OBSCURE SPHINX - Emovere
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Skvělá velká deska s civilní atmosférou a opravdu silným emotivním nábojem. Přiznám se, že do debutu, který vyšel minulý rok, jsem se snažil vposlouchat několikrát, ale prostě to nějak nešlo. Určitě se jednalo o dobrou desku, v mém bezprostředním okolí to byla jedna nadšená reakce za druhou a možná i to byl důvod, proč se „For The First Time“ u mě nedokázala zabydlet. Všude kolem jí bylo jednoduše příliš mnoho. Druhá deska, rámovaná odchodem Isaaca Wooda z kapely kvůli psychickým problémům, je na tom jinak. Stalo se tak pár dní před tím, než album vyšlo. I to je důvod, proč zřejmě nikdy nebudu moci slyšet tuto desku živě. Kapela se rozhodla, že z respektu k Woodovi materiál hrát nebude.
Na jednu stranu moc hezké přátelské gesto, na druhou stranu možná i nutnost. Tato deska v mnohém svojí pocitovostí stojí právě na hlase Issca Wooda. Naprosto drtivě tu funguje chemie mezi nástroji, hlasem a emocemi, které album nese. Je to velmi civilní nahrávka, které kombinuje bluesovou bolestnost, postrock, písničkovost i indie. Celá deska působí velmi živě a intimně současně. Jen u málo desek mám tak neodbytný pocit, že jsem uprostřed kapely, která právě hraje. Tady se to podařilo. Možná díky tomu, že se opravdu spousta věcí nahrávala naživo a neodděleně.
Mnohem více prostoru tu dostávají saxofon, housle i klávesy. Právě jejich souhra a nápady pak tvoří spolu s Woodovým hlasem páteř alba. Miluji místa, kde zní samotný saxofon a vy už jen z nazvučení nástroje máte vizi, v jaké místnosti se to nahrávalo. „Ants From Up There“ má prostě neuvěřitelný zvuk, který vám kapelu přibližuje na dosah ruky. Je tu citelné chvění ruky, která se dotýká kláves nebo vede smyčec. Jednotlivé kompozice pracují s odzbrojující dávkou lidských emocí. Vlastní pochybnosti, zranitelnost a lidskou niternost dokáží přenášet s takovou samozřejmostí, otevřeností a uvěřitelností, s jakou jsem se už dlouho nesetkal. A vůbec nevadí, že se tu tématizují tak univerzální a obnošené příběhy, jako jsou neúspěšné vztahy a láska.
Nejsem si úplně jist, jak žánrově poslední desku Angličanů popsat. Je to výpravné a současně minimalistické. Originální, ale zároveň v tom slyším hrozně moc různých vlivů mých oblíbených tvůrců. Ne v tom, že by BLACK COUNTRY NEW ROAD někoho napodobovali. Jsem si jist, že reminiscence, které deska vyvolává, mnohem více vypovídají o mě, než o kapele. Vzpomínám při nich na Johnyho Cashe i GODSPEED YOU! BLACK EMPEROR, MOTORAMU nebo fenomenální desku „Enjoy Eternal Bliss“ od YNDI HALDA. A vlastně to není vůbec důležité. Důležité je to, že jde o výjimečnou desku, kterou byste si měli pořídit a pustit.
Výjimečná civilní deska s obrovským emotivním nábojem.
9 / 10
Charlie Wayne
- drums, backing vocals
Georgia Ellery
- violin, mandolin, cello, backing vocals
Isaac Wood
- vocals, guitar
Lewis Evans
- saxophone, flute, backing vocals
Luke Mark
- guitar, backing vocals
May Kershaw
- keyboards, marimba, glockenspiel, backing vocals
Tyler Hyde
- bass, backing vocals
1. Intro
2. Chaos Space Marine
3. Concorde
4. Bread Song
5. Good Will Hunting
6. Haldern
7. Mark's Theme
8. The Place Where He Inserted the Blade
9. Snow Globes
10. Basketball Shoes
Ants From Up There (2022)
For The First Time (2021)
Vydáno: 2022
Vydavatel: Ninja Tune
Stopáž: 58:46
-bez slovního hodnocení-
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Jedni z mála u nás (ne-li vůbec jediní) představitelé zatuchlého hnilobného death/doomu o sobě dávají vědět novým EP, jehož trojice chorobných songů také jasně demonstruje fakt, že tato obluda už dozrála na úroveň plnohodnotného alba. Čím dříve, tím lépe!
Pokračování, která neukončují děj, to mají těžké. Druhé Silo je pomalé, vláčné a nestane se v něm vlastně nic, co by se nevešlo do jednoho dvou dílů. Nečtenářům knih navíc nemusejí být zřejmé všechny pohnutky jednajících. Tak snad to třetí řada narovná.
Ruské skupiny většinou ignoruji, ale než jsem si všiml, že je tahle z Jekatěrinburgu, upoutal mě jejich starosvětský thrash. Nic převratného se sice neděje, spíš je to jako výlet zpět časem, ale pro pamětníka celkem dobrý.
Keith Buckley (ex-EVERY TIME I DIE) jako by se svými kumpány zkoušel štěstí v hodně melodickém metalcore, nebo možná spíše post-hardcore, ale na mě je to hodně plytké a podbízivé. BETTER LOVERS, kde působí další členové ETID, jsou úplně jiná liga.
Trochu Red Dead Redemption pro čtenářky Marianne. Pod krví a špínou se schovávají scenáristická klišé a dutá schémata revizionistických westernů. Má to sice patřičně gritty look, ale nekouše to. Spousta sentimentu a neschopnosti poradit si s postavami.
Veteráni stonerrockového stylu toho mají za sebou už hodně, ale stále jim to hodně sluší a tak i album roku 2024 v sobě nese odkaz na klasické devadesátky a tedy dobu, kdy tahle skupina tvořila po boku KYUSS historii.