Poslední věřící v chrámu domácího metalcore se přestal modlit. Volně parafrázuji větu, kterou jsem pár hodin po koncertu viděl u někoho na facebooku a naprosto přesně popisuje situaci, která v pondělí 11. dubna 2022 nastala. Skončilo něco, co drželo domácí metalcoreovou scénu nad vodou i v době, kdy žánr zaplavila vlna dětí, které vypiplaly formu k dokonalosti, měly skvělou pódiovku, vypadaly jak z plakátu, dobrej zvuk… ale neměly obsah. Dnes, kdy hudbu těchhle kids v přísně obtažených mrkváčích s barevnýma cákancema na tričkách odnesl čas, tu stále jsou písničky jako „1:30“ nebo „Once You've Gone Black“, o které se můžu opřít a vím že neprasknou, protože nejsou duté. Dnes to ale není jen o tom, že FLOWERS FOR WHORES odehrají poslední koncert.

V první řadě Maté, Sedmičkářská pizza a pak punková pila zvaná HYACINTH. Mladá krev, která rozhýbává poněkud ztuhlou hardcorepunkovou krev v Plzni. A je to boží! Je v tom všechno to mladický nadšení, předkoncertní nervozita, určitá topornost a velká vlna nehraného nadšení. Jak dlouho už jsem podobný koktejl pocitů neokusil na nějakém koncertě? Ani nepamatuju. HYACINTH spoléhají na zatěžkanou houpavou hardcoreovou riffáž a střední tempa. Funkční skladby, ve kterých kytara občas pokukuje po metalových titánech a basa si vyjede do výšek, jsou zahrány s přehledem a grácií. Jak později řekl Tomáš Mládek, podobné kapely mi dávají naději, že hardcoreová scéna ještě není úplně ztracená. Mimochodem, kapele právě vyšla kazeta s aktuální demonahrávkou, takže pokud chceš podpořit nějakou mladou krev, co je příslibem do budoucnosti, tady je možnost.

DAMATO. Naposledy jsem je viděl v trnavském tvůrčím svatostánku Kubík. Od těch dob proběhla spousta výrazných změn. Přibyla druhá kytara a na mateřskou odešla zpěvačka Weva. Druhé vokály doplňují ostatní členové kapely a druhá kytara dává prostor pro mnohem epičtější linky. Obě kytary se projevují na hutnosti zvuku i bohatosti aranží. Vedle těžkotonážní riffáže v nových skladbách bují i ryzí atmo, odkazující k epickým postrockovým vodám. Hlavně pak úvod poslední zahrané „Az erőszakról“. Koncert má grády, potřebnou průraznost i zasněné pasáže, vpíjející se do mlhy kytarových delayů. Přijde mi, že DAMATO za poslední léta znásobili svoje výrazové prostředky. Dokáží být hutnou hardcoreovou mašinou s pumpujicí rytmikou, uhánivou vánicí, které do plachet fouká blackmetalový uragán, i křehkou znervózňují obrazotvornou hudbou, jež se silně opírá o melodie. 

A teď zamáčknout slzu. Requiem kapely, která na české scéně zanechala nejhlubší rýhu. Možná to bude znít trochu směšně, ale přiznám se k tomu, že jsem si tak trochu představoval, jak tento koncert bude vypadat. V mé hlavě to bylo mnohem divočejší. FLOWERS FOR WHORES si zasloužili konfetová děla a lidi lezoucí po stropě jako armáda Spidermanů, ale co už. Jsem hrozně rád, že jsem tam byl.

Playlist byl bezkonkurenční. Zaznělo vše, co mělo zaznít. Začátek patří metalcoreovému hromobití jménem „Game Of Shells“ ze sedmnáct let staré sedmičky „When Gods Fight For A Flag“. Navazuje „Rez“ z aktuální desky. Důrazné kytarové sekačky tak nahrazuje melodičtější poloha a hutnější koncentrace nápadů, které ukazují progresivnější tvář kapely. „Live Together, Die Alone“ z desky „Equilibrium“ stáčí koncert ke klasičtější metalcoreové poloze.

Před další písní „Once You've Gone Black, You Never Come Back“ tématizující eutanázii, se bubeníkovi Mariánovi vydala do věčných lovišť dvojšlapka, která byla pohotově zapůjčena HYACINTH, takže na řadu mohly přijít tři aktuální skladby „Cern“, klipovka „Srpen“ a hlavně pak halekačka „Torza“. Právě na těch třech kusech člověk vidí, jak dlouhou hudební cestu FLOWERS FOR WHORES za svoji existenci ušli, a může opravdu jen držet palce otřepané větě, že každý konec je začátek něčeho nového. Poslední deska je klenot. Konečně české texty. Právě „Torza“ společnou silou sdíleného mikrofonu hloubí díru pro poklady, které tu FLOWERS FOR WHORES zanechávají. Ale jsem si jist, že nezůstanou pod zemí dlouho. Jsou tu pro ty, co je objeví a vykopou.

Co říct závěrem? Megahit „1:30“ byl epickým koncem. Naposledy si zařvat „Stay Forever“ a pak už jen „Přeju vám skvělej život“. Co víc si přát. Vyznání hrdé matky? Bylo to velké a mělo to všechno. Nechce se mi věřit, že to byl konec. Tahle kapela formovala spoustu lidí, kteří tam ten večer nebyli, a zbude po ní prázdno. Říká se, že každý je nahraditelný. Pro místo, které FLOWERS FOR WHORES zaplňovali na domácí hardcoreové scéně, to neplatí.