MOONSPELL – jeden z největších metalových fenoménů let devadesátých, kapela, která se z undergroundové smečky vypracovala v elitní zástupce metalové scény. Jejich pouť na vrchol nebyla tak dlouhá, jak bývá zvykem – naopak – Měsíčňané vystoupili vzhůru velmi rychle. Mnozí je za jejich experimenty odsoudili, mnozí naopak trpělivě nadšeně sledují hledání co nejadekvátnějšího vyjádření portugalského seskupení. Doposud poslední počin Darkness and Hope naznačil určitou stagnaci po mnoha překotných krocích do neznámých krajů... Pojďme se vypravit zpět, až ke kořenům MOONSPELL a projít se po všech pěšinách, kterými děti Vlka kráčeli na cestě do přítomnosti...

Zrození Měsíčního kouzla započalo povstáním Morbidního boha v půli roku 1989. Mladistvé seskupení MORBID GOD vyrukovalo s divokým entusiasmem na scénu, vedeno Fernandem Ribeirem (zpěv) a Aresem (basa). Ačkoli byly hudební schopnosti protagonistů nevalné, vlna horoucího nadšení pro hudební tvorbu dala vzniknout navrch ještě bočnímu projektu ARCHANGEL, kde Fernando drhnul škopky, zatímco Ares zpíval. Vzápětí však vlna nadšení opadla a chlapcům rázem došlo, že mít dvě kapely se stejnými členy, ale na různých postech, je pitomost. Takže název Archangel je dodnes stále volný k použití...

Namísto nesmyslného kupení aktivit se začala kapela věnovat poznávání svých instrumentů – teoretické disputace nahradily tvrdé zkoušky. MORBID GOD se usadil v místnosti, kterou vlastnila radnice portugalské vsi Brandoa (mimochodem, Fernando tam dodnes žije) a v roce 1992 došlo k porodu první skladby, nazvané „The Fever“. Ta byla jen tak pro zajímavost zachycena na 12–ti stopák nového kytaristy Manta...

Výsledkem bolestného období vyčkávání byla nakonec první nahrávka kapely – „Serpent Angel“. Pravou zkoušku uchystal ovšem osud skupině až o pár měsíců později - MORBID GOD byli totiž přizváni ke kompilaci portugalských metalových kapel, kterou chystal malý label MTM. A tak si 22. srpna 1992 prošlo seskupení poprvé (a zdaleka ne naposledy) studiovou rachotou. Vzniklé promo rozšířila kapela na vlastní náklady a výsledek byl omračující – spousta nabídek na vydání nejen EPéček, ale i plnohodnotné desky. Nikoli ponejprv se (tehdy ještě) Morbidním bůžkům vyplatilo posečkat a nic neuspěchat.

Před plánovaným nahráním dema se v řadách MORBID GOD odehrála značná změna v přístupu. Ze sranda kapely se stala smečka odhodlaných. Takže se odporoučel původní bubeník a v říjnu 1992 nastoupil nový kytarista Nisroth. A v neposlední řadě skonal Morbidní bůh a z jeho mrtvoly se k hlubinám pekelným vydalo na dlouhou pouť Měsíční kouzlo. Název MOONSPELL byl pro všechny členy kapely novým začátkem. Změna přístupu se výrazně projevila na jediném demu Portugalců – reakce na Anno Satanae byly výborné a francouzský label Adipocere nabídl kapele solidní podmínky pro stvoření mini CD. Ještě před aktem, který Fernando označuje jako „první skutečný debut v oblasti nahrávání“, proběhla personální rošáda. Odešel kytarista Nisroth a jeho postu se ujal Tanngrisnir (původně z hordy DECAYED). Působnost kouzla přišel přiživit klávesovými inkantacemi Pedro Paixăo, tehdá známý pod přezdívkami Passionis či Neophytus.

A právě tato sestava se postarala v říjnu 1994 o pěkný vzruch. Avizované mini CD Under The Moonspell bylo zatraceně silným kafíčkem – kombinovalo klasické metalové vlivy (ponejvíce jedné čachtické šlechtičny a jednoho omrzlého Kelta) s širokým spektrem hudebních vlivů – počínaje jižanským temperamentem, konče arabskými vlivy (zde se MOONSPELL ponejvíce hlásí ke klasiků DEAD CAN DANCE). Taktéž šokantní kombinace satanismu, okultismu a pikantního erotična jasně dokládala, že MOONSPELL nehodlají žvýkat přežvýkané. Labelům velice rychle došlo, co že to mají před sebou za nadějné seskupení a nabídky se začaly množit. Nakonec MOONSPELL cudně kývli silnému německému labelu Century Media, v jehož stáji zůstávají podnes. Ruku v ruce s úspěchem v nahrávací sféře kráčely i první koncertní štace, zpočátku pouze v rodné domovině (support CRADLE OF FILTH, ANATHEMY, SAMAEL, CANNIBAL CORPSE...), ale začínalo být jasné, že tohle seskupení si za pecí šunky udit nebude.

Pod křídly silného labelu mohl vzniknout anno satanae 1995 první mocný lexikon temnoty, pokřtěný křídly netopýrů, ukrývající tepot vlčího srdce. Pod patronací Waldemara Sorychty vzniklo dílo nebývalé síly a inspiračního rozsahu, které navždy vešlo do kronik metalu jako Wolfheart. Ačkoli materiál vysoce přesahoval všechno, co se tehdy rodilo, o Měsíčním kouzlu pořádně nikdo nevěděl. A tak se Portugalci rozjeli po Evropě s jediným cílem – vstoupit ve známost. Hodně pomohlo předskakování na šnůře Domination 1995 kultovních MORBID ANGEL. Právě tažení po boku amerických smrtonošů se ukázalo jako klíčové. Během neobyčejně svízelného turné ztratila kapela oba kytaristy a byla nucena za pochodu zrekrutovat sekermajstra Ricarda z portugalské skupiny P. WALTZ (kteří kapelu potom ostouzeli v dětinských interview). Sedm týdnů v uzavřených prostorách dodávky. Sedm týdnů hraní, řízení, prodávání merchandize, zkrátka zaplácávání každé možné činnosti, která se může na tour vyskytnout. Sedm týdnů, ve kterých MOONSPELL oblažili publikum v Německu, Itálii, Francii, Španělsku a sklízeli ovace. Nejen na pódiích – Wolfheart zaznamenal požehnanou žeň a  vydatná koncertní propagace zvedla prodejní čísla na neskutečných 50.000 kousků. Uhrančivá Vampiria, hypnotická Alma Mater, energická Midnight Ride si našly cestu do světa a jak by také ne – bylo snad krásnějších hudebních klenotů? Vzedmutý zájem vynesl kapelu až na vrchol obliby v Polsku, na bouřlivě přijaté štace v Čechách, po bok velikánům jako KREATOR či TESTAMENT. Kolotoč se nehodlal zastavit – v roce 1996 rozjela kapela Out Of The Dark Tour společně s CREMATORY a THE GATHERING, které vyvolalo obří ohlas. Dvě hodiny (!!!) po skončení této šňůry už kutili MOONSPELL ve studiu nový počin.

Irreligious patří dodnes k nejpopulárnějším zásekům kapely. Je ucelenější, nežli Wolfheart, písničkovější, propracovanější. Ačkoli změna „poetiky“ byla patrná, MOONSPELL ne naposledy předvedli, že když míříte k cíli, má vaše cesta pevnou vnitřní logiku. Rychle vznikl první videoklip k nejpřitažlivější skladbě alba – později soudně napadenému Opiu (tmářka Crista Jenal, pamatujete? To bylo nějakého jedu!) a kapela pokřtila novinku 12. 7. 1996 na údajně nejlepším koncertu všech dob – kde jinde, nežli v rodné domovině (místo štace – Klášter do Beato). Avšak nejen Portugalci porozuměli magii Měsíce – prodejní čísla se vyšplhala nad 50.000, v Německu prorazili MOONSPELL do první padesátky, hitparádové úspěchy kynuly i v Holandsku, Itálii, Rakousku, Finsku... To, že jsou Vlčí Bezvěrci v kurzu potvrdily šňůry se SAMAEL a TYPE O NEGATIVE. Zřejmě nejšťastnější rok kapely potvrdila i televize VIVA, která MOONSPELL udělila titul debutant roku. V této anketě se dark metalisté prošli po zádech takových hvězd jako KORN či MARILYN MANSON...

Hektický rok byl však zakončen nepříliš příjemně. Unaveným Vlkům konečně vyzbyl na čas na to, aby se věnovali reflexím vztahů v kapele. A vyostřené spory s jedním z pilířů – basákem Aresem -  se  dostaly v této době do fáze, kdy pach hniloby vynutil rázné otevření oken. A společně s puchem vyletěl i Ares. Ačkoli se naspekulovaly hory blbovin, podle Fernanda byla pravda až příliš jednoduchá. Ares si s ostatními Měsičňany prostě a jednoduše přestal rozumět. Těžký střet vizí. Ares údajně ohrožoval kapelu svým egocentrismem a neukojitelnou touhou po sebeprezentaci, stejně jako hubatou a nesmiřitelnou kritikou hudebního směřování. Což o to – rozchod samotný proběhl v přátelském duchu – podání ruky a klidné rozloučení. Jaké však bylo překvapení, když vyšlo najevo, že Ares si zaregistroval název Moonspell, včetně písní z chystaného alba a navíc zneužil i předběžné nahrávky nových songů. Tento postup ohrozil celou existenci MOONSPELL a je naprosto patrné, že se Fernando těžce vyrovnává s touto zradou starého druha dodnes...

Překonat šok pomohl vydatně nový basák Sérgio C., vyzrálý a zkušený muzikant, který se s kapelou sžíval v 97. na letních festivalech. Během aktivního hraní navíc natáčela kapela i čerstvý materiál, který byl nazván SIN / PECADO. Fanoušci čekali leccos, ale takový skok do jiných dimenzí asi ne. Leccos předznamenal maxi singl Second Skin, který odhalil nově vzniklou inklinaci MOONSPELL – za a) k elektronice, za b) ke komerčnějšímu zvuku a za c) popovějším kompozičním postupům. Přijetí desky bylo nejednoznačné – typická klika „puristů“ a „dogmatiků“ si MOONSPELL frkla ke všem těm vyměklým ANATHEMÁM, AMORPHISŮM atd., ale při všech těchto brusičských debatách se jaksi zapomínalo, že SIN je z hudebního hlediska velmi dobrý počin. Jiný, ale přesto dobrý... Nehledě na frekventované držkování mnohých „já tomu rozumím nejlíp“ fandů se ovšem Měsíčnímu kouzlu opět dostalo velkého ohlasu a mnoha nových příznivců. Portugalci se zajeli podívat do Jižní Ameriky (Brazílie, Argentina, Chile, Mexico, Kolumbie) a slávu Hříchu zpečetili masivním evropským turné, které se sestávalo z 50 štací. Po boku charismatického Fernanda a jeho Vlčí družiny stáli během tohoto tažení THERION, DARKSIDE a částečně i ANATHEMA (do Prahy bohužel nedorazila).

Rok 1998 proběhl ve znamení motýla. MOONSPELL učinili další výrazný krok ze zaběhané rutiny a vyměnili producenta i studio. Namísto Waldemara Sorychty nastoupil Andy Reilly, namísto Woodhousu Trident Studios. Výsledek v podobě naprosto unikátního a samorostlého počinu Butterfly FX představil MOONSPELL v zřejmě vůbec nejbrutálnějším světle. Precizní skloubení agresivního metalu s elektronikou, ozdobené totální instrumentální grácií si krom uštěpačných poznámek vysloužilo i spoustu spokojeného mručení. Jasný důkaz toho, že MOONSPELL se nenechají zabrzdit o stylové mantinely, že nehodlají tvořit metalové mauzoleum. O síle materálu se mohl našinec koneckonců přesvědčit na vlastní uši na pražském koncertě, který proběhl v rámci evropského turné s KREATOR...

Rok 2001 byl rokem velkých změn. Snad trochu vyděšeni svými experimenty, snad vyděšeni poklesem prodejních čísel, snad příliš unavení hledáním se MOONSPELL uchylují pod křídla osvědčeného finského  producenta Hiili Hiilesmaa (HIM, SENTENCED) a pod jeho vedením ve studiu Finnvox vytvářejí album Darkness and Hope, které je jednak dozvukem experimentálna, hlavně však návratem ke staršímu dark metalovému projevu. Na desce vedle potemnělých klasik zaznívají i pokusy o čisté gothic rockové hitůvky. Nikoli zlé… Jedni se cítí spokojeni návratem „předvídatelnějších“ MOONSPELL, druzí reptají. Kapela si ale užívá koncertní zápřah s TIAMAT a  FLOWING TEARS a postupně získává odpuštění těch, kteří je za Butterfly FX prokleli. Portugalci se vracejí tam, kde je teplo, bezpečno a kde je chléb zaručen.

Na počátku roku 2003, právě když se schyluje k nahrání dalšího alba, přicházejí MOONSPELL o basáka Sergia C. Ve studiu ho nahradil Niclas Etelavuori, přítel kapely a také samozřejmě pán čytř strun u spřátelených AMORPHIS. Otázku, kam se Portugalci pohnou se svou tvorbou zodpovídá aktuální album Antidote… Dost bylo toulek po neznámých končinách, MOONSPELL se usazují. Škoda, nebo štěstí?

Odpovězte si každý po svém. Svou odpověď jsem vetkl do recenze na Antidote. Měsíční kouzlo bylo vždy krok napřed a možná se nakonec ocitlo zaskočeno vlastním tempem. Přesto ho lze považovat za jeden z nejzářivějších zjevů metalového nebe let devadesátých. Portugalskému fenoménu se podařilo obrátit scénu vzhůru nohama a následně ji rozdělit na dva tábory. Bavit i šokovat. Dřít i sklízet pocty. A jeho cesta ještě není u konce…