Velký návrat. Obscene Extreme má opět 3 plné dny a navíc celkem robustní warm-up párty. Tu jsem, tentokráte vynechal, a zpětně si to vyčítám. Hlavně koncerty dvou posledních hrajících, tedy CONAN a GODFLESH, prý opravdu stály za to. Libovali si v nich i lidé, kteří jinak studiové počiny obou zmíněných kapel příliš nemusí.

Nevím, jestli je to náhoda, ale stejně jako v reportu z Masters of Rock letos několikrát padla otázka, pro koho organizátoři festival vlastně dělají a jestli tu bude ještě za dvacet let. Osazenstvo stárne a mladí a neklidní přibývají o poznání pomalejším tempem, než by bylo žádoucí. Ale jsou tu! Čurby se navíc snaží přilákat mladou generaci speciálními akčními slevami jako jsou teenage vstupenky a vypadá to, že alespoň z části to padá na úrodnou půdu. Navíc tu nechybí nejmladší generace a, ať si kdo chce co chce říká, žádný festival není tak kids friendly jako Obscene. Chvilku jsem pozoroval děti v OEF školce, která má své stabilní místo u dvou týpí stanů v dolní části areálu, a opět tu byl velmi různý mix národností, ale stejná úroveň zábavy a úsměvů jako předchozí roky. Tak snad z nich vyrostou grindeři, když už i Čurbymu se přihodilo to, že jeho některé ratolesti inklinují k rapu a hiphopu.

Ale zpět na hudební složku festivalu. První kapelou, kterou mám možnost pozorovat, jsou belgičtí oldschool grindcoristi INTESTINAL DISEASE. Na začátku devadesátek tato parta prožívala zlaté období po boku kapel, jakými jsou například AGATHOCLES. Na koncertu je přeci jen zub času trochu vidět. Zakaboněný baskytarista mi ze všeho nejvíce připomíná hospodského v kultovní plzeňské studentské hospodě „U Darebáka“ – holohlavý hromotluk, kterého prostě nechcete v noci potkat na ulici v podroušeném stavu. Nasazení hlavně u zpěváka je ale obrovské a plesnivý zvuk tomu dodává slušivou kulisu.

Následuje německá odpověď na kombinování crustu a death metalu pojmenovaná PHANTOM CORPORATION. Na scéně zaujme hlavně baskytarista. Před záplavou jeho zlatostříbrných vlasů kapituluje většina přihlížejících dívek. Dobře odvedené řemeslo, ale krom toho, že v sestavě najdeme členy DEW-SCENTED nebo ERODED, nejde o nic, co by se mi vrylo hlouběji do paměti.

Koncert SHEEVY YOGY, to už je jiná písnička. Vlastně jsem si cestu plánoval hlavně tak, abych ve čtvrtek stihnul jejich set. Tahle banda už tu smrdí čtvrt století, ale zdaleka nepatří do starého železa. Naopak, mladistvou energii mají i po tak dlouhé době fungování. Jejich nálet, ve kterém se snoubí prvky powerviolence a fastcore, nezná slitování a uběhl mi překvapivě rychle, což je vždy dobré znamení. Zvuk má potřebný tlak a kapela dost energie na to, aby pořádně zatopila pod kotlem a hodila do lidí třaskavý granát z nespoutaného uřvaného hardcore. Pro mě jeden z koncertů dne. Ve své kategorii nemají u nás vyzyvatele.

Podobná legenda ostatně jde i o další kapele. Živě je deathmetalová SNĚŤ rozhodně na vrcholu. Smrtící hniloba, vyrvaná na světlo boží z násilně vyrabovaných sarkofágů z devadesátých let. Koncert parádní. Povedl se zvuk, scénografie, které vévodili Fausti, mířící pochodovou chůzí přímo do pekla, a bílá transpaní se slušivým štuclíkem. Nepřehlédnutelná je nekompromisní Řád Zdechlin, prodírající se vším tím mumrajem, vyhrožující stojanem na mikrofon nebesům. Za tím vším velmi solidně zahrané deathmetalové retro, kterému navíc sluší velká stage.

A pak přichází poctivá thrashová kopačka do ksichtu – CRISIX. „Vycházející hvězda ultrathrash metalu?“ Tss. Takových výroků už jsem slyšel. Ale dámy a pánové, tady se vyplatí zpozornět. Španělské komando začalo ničit přítomné se stejnou razancí, s jakou hodonínské tornádo zplundrovalo pole se zelém. Všechno najednou létá vzduchem. Kecky, kroksy, jedna podprsenka, trenky značky Calvin Klein, kytaristé. Kytaristé? Ano, kytaristé. Poté, co si kapela přehodí nástroje, zpěvák se ujímá basy, bubeník kytary a kytarista mikrofonu, následuje velké finále, ve kterém kytarová sekce zakončuje spanilou jízdu po Bojišti na ramenou maniaků v pitu. U přehlídky coverů na chvostu setu se evidentně baví i stagecrew a to tak moc, že zapomíná kapelu vyhodit ze stage, takže festival, jedoucí povětšinou stejně přesně jako japonský Shinkansen, nabírá nepatrné zpoždění. Překvapení dne. Možná celého festivalu. Thrash je elixír mládí.

GOD MACABRE mají tu nevýhodu, že nastupují po CRISIX, a během jejich koncertu začíná krápat. Švédský death metal bych za každých okolností uctíval minimálně stejně tak, jako Áronovi modloslužebníci zlaté tele pod horou Sinaj, ale… Po tom, co předvedli CRISIX, to nějak nešlo. Pomalé, umolousané melodie se areálem táhly s potřebným mrtvolným smradem, ale atmosféra, kterou v části setu provázel i déšť, tomu jaksi nebyla nakloněná, a dá se říci, že stejný odér vydržel i během setu bristolské thrashové legendy ONSLAUGHT.

Na milost beru až švédské smrťáky LIK. Při nich omámení thrashem opadlo. Možná to je tím, že mi LIK dokázali podruhé za sebou navodit stav, při němž jsem jen zíral s pokleslou čelistí. Skvadra, která v sobě váže bývalé nebo současné členy kapel, jakými jsou BLOODBATH, GRAVE nebo KATATONIA, vyznává švédskou školu death metalu. Při jejich koncertu berou veškeré vtípky o revivalu DISMEMBER za své. LIK v mých očích koncert DISMEMBER o pár cenťáků přeskočili.

V kvalitním death metalu se pokračuje. Tentokrát ze Skandinávie uhýbáme do Birminghamu, odkud pocházejí MEMORIAM. All star band, poskládaný z veteránů deathmetalové scény, vede Karl Willetts (BOLT THROWER), který na scénu přichází s plechovkou piva a rozzářeným úsměvem. Koncert je plný vysokojakostního death metalu, zasazeného povětšinou do středních temp, výtečné nálady kapely, hutného zvuku a v druhé polovině i celkem obstojného deště.

Po koncertech, které neuhýbají ve věcech kvality, přichází lehké odbočení při vystoupení crustové legendy SKITSYSTEM. Bohužel. Na jejich set jsem se celkem těšil, koncert začínající titulní skladbou z EP „Ondskans Ansikte“ mohl mít potřebný odpich a řezavost, ale bohužel… Neměl. Nejsem si jist, jestli se bubeník před koncertem nafrkal moc nebo moc málo, ale rozhodně vyhrál první místa hned ve třech kategoriích. První z nich je nejkřečovitěji odehraný koncert, druhá pak nejdynamičtěji měnící se rychlosti tempa tam, kde by se tempo měnit nemělo a pak zcela jistě o nejvýraznější mimiku obličeje při koncertu. Kvitovat lze jen tu poslední, ty dvě před tím poněkud kazily dojem z hudební stránky vystoupení jeho kapely.

S nástupem pensylvánských smrťáků INCANTATION se situace mění. Jejich přehlídka death metalu má jedinou vadu a tou jsou rudá světla po čas hraní, díky nimž se to děsně blbě fotí. Jinak má koncert potřebný tlak i čistotu. Všemu je krásně rozumět, hlavně pomalejší pasáže nádherně vyniknou. Mám pocit, že poprvé vidím kapelu v nové sestavě s třicetiletým „benjamínkem“ Lukem Shivelym na postu hlavní kytary a nepozoruji žádnou výraznější změnu oproti minulosti.

Změny v sestavě má i powerviolence legenda INFEST. S basou a řádně aromatickým cigárem na kraji huby se po scéně prochází Spencer Pollard z THRASH TALK a jeho souputník z té samé líhně, Jorge Herrera, usedá za bicí soupravu. Vedle kytaristy Matta Domina vypadají ti dva jako z úplně jiné planety. Matt se s pomocí zvukařů snaží nakroutit si zvuk na zesilovače. Nakonec k sobě povolává Davea Calliera z P.L.F., zatímco Spencer rozvážným krokem kráčí po scéně a vypouští poctivé kouřové oblaky ze svého tučného doutníčku. Matt koncert tráví na jednom místě, s pohledem upřeným do země nebo na hmatník kytary, zatímco zpěvák Joe Denunzio lítá po stagei a je jednoznačně zaměřený na publikum. Koncert v podstatě opanují dva stále se střídající přístupy, které učinily z INFEST legendu. Táhlé kytarové stěny a rychlé stop’n’go nálety. A bohatě to stačí.

Úvod amerických deathmetalistů MALEVOLENT CREATION obstarává tradičně hudební téma z filmu „Henry: Portrait of a Serial Killer“, kapela ale nastupuje poněkud netradičně jen v tříčlenné sestavě. Chybí postava celkem zásadní - Phil Fasciana. Koncertu druhá kytara trochu chybí. Výsledek je o poznání syrovější, ale současně i osekanější a zvukově chudší. Pouze jedna kytara aranžím citelně nepomáhá, a tak poslouchám jen na půl ucha. Stejně to ostatně mám i se švédskými punkáči LAUTSTÜRMER, které na Obscene Extreme mám možnost vidět snad už potřetí, pokud dobře počítám. Ti drtí v rytmu d-beatu a crustu a pro tento den po koncertu SKITSYSTEM alespoň trochu rehabilitují crust. Největší změnou je protentokráte to, že jejich basák, který naskočil i do MOB 47, už nemá na hlavě chuchvalec dredů, které se dotýkají země. A je po půlnoci a víc po mě už nemůžete chtít.