Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Klubový festival, který stojí na křížení punku, crustu, grindcore a death metalu. Klubová verze Obscene Extreme bez goregrindových, krvavých nebo vegánových srandokapsů. Dvorek Eternie solidně zaplněný a atmosféra na začátku setu LICKSPIT parádní. Světlo tomu sluší. Nejpřísnější skejťácký punkrock na obou březích řeky Moravy. V sestavě žádná ořezávátka. Kapela na půdorysu BOILING POINT, SHEEVA YOGA nebo BRUNNER TODESMARSCH. Přehrávají se skladby z debutu „The Great Stock Market Crash“, který platí v rámci punkové škatule za to nejlepší, co u nás vyšlo za posledních dvanáct měsíců. Akordová punkovka, které do zad fouká zběsilá rytmika odkojená fastcorovou scénou. Co víc si přát.
Pak už jen sejít do suterénu, kde začíná nejpekelnější koncert dne. Black metalová PUSTINA je v rámci žánru dost netypický projekt. Další all - star kapela? Možná. Nově k vidění s baskytarou. Kdybych měl vyjmenovávat, kde všude hráli nebo hrají její členové, tak tu budeme dlouho. Z aktuálnějších připomenu LAHAR, LVMEN, VOLE, PROTIJED. Zamrzí absence warpaintu, ale i bez něj je brána inferna prokopnuta. Raw black metal tak syrový a špinavý, jak to jen jde. Pocta dřevním pilířům žánru. Jen škoda, že zvuk je trochu koule.
Nahoře vzápětí svůj set vykopává veteránská skvadra SEE YOU IN HELL. Brněnský hardcorepunk japonského střihu, jehož novou sestavu zocelil žár slunce na turné v roce 2019 v jihovýchodní Asii. Nechyběl tomu tlak podporovaný dvoukytarovým tandemem, ani potřebná syrovost a samozřejmě nechyběly Jožkovy záklony, při kterých jsem měl vždy pocit, že se musí každou chvíli převážit. Z koncertu ale bohužel nesálá energie, kterou na tom samém místě nechali před hodinou LICKSPIT.
Když scházím do sklepení na koncert německých LUCIFUGE, varují mě hardcore veteráni, že je to nejhorší skupina večera. Inu, bylo to trochu delší než předchozí sety a chápu, jak to mysleli. Každá kapela, jejíž set se vám zdá příliš dlouhý, je na podobné akci, kde se kapely střídají po dvaceti minutách, trochu podezřelá. Buďto je fakt dlouhá nebo prostě nudná. LUCIFUGE a jejich podání vysokorychlostního thrash-black metalu se rozhodně konzumovat dali. Minimálně po dobu punkových setů. Nicméně přiznávám, že i já po čtvrthodině opouštím sál. V paměti mám rychle se střídající riffové vánice, heroická sólíčka a hlavně pak nebezpečně vyhlížející okování horních končetin kytaristy a basáka.
Vrchol horní scény zažívám jednoznačně s německými TRIGGER. Projekt, který čítá jen basu, bicí a zpěv. Přesto mají zvuk tak hutný, že by jim ho mohla závidět leckterá kapela s dvěma kytaristy. Subtilní baskytarista Enrico drhne spodní frekvence s tak vytuněnou sérií distorze, že to otřásá celým prostorem. Nově v kapele působí Ondra z ONANIZER u mikrofonu. Na bicí stoličce šílenec Kevin. Výsledek? Nekompromisní nálož starého devadesátkového grindcore, power violence a rychle mizejících bažin. Tahle kapela je továrna na epileptickou zběsilost. Neznám trio ve stejné sestavě, které by mě bavilo víc.
Vrchol večera ve sklepě jsou samozřejmě IMPLORE. Rakouské kvarteto, které si bere to nejlepší z death metalu, grindcore a crustu. Ačoliv se dá říci, že základ kapely leží na soutoku právě těchto žánrů, tak se jimi rozhodně nenechávají spoutat. Některé skladby mají energii hardcorepunku, jiné nasazují emařskou notu. Tím myslím emo violence kapely, nikoliv ufňukané patkorocky. Rakušáci naložili více než slušně. Nesmlouvavý set nezná kompromisy. Jede se od začátku do konce na plný výkon, i když publikum je přeci jen vlažnější, než bych očekával. To se ostatně dá říci o celém večeru, který koncertem IMPLORE nekončí. Za nimi nastupují pohrobci NIKANDER – brněnská SLAŤ. Z NIKANDER zůstávají kytarista Kofin a zpěvačka Kremace a stejně tak věrnost vysušeným stonerovým riffům, hraným s potřebnou pomalou rozvahou a výraznou dávkou bahnitosti. Večer to byl plný hluku a několika výtečných koncertů. Uvidíme se příští rok.
Klasický "Rogga" Johansson a jeho user-friendly death metal. Letos sice nemá oslnivou formu (viz slabší PAGANIZER), ale stále je to se ctí. Minulá deska byla lepší, ale i tady si skalní fanoušek najde to své. Hned po prvním poslechu vidíte všechny karty.
Trochu emařiny, trochu punkrocku a špetka indie melancholie. KOVADLINA řiznutá CARCIO RADIO. Ve výsledku celkem pozitivní vibe. Nová kapela se staronovými tvářemi a Banánem u mikrofonu. Hardcorovější MŇÁGA? Možná.
Tahle britská parta si prostě musí vybrat co chce. Koncept, ve kterém střídáte mělký emotivní rock a temnou post metalovou vlnu šilhající po blackaze v konečném důsledku působí jako zmatlaný dort od Pejska a Kočičky.
Nesúhlasím úplne s kolegom Shnoffom, že „PowerNerd“ je „ezo“. Devinovej potrhlosti je v textoch síce dosť, no v prvom rade ide o priamočiary prog’n'roll, ktorý strhne a baví od začiatku až do konca. Ad koniec: na „Ruby Quaker“ sa už so Shnoffom zhodneme.
Devinovu sólovou tvorbu buď milujete nebo je vám lhostejná. Nenávidět Devina nějak nelze. PowerNerd je asi očekávatelný, vrstevnatý ezo prog opus, který potěšil, ale nijak mě na lopatky nepoložil. Kromě songu "Ruby Quaker" ovšem. To je šleha jako kráva.
Hvězda za rok třicetiletých Jezdců jakoby po druhém dechu na albu "Der Rote Reiter" (2017) znovu začínala blednout. Po ukrutné nudě z divného alba "The Divine Horsemen" (2021) je toto EP už druhou studiovou nahrávkou, ale stále se neděje nic vzrušujícího.
Finský prog-power metal, který vykresluje kouzelné melodie a nápadité kytarové a hlavně klávesové instrumentální variace. Jde o one-man projekt, to je i kámen úrazu, nevýrazný zpěv spíš ruší a syntetické bicí také nic moc. Škoda, jinak super poslech.