale je naprosto v drtivá ve způsobu, jak pracuje s kamerou. Kamery navěšené na autě při tom, kdy se Batmobil vyloupne z plamenů, jsou prostě skvostnou ukázkou kameramanského mistrovství. Případně scéna, kdy se Batman poprvé na plátně objeví. Kamera naprosto jedinečně přenáší emoce. Je to o detailech, které jsou patřičně podány. A jedná se i o detaily kostýmní. Například Reevesův Batman nosí těžké boty. Je slyšet, když někam přichází. Stejně tak jezdí autem, které nepřipomíná nějaký tank nebo moderní futuristickou vychytávku. Jeho auto vypadá jako by Šílený Max projel Infernem.
Jediné, co trochu zamrzí, je závěr. Zpětně mi přijde, že velkolepý konec tlačí příliš na sílu a díky tomu je upozaděn vývoj Batmana jako postavy. Ale to je z těch zásadnějších výtek asi ta největší. Batman dopadl nad očekávání dobře. Některé scény mi připomínají klipovku Greedy Fly od mých milovaných BUSH. Povedlo se vytvořit komiksový film, který pracuje se zcela jiným narativem než všechny ostatní, které jedou podle šablon. Stejně jako Joker nebo Logan. DC má další silný film, který vybočuje. A sám jsem překvapen tím, jak moc bych se rád do právě tohoto filmového Gothamu ještě jednou nebo dvakrát podíval. Karty, které leží na stole, jsou více než zajímavé.
Opravdu temný příběh, který má svůj základ v noirové detektivce.
8,5 / 10
USA, 2022, 176 min
Režie: Matt Reeves
Předloha: Bob Kane (komiks), Bill Finger (komiks)
Scénář: Matt Reeves, Peter Craig
Kamera: Greig Fraser
Hudba: Michael Giacchino
Hrají: Robert Pattinson, Zoë Kravitz, Paul Dano, Jeffrey Wright, Colin Farrell, Andy Serkis, Peter Sarsgaard, John Turturro, Barry Keoghan, Jayme Lawson, Alex Ferns, Rupert Penry-Jones, Con O'Neill, Max Carver, Charlie Carver, Mark Killeen, Joseph Balderrama, Amber Sienna, Douglas Bunn, Jimmy Star, Amanda Blake, Angela Yeoh, Jay Lycurgo
Souhlas se vším. Hlavně ta kamera je fakt luxusní. Já měl teda akorát ještě trochu problém chytat informace kolem postav, kterých se tam sešlo fakt hodně a nebylo to úplně přehledně odvyprávěné.
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Jedni z mála u nás (ne-li vůbec jediní) představitelé zatuchlého hnilobného death/doomu o sobě dávají vědět novým EP, jehož trojice chorobných songů také jasně demonstruje fakt, že tato obluda už dozrála na úroveň plnohodnotného alba. Čím dříve, tím lépe!
Pokračování, která neukončují děj, to mají těžké. Druhé Silo je pomalé, vláčné a nestane se v něm vlastně nic, co by se nevešlo do jednoho dvou dílů. Nečtenářům knih navíc nemusejí být zřejmé všechny pohnutky jednajících. Tak snad to třetí řada narovná.
Ruské skupiny většinou ignoruji, ale než jsem si všiml, že je tahle z Jekatěrinburgu, upoutal mě jejich starosvětský thrash. Nic převratného se sice neděje, spíš je to jako výlet zpět časem, ale pro pamětníka celkem dobrý.
Keith Buckley (ex-EVERY TIME I DIE) jako by se svými kumpány zkoušel štěstí v hodně melodickém metalcore, nebo možná spíše post-hardcore, ale na mě je to hodně plytké a podbízivé. BETTER LOVERS, kde působí další členové ETID, jsou úplně jiná liga.
Trochu Red Dead Redemption pro čtenářky Marianne. Pod krví a špínou se schovávají scenáristická klišé a dutá schémata revizionistických westernů. Má to sice patřičně gritty look, ale nekouše to. Spousta sentimentu a neschopnosti poradit si s postavami.
Veteráni stonerrockového stylu toho mají za sebou už hodně, ale stále jim to hodně sluší a tak i album roku 2024 v sobě nese odkaz na klasické devadesátky a tedy dobu, kdy tahle skupina tvořila po boku KYUSS historii.