PRVNÍ HOŘE - Achtung, Sultan!
Urzovci jsou zpět a vyráží do klubů, radujme se! To by asi tak stačilo. Snad jen drobná poznámka. Minulá deska byla a je až příliš dokonalá. Nová je dokonalá poněkud méně, je pouze vynikající. Kdo by to byl čekal?
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Přiznám se, že hudební vývoj belgických STAKE mě nepřestává fascinovat. Když v roce 2013 ještě pod jménem STEAK NUMBER EIGHT přišli s epickou a vymazlenou nahrávkou „The Hutch“, dal se jednoznačně očekávat progres směrem spíše k jemnějšímu zvuku, náročnějším kompozicím a tak nějak celkově do oblastí, které zvykneme souhrnně označovat jako „progresivní“. Leč stal se (téměř) přesný opak. Skupina změnila název na údernější STAKE a co je nejdůležitější, svoji tvorbu posunula někam do oblastí zdivočelého sludge metalu.
Letošní novinka však po značně neotesaném albu „Critical Method“ z roku 2019 nabídne spíše kompromis mezi začátky skupiny a její pozdější fází. Od současných STAKE však rozhodně nelze očekávat žádné zklidnění ani revizi doposud nepříliš kompromisního přístupu. Svůj pohled na sludge metal anebo lépe řečeno obecně tvrdší metalové žánry nadále demonstrují prostřednictvím nespoutaných a divokým životem pulzujících skladeb.
Když si tyto rozebereme na prvočinitele, tak nám jako základ zůstane čistý rock'n'roll. Nefalšovaný rockový feeling z hudby těchto Belgičanů totiž cítit doslova v každé vteřině, byť to tak nemusí vypadat na první pohled. Když však na tento skelet nabalíme hutné a neúnavně riffující kytary, pulzující basu a především alkoholicky nakřáplý vokál Brenta Vannesteho, dostaneme pěkně šťavnatou porci metalového stejku (anebo spíše staku?).
Ony zmiňované paralely s minulostí vyplouvají na povrch prakticky okamžitě po zvolnění úvodního tlaku první a zároveň i titulní položky „Love, Death and Decay“. Až psychedelicky zasněná pasáž upomene stěžejní momenty právě alba „The Hutch“. Že skupina nemíní jen neotesaně hoblovat, dokazuje hned několik skladeb. Například záverečná „Dream City“ tvoří velice důstojné zakončení nahrávky. Vzdušné rockové pojetí a odlehčený vokál se vymykají konceptu alba a oproti předchozímu ději představují kýžené vydechnutí. Naproti tomu za demonstraci typických STAKE lze považovat skladby jako „Zone Out“ anebo ještě lépe „F*ck my Anxiety“, ve kterých skupina svému nesmlouvavému přístupu dává zcela volný průjezd.
Osobně jsem měl s transformací kapely mezi alby „The Hutch“ a „Kosmokoma“ trochu problém. Přeci jen první jmenovaná skvělá deska navnadila na úplně jiný „kariérní postup“ Belgičanů, než obhroublé hoblování. Chtělo to ale čas a několik nahrávek, než si všechno patřičně sedlo. Myslím si, že ten moment nastal právě letos s tímto albem. „LOVE, DEATH and DECAY“ je stále kolekcí značně nespoutanou, divokou, těžkotonážní a v mnoha momentech i neurvalou a přesto se z její útrob na povrch derou sentimentální nálady a psychedelické choutky. Výsledkem je posluchačsky velice atraktivní výsledek. Šesté album belgické kapely výborným způsobem mísí divokost a spořádanost, neotesanost a jemnost a v neposlední řadě umným způsobem kombinuje klasické postupy rockové muziky s metalovou dravostí.
Šesté album STAKE nachází funkční poměr mezi neotesaným metalem a spořádanou hudební strukturou.
8 / 10
Brent Vanneste
- kytara, vokály
Joris Casier
- bicí
Jesse Surmont
- basa
Cis Deman
- kytara
1. Love, Death and Decay
2. Deliverance Dance
3. Zone Out
4. F*ck My Anxiety
5. Queen in the Dirt
6. Deadlock Eyes
7. Ray Of The Sun
8. Dream City
LOVE, DEATH and DECAY (2022)
Critical Method (2019)
Kosmokoma (2015)
The Hutch (2013)
All is Chaos (2011)
When the Candle Dies Out... (2008)
STAKE svým přístupem celkem bez výjimek naplňují v dnešní době poněkud archaické a staromódní slovo crossover. Svoji tvorbu staví na soutoku několik žánrů a nebojí se mezi nimi pohybovat splašeněji, než většina jiných. Výsledek je ale vždy zábavný a svěží, ať už se dotýká stoner metalu, sludge, progresivního rocku, psychedelie nebo postharcoru, ať už si pod tím slovem představíte cokoliv. Při tom všem ale působí kompaktně a soudržně. „LOVE, DEATH and DECAY“ je velmi zajímavá a neotřelá deska od kapely, jejíž kroky se vyplatí sledovat.
-bez slovního hodnocení-
Urzovci jsou zpět a vyráží do klubů, radujme se! To by asi tak stačilo. Snad jen drobná poznámka. Minulá deska byla a je až příliš dokonalá. Nová je dokonalá poněkud méně, je pouze vynikající. Kdo by to byl čekal?
Atmosférický black metal / post-metal. Hodně odlehčená produkce plná vybrnkávaček, náladových pasáží a košatých atmosférických vsuvek. Zuby se moc necení, možná občas mléčné jedničky. Příjemný poslech, vyloženou hitovku však na "Succumb" nenajdete.
Šíleně plodný oneman projekt, Aaron Edge se utrhl ze řetězu s sází jednu desku za druhou. "Agglomeration" je třetí z letošních již pěti alb. A překvapivě to drží slušnou kvalitu. Pokud tedy máte rádi dusivý sludge doom s výbuchy disonantního šílenství.
Hulváti z Jura sú takí naši DARKTHRONE: o pol generácie mladší a s koreňmi v grinde miesto blacku, no doživotne verní metalovej klasike (s čoraz hrubším zvukom). „Kromaňon“ a „Abeceda nenávistí“ sa zapíšu do zlatého fondu. Zbytok asi nie, čo vôbec nevadí.
Oproti EP "God Made Me An Animal" ubral Greg Puciato (ex-THE DILLINGER ESCAPE PLAN), ale i skupina jako celek, na nekompromisnosti, objevují se více i zpěvné a melodické polohy, nicméně je to stále hodně nasraný a uřvaný post-hardcore té nejvyšší kvality.
Strhující rozsáhlé kompozice, které buď zcela pohltí, nebo unudí. Já se hlásím k první možnosti. Je to jako snové divadlo severského death metalu. Za mě je to zatím rozhodně jedna z nejzajímavějších desek letošního roku.
Singl „Winter Storm Vigilantes“ je povedená záležitost, která byla slibnou návnadou na nové album. Velká očekávání byla nakonec zbytečná. S trochou dobré vůle se na albu najdou dvě další slušné skladby, jinak je to stále ten samý a nenápaditý kolovrátek.