Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Když PANYCHIDA se svým pátým studiovým albem „Gabreta Aeterna“ neochvějně opanovala ve výroční anketě „Břitva“ za rok 2020 první místo, byl to pro ni jistě významný moment. Být v očích novinářské obce nejlepším tuzemským metalovým albem, které za sebou nechá třeba „The Blackcrow“ Brunových HYPNOS, to je zkrátka věc, jíž podobná kapelu dosud zřejmě nepotkala.
A tak kuje černé železo, dokud je žhavé, zdá se. Monotématický koncept vzpomínaného alba, jež se věnovalo všeinspirujícímu pohoří Šumavy, zdaleka nemohl být v jeho dvanácti položkách vyčerpán, ze samotného nahrávání rovněž něco málo materiálu zbylo, čili vznik kratší nahrávky, chcete-li ípíčka, byl jasnou volbou. Obzvláště když – tak jako PANYCHIDA – máte chuť i potenciál to celé pojmout znovu velmi zodpovědně, s dalším bookletem protkaným fascinujícími obrázky, ilustracemi a neméně zajímavými texty.
„Říruřec : Dreisessel“ tedy má jen necelých třiadvacet minut, ale o to větší porcí zážitků přináší, nepochybně zejména proto, že všechny jeho skladby nejsou jen nějakým přílepkem z donucení, ale naopak velmi tučným bonusem, který se na jeho předobrazu, „mateřském“ albu, mohl vyjímat mezi ostatním jeho zvučným obsahem stejně dobře bez jakéhokoliv uzardění. Úplně nejvíc v tomhle směru boduje „Dřevo pánům příjmem, lidu obživou“ s velmi výraznou a rozmanitou kytarovou prací, jež prakticky velmi názorně a ve zkratce zároveň shrnuje celé vzpomínané album „Gabreta Aeterna“, ovšem podobně intenzivně záživný vjem si lze odnést i z „Prokletí Christlova dvora“, nově nahrané skladby z roku 2017, kdy byla (jako vůbec první věnovaná šumavské tématice) zaznamenána s cílem obsadit jí do role bonusu na předešlé studiové album „Haereticalia – The Night Battles“. Čistá esence melodického black metalu s dramatickým nádechem v jejím refrénu je totiž dokonale, ale vskutku dokonale uzemňující.
Závěr nahrávky obstarává zdánlivě odlehčený kus „Via Dolorosa“ z repertoáru blackmetalových legend IMPALED NAZARENE, a přestože se svým jemným punkovým feelingem stojí poněkud jinde, než produkce PANYCHIDY, zde působí naprosto nerušivě, zejména věnuje-li posluchač důslednou pozornost také (samozřejmě tématicky odlišné) textové části skladby. I její výběr však svědčí o vytříbeném dramaturgickém vkusu plzeňských, který si na EP „Říruřec : Dreisessel“ podává ruku prakticky se vším, co zde kapela na závěr svých pletek se Šumavou vymyslela a zvěčnila. Jistě, říkává se, všeho s mírou, ale marná sláva, jestli to příště už skutečně bude bez konceptu Klostermannova kraje, myslím, že to bude tak trochu škoda.
Faust a spol. tentokrát více přitlačili na pilu a natočili o poznání méně přátelskou desku. Více black metalu a méně zjemňujících prvků. I tak je materiál pěkně diversifikovaný, jen je méně přístupný a chybí mu ona zpěvnost, vzletnost a naléhavost.
Čistý death/doom. Špinavý, jeskynním marastem až po krk nasáklý. Ale také spíše jednoduchý, držící se jako klíště žánrových standardů bez nejmenší ochoty alespoň základně experimentovat. Co mu však nechybí, je tolik potřebná neotesanost a hrubozrnnost.
Nejvíce přístupná deska GAEREA. Portugalci sice stále preferují rychlá tempa, ale materiál zároveň různě zahlazují, kudrnatí a zjemňují. A vesele do něj integrují jeden post-metalový prvek za druhým. Black metal pro masy, nicméně velmi pěkně složený.
(Raw) blackmetalový projekt z pokojíčku se vším všudy. Tentokrát za materiálem stojí osoba pohlaví něžného. Slyším za tím trochu SATANIC WARMASTER, SARGEIST, ORDER OF NOSFERAT a nebo také WINTER LANTERN. Jednoduchá, leč dobře poslouchatelná deska.
Debutové album hardcore kapely, která je složena ze členů ve svém žánru vyhlášených švédských skupin OUTLAST a VICTIMS. Dvacet minut nekompromisního nátěru brousícího až do oblasti crustu.
Koncepčný album, zaujímaví hostia (Ian Anderson z JETHRO TULL, Joey Tempest z... EUROPE?!), návrat growlingu(!), orchester, hammondy, moogy a mellotron, obal od Travisa Smitha a veľa paragrafov. Čo sa môže pokaziť? Podľa prvých posluchov sa zdá, že nič!