Je léto a s ním má člověk spojené především festivalové běsnění pod širým nebem. Trocha toho muchlování, alkohol i decibely stříkají proudem, lidé z okolí hlasitě protestují a sepisují petice - zkrátka idylická doba prázdnin. Ovšem i v této, pro klubovou scénu okurkové, sezóně lze narazit na občasnou zajímavost. To třeba když američtí thrashoví matadoři TESTAMENT přejíždí z Němec do Polska a díky agilnímu Shindymu & spol. nepřijde o jejich vystoupení ani matička Stověžatá.

A zrádnost parného léta se v plné nahotě ukázala už při pohledu na prořídlý dav fanoušků. Nechci být poslem špatným zpráv, ale víc jak 250 hlav v sále nebylo, spíš ještě o dost míň. Důležitější však je, že kolem půl jedenácté, když TESTAMENT bez velkých zdržovaček nastupují, se jako jedno tělo přesunují k pódiu. Ze spárů rakoviny vytržený pořez s indiánskými předky Chuck Billy řádí od prvního okamžiku jako pominutý a roztáčí svůj nový dredovatý účes, po jeho levici se s kytarou činí další opora Eric Peterson, vpravo hází škleby dlouhatánský basový virtuóz Steve DiGiorgio a zdatně mu přitom sekunduje Steve Smyth, jehož brilantní sólová hra se slavnějším předchůdcům minimálně vyrovná. Tedy totožná sestava, jako když na podzim 1999 rozmetali vyprodané pražské Roxy. Tam ovšem bubnoval jistý Dave Lombardo. A nad bubenickou seslí se i tentokráte vznášel jeden velký otazník, který překvapivě vyplnil až Joey Tempesta se svým nádobíčkem (že by u Zombiů zavládly vakace?)! Bohužel zvuk je zpočátku strašný, rytmiku utápí pod ataky kytarových stěn a nad tím vším někde v prostoru vlaje rozhallený zpěv. Než se člověk stačí v té kouli zorientovat, už se hraje čtvrtá skladba. A je to "D.N.R.", takto otvírák poslední regulérní řadovky "The Gathering". Dále tam máme titulní "Low", šlapavou "True Believer", nechybí starší kousky jako "Trial By Fire", "Alone In The Dark", "Into The Pit", nebo "The Haunting", všechny zahrané s přehledem a velkou chutí. Navíc, mít takovouhle kapelu kontaktně blízko před sebou, v malém klubíku, je výjimečný zážitek. I fanoušky jakoby hmatatelná přítomnost muzikantů zaskočila. Až když při poslední "Over The Wall" vyzve ke skokům samotný Chuck, teprve potom vypuká šílenství letících těl. Rudá tvář se jen spokojeně usmívá a zasahující ochranku vykáže na své místo, jen ať se lidi zařádí! Přídavek je krátký - zaregistrujeme pouze "Dog Faces God" a "Disciples Of The Watch" - takže po hodině a zhruba deseti minutách máme „po ptákách“.

Samozřejmě, předskokani nechyběli. Celý večer odstartoval domácí „mágus“ EQUIRHODONT. Netřeba snad opakovat, že jej tvoří tři pětiny ROOT, za škopky posíleni o Marthuse z INNER FEAR. I díky hustým klávesovým plochám pouštěným z minidisku mělo jeho zjevení majestátní, možná až hypnotický přídech. Bohužel, tak po třetí, čtvrté skladbě začaly ohnivé koule pohasínat a mág nám snad i trošku pochrupával. Ještěže mu alespoň část ohnivé vody zpět do žil nalévaly Ashokovy hbité prsty. LOCOMOTIVE neuhnuli ze svého pojetí hc/metalu ani o píď, do té doby klidné vody Futura řádně zčeřili pořádnou smrští, jen je to stále stejná písnička a nuda se může pozvolna začít vkrádat do uší. V rozumném dávkování však neškodí. DOOM SOCIETY byli velkou neznámou. Do sestavy přibyli na poslední chvíli na přání samotných TESTAMENT a nakonec se z nich vyklubal solidní, byť ničím výjimečný thrashík, podepřený šikovným sólovým kytaristou s image dlouhovlasého čertíka. Zvuk všech tří předkapel si ničím nezadal s hlavní hvězdou (čili i je sužoval ohlušující neduh „vytavených“ kytar na úkor rytmiky a především zpěvu), což nebývá zvykem, ale rozhodně to potěšilo. TESTAMENT totiž nemají zapotřebí někoho shazovat, jsou rozjetí jako parní mlátička a konkurovat jejich aktuální formě je věc téměř nemožná. Snad nás brzy potěší novou deskou.