Už mi poněkud docházejí nápady, jak začínat recenze na brilantní desky z červeno-černé stáje a neopakovat stále ten samý mustr – špičkový label, špičkové kapely, špičková doom rocková scéna. Jenže, jak jinak začít recenzi na počin kapely, která přesně tato kritéria splňuje a prokazuje, že na poli emotivní kytarové muziky nemá česko-moravská enkláva absolutně obdobu? Jak se zase nevrátit k omleté písni o tom, že kdyby rádia neovládala junta hluchých mamonářů, kteří hudbu přepočítávají na naturálie, mohla by naše republika platit ve světě za velmi slušnou velmoc? Stojí před námi kapela, která si zaslouží ovace na otevřené scéně, vysoké prodeje, zkrátka sukces. Především však vyžaduje pozorné a vnímavé posluchač, což ji z okruhu mediálních hvězd předem vylučuje. Koneckonců, pro nás, ‚podzemní dekadenty‘, jen dobře.

O ANIMÉ jsem se letmo zmínil v reportu na pražskou zastávku Redblack festu a nutno říct, že jsem trio kolem kytaristy a zpěváka Jirky Kučerovského setsakra podcenil. Nebudu daleko od pravdy, když řeknu, že jejich druhá deska s poeticky nabádavým názvem „Sky Above The Wires“ je jednou z událostí roku 2003 (ačkoli fošna je datována do roku minulého). Nejedná se totiž o žádné chorobné prvorozeňátko, pidlající po slavnějších kolezích, nýbrž o dotažený a naprosto dospělý manifest moderního rocku od autorů, kteří mají o svém hudebním směrování jasno. Chtě nechtě je třeba škatulkovat, proto vězte, že oficiálně se jedná o tzv. emo rock, neoficiálně pak o další příspěvek do všeobjímající škatulky doom rock CZ. Po několikanásobném požití jejich oranžového truňku nemůžu než uznat obě tyto nálepky jako adekvátní a pokusit se náplň pod nimi neklidně kolotající dále popsat.

Dvanáct skladeb na CD sází na pevný a přehledný tvar, který pojme široké spektrum vlivů i nálad. Kytary se neženou do progresivních rejů, naopak, poprockově prozpěvují, sází upřímné riffy provoněné grungeovým tahem na branku, nakopnuté punkovou energií a hard rockovou divokostí. Jsou vynalézavě pospojované, pestře propletené akustikou a nikdy ‚pouze do počtu‘ (což je dnes jev velmi rozšířený). Zpěv Jirky Kučerovského možná technicky nedosahuje kvalit Skunnyho, přesto je jistý a precizní, prosycený talentem přenášet na posluchače náladu okamžiku. Pohybuje se v rozmezí od ztišených vyšších poloh, přes vyšponované polohy střední až k občasnému náznaku křiku, přičemž nikde neztrácí na přesvědčivosti. Rytmika jakoby trochu stála opodál, ale její podíl na dynamice skladeb můžeme nejlépe vystopovat v našlápnuté „Need For Speed“, kterou na oko přibrzďuje, čímž jí paradoxně dává patřičnou jiskru. Nenápadné, výtečné, precizní, promyšlené.

Ohledně kompoziční stránky alba „Sky Above The Wires“ též nelze než pět chválu. ANIMÉ umí ‚udělat‘ chytlavě melodickou skladbu, která je jednak vkusná, druhak kvalitní – stačí se oddat posmutněle zpěvným poprockárnám „Same As Today“ a „Sleep In The Photographs“, našlápnutým peckám „Need For Speed“ a „Off“, či doom rockově zakaboněným kouskům „Vain“, „Leaver“ a „Memory Overflow“. Zdánlivě mimo stojí prazvláštní kus „Empathetic“, který jakoby se chtěl vymykat a tím naznačit, že ANIMÉ se cítí sví i ve složitěji aranžovaných a vystavěných kompozicí. A není snad překvapením, že se mu to daří. Všechny položky tracklistu disponují obdivuhodnou vyrovnaností a nápaditostí, nikde není hřešeno na hranici vkusu, nikde nemáte pocit, že kapela levně mele z melodické cikorky ‚co to dá‘. Co píseň, to mistrně poskládaný rockový kaleidoskop barev i nálad, výborné gradace, promyšlených refrénových point i sdělných a poetických textů. Opulentní rocková žranice tak pokračuje a půjde-li to tak dál, do léta prasknu…