Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Letošní srpen je vskutku bohatý na nové nahrávky. A jelikož už jsme staří, líní a nemáme ani času nazbyt, rozhodli jsme se zkusit alespoň touto pravidelně-nepravidelnou formou shrnout to zajímavé, co se na poli emise nových alb v daném období děje. Že se nějaká deska objeví v tomto souhrnu ale zároveň neznamená, že se zde už nenajde prostor i pro její „velkou“ recenzi. V tomto směru si žádná pravidla nestanovujeme.
V historicky prvním vydání se našel prostor pro 5 alb a jedno EP, kterým vévodí hlavně novinka švédských SOILWORK a překvapivě také amerických NORMA JEAN. Od těch prvních se dá čekat kvalita, byť starší fanoušci asi nad současnou tváří skupiny budou brblat, ale od těch druhých se autor těchto řádku dočkal velice příjemného překvapení.
A koho nebaví scrollování, může si jednoduše kliknout na nahrávku, jež ho zajímá.
Obsah článku:
SOILWORK - Övergivenheten
NORMA JEAN - Deathrattle Sing For Me
CONAN - Evidence of Immortality
RUSSIAN CIRCLES - Gnosis
SPIRIT ADRIFT - 20 Centuries Gone
DAWNWALKER - House of Sand
SOILWORK - ÖvergivenhetenHned na začátek odpálím výhradu spočívající v přepálené stopáži. Těch přibližně 66 minut by šlo o jednu dvě skladby zkrátit. Každopádně je potřeba ocenit nevysychající studnici melodických nápadů. Švédové pálí ostrými hned od prvních tónů úvodní a zároveň titulní skladby. Její refrén okamžitě vtahuje a dokonale naladí na další dění. Musím říct, že poslední dvě tři nahrávky mi skupina příjde jako lehce pokropená živou vodou a z hlediska invence z mého pohledu dochází k příjemnému znovuzrození. Otázkou je, do jaké míry je to díky participaci několika členů v THE NIGHT FLIGHT ORCHESTRA, neboť dnešní SOILWORK mají do těch nabroušených metalových melodiků už poměrně daleko. Nové písně až na občasné retrospektivní momenty ponejvíce připomínají spíše tvrdší rock, díky chytlavým refrénům jako dělaný pro veliké arény. To je vývoj, který u SOILWORK kvituji, protože letošní deska ukazuje, že tato cesta může být ještě dostatečně dlouhá a poutavá.
Nuclear Blast / 19. srpna 2022
Jedna z těch kapel z mého mládí, kterou jsem v posledních letech ztratil z dohledu. Soudě dle nového materiálu to byla nejspíš chyba, kterou bude potřeba napravit. Aktuální album už nenabízí takovou sběsilou porci metalického hardcore, kterým se Američané prezentovali v nultých letech. Naopak, vkusná a promyšlená kolekce umně balancuje na pomezí „starých“ divokých tanečků a poněkud vzdušněji znějících kompozic s notnou dávkou psychedelie a melodických refrénů. Výsledek je posluchačsky velice atraktivní, nanejvýš působivý, atmosférický, lákající k opakovanému poslechu a tím pádem i postupně odkrývající svoje kvality. Pro mě nečekaně velmi dobrá práce!
Solid State records / 12. srpna 2022
CONAN - Evidence of ImmortalityBritské trio na svém novém albu nepřináší nic, co byste už neslyšeli na těch předchozích. Než však skočíte na další odstavec, tak vězte, že to není míněno jako kritika. Naopak, CONAN si ten svůj obhroublý sludge/doom metal hezky hýčkají a dolují z něj další těžkonážní skladby s typickým kytarovým lomozem a nekompromisním přístupem. Moc prostoru pro improvizace a „vylepšení“ zde nehledejte. Tohle je čistá žánrová kolekce pro milovníky pořádných kytarových kil a hrubozrného metalu, naklepaného hezky ve středních tempech. Nic víc, nic míň.
Napalm records / 19. srpna 2022
RUSSIAN CIRCLES - GnosisZatímco do předchozího alba „Blood Year“ amerických RUSSIAN CIRCLES jsem se musel trochu nutit, jeho letošní následovník je takříkajíc na první dobrou. I s další skladbou věnovanou někomu v naší republice(?) „Vlastimil“ nabízí skupina letos s lehkostí odehranou a ještě lehčeji se poslouchající, tradičně ryze instrumentální kolekci. Je až s podivem, jak stále dobře dokáže fungovat mustr tak skvěle vyzkoušený na více než 15 let starém legendárním albu „Enter“. Toto trio si podle mě prošlo slabším obdobím někdy kolem desek „Station“ anebo „Geneva“, ale letošní počin je naopak potvrzením tvůrčího znovuzrození skupiny. Napětí, gradace, tlak, strhující momenty. To všechno novinka nabídne ve velmi atraktivním hudebním ztvárnění, které by se nemělo jen tak oposlouchat.
Sargent House / 19. srpna 2022
SPIRIT ADRIFT - 20 Centuries GoneVycpávkové EP. Američané bezpochyby k jeho realizaci přistoupili s patřičným zápalem a péčí, ale přesto tuto kolekci 2 nových písní a 6 coververzí nelze nazvat jinak. Na druhou stranu dvojice nových skladeb snese určitě všechny požadavky kladené na dosavadní tvorbu kapely. Doomem načichlý heavy metal; a těch vlivů by se tady našlo samozřejmě více, v jejich podání stále dobře šlape a drží prapor kreativity viditelně vysoko. V tomto směru je vše v naprostém pořádku. Nechybí napětí, emoce, ani příjemně se poslouchající procítěný zpěv téměř výhradného člena kapely Nata Garett-a. Naproti tomu zmíněné covery, pokrývající zajímavé spektrum kapel - od těch metalových až po legendy hard rocku, příliš nového nepřináší. U přehrávání skladeb jiných interpretů je důležitá přidaná hodnota a ta mi zde právě chybí, pokud za ni nepovažujete věrnou imitaci hlasu Petera Steel-a v „Everything Dies“. Poslouchá se to ale jako celek fajn, to zas jo. To však hlavně díky dvojici nových kousků, slibujících vzrušující věci příští.
Century Media / 19. srpna 2022
DAWNWALKER - House of SandLéto končí, podzim čeká za dveřmi. Ten astronomický má pravda ještě chvíli čas, ale z hlediska hudebního nelze na šesté album anglických DAWNWALKER nahlížet jinak. Podmanivou melancholií prodchnutá nahrávka doslova evokuje poslech v klidu vyhřátého pokoje, jemuž kulisu dodává deštivé počasí za oknem. Konec letošního léta je z mého pohledu bohatý na objevy doposud pro mě neviditelných, ale o to déle fungujících kapel. Tato není výjimkou. Kdysi to prý byl více metal, dnes už z něj zůstává jen několik ozvěn v podobě občasného užití growlingu anebo masivnějších kytarových stěn. O to více se do popředí tlačí jemnější zasmušilost za asistence poloaktustických kytar a zpěvných melodických linek. Deska má své vlastní tempo, svůj hermetický svět a vůbec svůj vlastní časoprostor. Místy mi to evokuje starší THE 3RD AND THE MORTAL, občas probleskne pozdně devadesátková KATATONIA a vůbec těch asociací by se našlo mnohem víc. Jako celek to však má svůj charakter a silnou atmosféru. Velmi dobrý materiál na prvotní poslech a stejně tak i na delší zkoumání.
Room 312 / 19. srpna 2022
#NovaAlba #Soilwork #NormaJean #Conan #RussianCircles #SpiritAdrift #Dawnwalker
Hulváti z Jura sú takí naši DARKTHRONE: o pol generácie mladší a s koreňmi v grinde miesto blacku, no doživotne verní metalovej klasike (s čoraz hrubším zvukom). „Kromaňon“ a „Abeceda nenávistí“ sa zapíšu do zlatého fondu. Zbytok asi nie, čo vôbec nevadí.
Oproti EP "God Made Me An Animal" ubral Greg Puciato (ex-THE DILLINGER ESCAPE PLAN), ale i skupina jako celek, na nekompromisnosti, objevují se více i zpěvné a melodické polohy, nicméně je to stále hodně nasraný a uřvaný post-hardcore té nejvyšší kvality.
Strhující rozsáhlé kompozice, které buď zcela pohltí, nebo unudí. Já se hlásím k první možnosti. Je to jako snové divadlo severského death metalu. Za mě je to zatím rozhodně jedna z nejzajímavějších desek letošního roku.
Singl „Winter Storm Vigilantes“ je povedená záležitost, která byla slibnou návnadou na nové album. Velká očekávání byla nakonec zbytečná. S trochou dobré vůle se na albu najdou dvě další slušné skladby, jinak je to stále ten samý a nenápaditý kolovrátek.
Místy tak trochu těžkopádný death metal, který ale sází jak na zajímavé technicky neotřelé provedení, tak na dusivě temnou atmosféru. Pekelný vokál navíc dodává na dramatičnosti. U mě to celkem funguje.
Instrumentální postrocková klasika, která příliš nerozvlní stojaté stylové vody, ale má tu správnou jemnou atmosféru a i díky drobným přesahům například do progrockové či jakoby cinematic sféry nenudí. A to u současného post rocku není málo.
Zajímavý vánek z neočekávaného směru se objevil u power/progmetalových DGM, Italové nabrali směr do progrockového pravěku a v kombinaci s jejich powermetalovou energií je z toho neuvěřitelně svěží výsledek. A vůbec to nezní jako hloupé retro. Bravo.
