Že by konečně ten odvážný seriálový počin, po kterém fanoušci komiksu volali? Zřejmě ano. A je to velké překvapení. Z počátku vysmívaný projekt začal být brán s vážněji teprve poté, co se zveřejnilo jméno režiséra, kterým se stal James Gunn. I pak ale panovaly obavy. Proboha, proč věnovat celý seriál postavě, která v teamovém filmu skoro nikoho nezajímala? Dětinsky se chovající panák se stříbrným kastrolem na hlavě, kterého hraje wrestler? Co to je jako za koncept? Koho to může zajímat? A má šanci to být něčím jiným než špatným béčkem? Podobné otázky jsem si kladl i já.

James Gunn lehce rozptýlil mé obavy svojí Suicide Squad, kterým trochu rehabilitoval skomírající značku DC komiksu, ale stále jsem nevěřícně kroutil hlavou, proč tak velký prostor dostává právě postava Peacemakera. Odpovědí je jednoduše „právě proto“. Suicide Squad bylo přehlídkou hodně bizarních charakterů, z nichž byl Peacemaker jedním z nejméně zajímavých. Jeho seriálová origin tuto figuru plně rehabilituje. Tento přístup je ostatně společný všem hlavním postavám, které tu Gunn uvádí na scénu. Na počátku je nebudete mít rádi. Jsou to charakteroví mrzáci. Budete si k nim hledat cestu a zjišťovat, že to hledání stálo za to.

James Gunn seriál rozehrává vlastně velmi krátce po ději Suicide Squad, nechává mu ten šílený komiksový look z filmu, který velmi pomáhá v určité dekonstrukci superhrdinství, jež je tu hlavním tématem. Navazuje tak myšlenkami trochu na akční komedii „Super“, ale jde mnohem hloub a pracuje s o poznání větším rozpočtem. Celý Peacemaker může na první pohled působit trochu laciným dojmem, ale jsou to jen mimikry. Jsou tu místa, kde vás zanechá v němém údivu. Třeba jen tím, jaké herce do seriálu přivádí jen proto, aby dovedl k dokonalosti nějaký running joke.

Sluší se předeslat, že PEACEMAKER má hned několik vrstev, které jedou paralelně se střeštěnou akční superhrdinskou jízdou. Hlavní postavy představuje divákovi se silnou dávkou nadhledu, ale rozhodně to neznamená, že jde jen o ploché panáky bez hloubky. Naopak. Pokud tomu odpářete to barevné pozlátko, tak tu skvěle fungují motivace i pointy jednotlivých příběhů, které nezůstávají na povrchu. James Gunn vás prostřednictvím nich dokáže rozesmát i dojmout.

Skvělým způsobem se tu pracuje s hudbou. James Gunn podobně jako ve Strážcích Galaxie oprašuje staré osmdesátkově působící hitovky, tentokráte se soustředí hlavně na rockovou scénu, a právě licencovaná hudba z vidláckého glam rocku nebo hair metalu dodává některým scénám další rozměr. Citelné to je už při minutu a půl dlouhém intru, které funguje jako takový PEACEMAKER v kostce. Je to ujeté, blbé a geniální současně. Hlavně je to ale návykové. Intro, které staví na skladbě dvanáct let staré oldschool rockové vypalovačce školy “Do Ya Wanna Taste It” od WIG WAM jsem ani jednou nepřeskočil. Je to jako byste se vrátili do časů, kdy dětským pokojíčkům vládli plakáty TWISTED SISTER.

To, že měli tvůrci naprosto volné ruce, člověk pozná na první dobrou nejen z některých scén, které jdou svojí brutalitou daleko za hranu komiksového standardu, ale i z politicky nekorektního humoru, který si vybírá terče bez nějaké určité preference. Dělá to opět bezprostředně, jednoduše, ale současně i chytře, protože vás donutí se nad spoustou věcí zamyslet. A ačkoliv se tu mnoho absurdních situací vykresluje s nezanedbatelnou dávkou humoru a nadhledu, tak celková nálada je poměrně daleko od nějakého typu vysmívání.

PEACEMAKER je nakonec velmi pozitivní překvapení. James Gunn vytvořil seriál, který je absurdní komedií s velmi prokreslenými postavami, jenž mají hloubku. Za maskou laciné akční frašky se skrývá mnohem více, než by se mohlo zdát.