Poslední den Fluffu. Před TRUE FIR, kteří ten den začínají, pobíhá čokl a lidí je tu fakt sporadicky. Živě by to chtělo zamakat na intonaci u zpěvů, ale ve slunném nedělním dni není lepší úvod do festivalového dění. Pohodové devadesátkové indie rockové retro plní prostor před vstupem do oploceného areálu a vytváří tak téměř dokonalou letní festivalovou atmosféru. Uvnitř areálu to ale zdaleka tak veselé není. Před německou performerkou LEA MATIKA posedává jen pár lidí a je to škoda. Poněkud bizarní koncert v dobrém slova smyslu. V jeho počátku je LEA navlečená v županu, pod kterým má pouze plavky. Celá performance zalévá přítomné zvláštní dadaistickou atmosférou. Podivná polonahá blondýna, která si prozpěvuje do zvláštních, trochu neumětelských beatů, má kouzlo hlavně v tom, že situace zřejmě protagonistce vyhovuje. Daří se jí vybudovat intimní atmosféru, která je v danou chvíli nepřenositelná. Čert vem divnohudbu i zpěv. Tady zafungovala magie okamžiku, kterou dost dobře nejde popsat.

Pak řeším problém. Ve stejnou chvíli hrají PROTIJED a STORM{O}. Daří se mi dělit mezi ně pozornost téměř rovným dílem, protože straight edge mašina PROTIJED věru nehraje dlouho. O to ale intenzivněji. Banán s napůl rozervaným trikem. Řvoucí neandrtálec. Něco tomu ale chybí. Upocený hrozen lidí, kteří na něj naskáčou při refrénu k tracku „Jed“, aby si urvali svůj kousek mikrofonu. To, co u LEA MATIKA koncert umocnilo, tady působí jako disfunkční element. Není to tak, že by tu bylo poloprázdno, ale ten koncert si zasloužil mnohem větší mayhem. PROTIJED jsou kontaktní kapelou. Nějak to k tomu patří. Možná špatné načasování, protože na STORM{O} je plněji, i když také žádná sláva v porovnání se zaplněným stanem v roce 2016. Taliánské screamo s patřičnou mírou temparamentu. Zvuk super a před scénou žádná tlačenice. Asi mohla být o dost intenzivnější kulisa, ale tady mi to nevadí.

Američtí SCARECROW kopli do vrtule na hlavní scéně. Disbeatový punk se štěkající lvicí u mikrofonu. Opět mám pocit, že jsem zahlédl stín Fluffu před jednou dekádou, ale pak jdu na ORIENT, kteří mě baví mnohem více. Už to dávno není jen postrock. Přerostlo to v něco víc. Žesťové nástroje a synthové podivnosti. Záblesky kapel, jakými jsou GODSPEED YOU! BLACK EMPEROR. Hipstři, co občas zabloudí na Colours of Ostrava, by byli nadšení a hudba je to super. Ale furt mi vyvstává otázka: Jsme na Fluffu, tak kde je nějakej ten hardcore, co mi odjebe dekel?

Milánští GOLPE? Žánrově příbuzná dbeatová punková jízda, ale s mnohem větším tahem na branku než SCARECROW a sem tam i s nějakým tím proslovem mezi skladbami. Největším překvapením jsou ale DREGS. Kapela, která vrátila atmosféru festivalu desetiletí vzad. Pravověrný lopaťácký thrashující hardcore s kulervoucí energií. Balzám. Jediná kapela, která svůj merch kompletně vyprodala. Tučná Xka na rukou, u mikrofonu holka, na base kluk, u kterého nepotřebujete být extrémě empatičtí, abyste viděli, že po slečnách rozhodně pomrkávat nebude, a kytarista, který vypadá jako travesti leprikón. Kytara je skoro větší než on/ona/ono - tady si fakt nejsem jist, účes á la David Bowie v polovině semdesátek, jen se zeleným přelivem a síťované silonky. Časy se mění, nejostřejší hardcorová pumpa letos jela na duhové palivo.