Ten příběh je vlastně pořád stejný. Megaúspěšná skupina se po X letech slávy, úspěchů, ale i hádek, vztekání a bídných chvil rozejde se svým frontmanem. Špína létá z obou stran, nezainteresovaný člověk neví která bije a přesto už v tu chvíli je většině přihlížejících jasné, že až hlavy vychladnou a síra pekelná ztratí na své palčivosti, bude z toho královský návrat. Je zbytečné spekulovat o tom, zda-li má všechno na svědomí pouze nezvladatelná chuť do společného muzicírování, nebo jestli tady hlavně cinkají zlaťáky, důležité je, že staříkům IRON MAIDEN se s albem „Brave New World“ comeback vydařil na jedničku s hvězdičkou.

A srovnáním s touhle deskou se nevyhneme ani při důkladné pitvě „Tance smrti“. Úvodní klipovka „Wildest Dreams“ začíná otřesným odpočítáváním do čtyř a má zřejmě zastoupit minulý otvírák „The Wicker Man“, jenomže mu chybí silnější melodie, něco co by ho odlišilo od panenského standartu. Trochu předběhnu, protože podobný syndrom postihuje celý taneček s kosatou nevěstinkou. Samozřejmě jsou zde povedené kousky (především tutová závěrečná balada s filmovou atmosférou „Journeyman“, nebo třeba ještě vyřvávačka „No More Lies“, triolový refrén „Montsegura“, titulní „Taneček“, byť je vykradený nejméně ze tří podobných záležitostí z vlastní minulosti, výpravný „Paschendale“, monumentální „Face In The Sand“ (i když hlavní motiv také není z nejčerstvějších), ale co je to všechno platné, celek vyznívá ploše, písně jsou šité podle identického mustru (vybrnkávanou sloku střídá ostrý refrén, řízná sloka, znovu refrén a závěrečné vybrnkávání), zbytečně natažená stopáž většiny skladeb a výsledný dojem jen podtrhují vatové rozpaky typu „Gates Of Tomorrow“ či „New Frontier“. Možná nebudete souhlasit, ale z paměti se noří podobné pocity při poslechu desek s Blazem Bayleym, i když nyní samozřejmě odpadají kritiky slabého pěveckého výkonu, neboť Bruce Dickinson pěje skvostně jako vždy. Tak co s tím? Těžká věc, je to určitě slušné, ale v diskografii Panny mučivé rozhodně žádný zázrak. A ani počítačově strohý cover výsledku dvakrát nepřidá.

Otázka stojí, zda-li tančíte rádi? Pokud ano, rozhodně bych vám nedoporučoval zkoušet to se smrtí a s letošními IRON MAIDEN raději opatrně našlapovat. Pochopitelně, jako návštěva tanečních kurzů, trocha té poslechovky, vyzvednout slečnu z maminčina ostřížího dohledu a v bílých rukavičkách ji provést parketem s decentním tlakem na probouzející se poupátka v živůtku, ucházející. Akrobatické prvky profesionálních „Hříšných tanečníků“ však neuvidíte. Už tu byly v minulosti a trochu se obávám, že na kvalitu zásadních čísel (ke kterým ale rozhodně patří i „Brave New World“, ať si brblalové třeba ukousnou jazyky) již nikdy nedosáhnou. Jenže mít po ruce zadní vrátka je v naší době nezbytnou nutností, tak co kdyby Bruce zase dostal zaječí úmysly? Návraty se jim přece daří na výbornou...