Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
A je tu po více jak pěti letech další nadlidské album. Čistě instrumentální, přetechnizované, precizní. A z mého pohledu mnohem zábavnější než minulá deska. Novinka je také o něco důraznější než předchůdce. Jsou tu fragmenty, které svými nepravidelnými kytarovými zádrhely odkazují přímo k otcům zakladatelům z MESHUGGAH. Zvuk kytar je v krátkých, rychlých, nepravidelných sekačkách hrubý a silně kovový, díky čemuž jakékoliv melodické zjemnění výrazně prosvětluje celek.
Ano, jsou tu skladby jako „Red Miso“, které začínají zvonivou kakofonií, rozvíjenou melodickou kytarou. Od poloviny se ale skladba láme do o poznání přísnější mechanizované formy, jež je celé desce mnohem přirozenější. To se projevuje hlavně ve zvuku, snažícím se najít most mezi novodobým progresivním metalem a industriálem. Díky tomu je zvuk kytar velmi často svým způsobem špinavý a rezavý a současně také velmi ostrý.
Obecně lze říci, že se mi hodně líbí fluidní zvukový kabát, který se celkem výrazně liší od ostatních kapel, jež se snaží okupovat žánr. ANIMALS AS LEADERS se povedlo dosáhnout toho, že nová deska chvilku skládá poklonu dávným bohům progresivního rocku a vzápětí otevírá bránu plnému kytarovému futurismu. Mnoho z této práce jde za Mishou Mansoorem z PERIPHERY, který se na albu podepsal jako producent, a Abasi si od něj nechal dokonce i mluvit do svým aranží. Sám o něm občas mluví jako o čtvrtém členovi kapely, který „není moc slyšet“.
Velkou poklonu tu je třeba vyseknout Matte Garstkovi. Mnohokrát jsem se přistihl, jak přemýšlím nad tím, že by z něj byl skvělý jazzový hráč. Tedy, kdyby nehrál s tím metalovým důrazem a tlakem. Rozumí navíc přesně tomu, kde je jeho místo. Naprosto přesně ví, kdy má poněkud tupě držet „hubu a krok“ a poskytnout dusavý rytmický podklad pro své dva kolegy, a kdy se otevřít a nechat proudit nápady jeden za druhým.
Ono by vlastně šlo bez skrupulí napsat podobné charakteristiky jako v minulé recenzi. Novinka je mechanická, místy neosobní a do sebe zahleděná. To ale byli ANIMALS AS LEADERS tak trochu vždycky. Tentokráte však v mých uších výsledek mnohem více rezonuje.
1. Conflict Cartography
2. Monomyth
3. Red Miso
4. Gestaltzerfall
5. Asahi
6. The Problem of Other Minds
7. Thoughts and Prayers
8. Micro-Aggressions
9. Gordian Naught
Faust a spol. tentokrát více přitlačili na pilu a natočili o poznání méně přátelskou desku. Více black metalu a méně zjemňujících prvků. I tak je materiál pěkně diversifikovaný, jen je méně přístupný a chybí mu ona zpěvnost, vzletnost a naléhavost.
Čistý death/doom. Špinavý, jeskynním marastem až po krk nasáklý. Ale také spíše jednoduchý, držící se jako klíště žánrových standardů bez nejmenší ochoty alespoň základně experimentovat. Co mu však nechybí, je tolik potřebná neotesanost a hrubozrnnost.
Nejvíce přístupná deska GAEREA. Portugalci sice stále preferují rychlá tempa, ale materiál zároveň různě zahlazují, kudrnatí a zjemňují. A vesele do něj integrují jeden post-metalový prvek za druhým. Black metal pro masy, nicméně velmi pěkně složený.
(Raw) blackmetalový projekt z pokojíčku se vším všudy. Tentokrát za materiálem stojí osoba pohlaví něžného. Slyším za tím trochu SATANIC WARMASTER, SARGEIST, ORDER OF NOSFERAT a nebo také WINTER LANTERN. Jednoduchá, leč dobře poslouchatelná deska.
Debutové album hardcore kapely, která je složena ze členů ve svém žánru vyhlášených švédských skupin OUTLAST a VICTIMS. Dvacet minut nekompromisního nátěru brousícího až do oblasti crustu.
Koncepčný album, zaujímaví hostia (Ian Anderson z JETHRO TULL, Joey Tempest z... EUROPE?!), návrat growlingu(!), orchester, hammondy, moogy a mellotron, obal od Travisa Smitha a veľa paragrafov. Čo sa môže pokaziť? Podľa prvých posluchov sa zdá, že nič!