PRVNÍ HOŘE - Achtung, Sultan!
Urzovci jsou zpět a vyráží do klubů, radujme se! To by asi tak stačilo. Snad jen drobná poznámka. Minulá deska byla a je až příliš dokonalá. Nová je dokonalá poněkud méně, je pouze vynikající. Kdo by to byl čekal?
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
A je tu po více jak pěti letech další nadlidské album. Čistě instrumentální, přetechnizované, precizní. A z mého pohledu mnohem zábavnější než minulá deska. Novinka je také o něco důraznější než předchůdce. Jsou tu fragmenty, které svými nepravidelnými kytarovými zádrhely odkazují přímo k otcům zakladatelům z MESHUGGAH. Zvuk kytar je v krátkých, rychlých, nepravidelných sekačkách hrubý a silně kovový, díky čemuž jakékoliv melodické zjemnění výrazně prosvětluje celek.
Ano, jsou tu skladby jako „Red Miso“, které začínají zvonivou kakofonií, rozvíjenou melodickou kytarou. Od poloviny se ale skladba láme do o poznání přísnější mechanizované formy, jež je celé desce mnohem přirozenější. To se projevuje hlavně ve zvuku, snažícím se najít most mezi novodobým progresivním metalem a industriálem. Díky tomu je zvuk kytar velmi často svým způsobem špinavý a rezavý a současně také velmi ostrý.
Obecně lze říci, že se mi hodně líbí fluidní zvukový kabát, který se celkem výrazně liší od ostatních kapel, jež se snaží okupovat žánr. ANIMALS AS LEADERS se povedlo dosáhnout toho, že nová deska chvilku skládá poklonu dávným bohům progresivního rocku a vzápětí otevírá bránu plnému kytarovému futurismu. Mnoho z této práce jde za Mishou Mansoorem z PERIPHERY, který se na albu podepsal jako producent, a Abasi si od něj nechal dokonce i mluvit do svým aranží. Sám o něm občas mluví jako o čtvrtém členovi kapely, který „není moc slyšet“.
Velkou poklonu tu je třeba vyseknout Matte Garstkovi. Mnohokrát jsem se přistihl, jak přemýšlím nad tím, že by z něj byl skvělý jazzový hráč. Tedy, kdyby nehrál s tím metalovým důrazem a tlakem. Rozumí navíc přesně tomu, kde je jeho místo. Naprosto přesně ví, kdy má poněkud tupě držet „hubu a krok“ a poskytnout dusavý rytmický podklad pro své dva kolegy, a kdy se otevřít a nechat proudit nápady jeden za druhým.
Ono by vlastně šlo bez skrupulí napsat podobné charakteristiky jako v minulé recenzi. Novinka je mechanická, místy neosobní a do sebe zahleděná. To ale byli ANIMALS AS LEADERS tak trochu vždycky. Tentokráte však v mých uších výsledek mnohem více rezonuje.
"Parrhesia" je mechanická, místy neosobní, do sebe zahleděná, precizní, ale také mnohem plastičtější a se spoustou velmi zajímavých míst.
8 / 10
Tosin Abasi
- guitar
Javier Reyes
- guitar
Matt Garstka
- drums
1. Conflict Cartography
2. Monomyth
3. Red Miso
4. Gestaltzerfall
5. Asahi
6. The Problem of Other Minds
7. Thoughts and Prayers
8. Micro-Aggressions
9. Gordian Naught
Parrhesia (2022)
The Madness Of Many (2016)
The Joy Of Motion (2014)
Weightless (2011)
Wave Of Babies (singl) (2010)
Animals As Leaders (2009)
-bez slovního hodnocení-
Urzovci jsou zpět a vyráží do klubů, radujme se! To by asi tak stačilo. Snad jen drobná poznámka. Minulá deska byla a je až příliš dokonalá. Nová je dokonalá poněkud méně, je pouze vynikající. Kdo by to byl čekal?
Atmosférický black metal / post-metal. Hodně odlehčená produkce plná vybrnkávaček, náladových pasáží a košatých atmosférických vsuvek. Zuby se moc necení, možná občas mléčné jedničky. Příjemný poslech, vyloženou hitovku však na "Succumb" nenajdete.
Šíleně plodný oneman projekt, Aaron Edge se utrhl ze řetězu s sází jednu desku za druhou. "Agglomeration" je třetí z letošních již pěti alb. A překvapivě to drží slušnou kvalitu. Pokud tedy máte rádi dusivý sludge doom s výbuchy disonantního šílenství.
Hulváti z Jura sú takí naši DARKTHRONE: o pol generácie mladší a s koreňmi v grinde miesto blacku, no doživotne verní metalovej klasike (s čoraz hrubším zvukom). „Kromaňon“ a „Abeceda nenávistí“ sa zapíšu do zlatého fondu. Zbytok asi nie, čo vôbec nevadí.
Oproti EP "God Made Me An Animal" ubral Greg Puciato (ex-THE DILLINGER ESCAPE PLAN), ale i skupina jako celek, na nekompromisnosti, objevují se více i zpěvné a melodické polohy, nicméně je to stále hodně nasraný a uřvaný post-hardcore té nejvyšší kvality.
Strhující rozsáhlé kompozice, které buď zcela pohltí, nebo unudí. Já se hlásím k první možnosti. Je to jako snové divadlo severského death metalu. Za mě je to zatím rozhodně jedna z nejzajímavějších desek letošního roku.
Singl „Winter Storm Vigilantes“ je povedená záležitost, která byla slibnou návnadou na nové album. Velká očekávání byla nakonec zbytečná. S trochou dobré vůle se na albu najdou dvě další slušné skladby, jinak je to stále ten samý a nenápaditý kolovrátek.