Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Rok 2022 byl nebývale těhotný v kategorii rockových desek s tu více, tu méně melancholickým podtónem, které fakt stojí za to. Každá z následujících nahrávek pak přichází ze zcela jiného světa. Od zasněného postpunku, před alternativního rock s výrazným ženským vokálem, kytarovou progresivní hudbu až po desky koketující lehce s melodickým hardcorem. Otevíráme další kapitolu seriálu mapujícího s odstupem zajímavé domácí desky předcházejícího roku.
Banda, jenž od roku 2016 zvedá zástavu emařského rocku, který tu a tam udělá několik nejistých krůčků k důraznější hardcoreové hranici, ale nikdy nejde dost daleko, abyste dostali nějaký agresivnější kopanec. V rámci mantinelů posthardcore naprosto skvělá a dostatečně intenzivní náladovka, která je silná i v melodičtějších polohách a nedopouští se faulů u čistých zpěvů. Po celou dobu zůstává v příjemně melancholické poloze a tam, kde tlačí více na pilu v rámci naléhavých recitací, nezachází za čáru teatrální afektovanosti.
https://brighterdayscz.bandcamp.com/album/walk
Druhé album COLD COLD NIGHTS jen potvrzuje, že tohle je talent, který je dobré trochu víc nasvítit. "Ten Years Later" není jen další příspěvek na oltáře lo-fi písničkářství i indierockových melancholických snílků. Tahle deska je spletitou pavučinou přístupů, emocí a nálad, co nejdou jen po povrchu. Velmi se mi líbí její barevnost. Každé zapojení žesťů nebo minimalistické, ambientně pojaté plochy, kdy napínáte uši, abyste zjistili, co se vlastně děje. Vtipný funfact. Deska nahrávaná na opravdu mnoha místech. Od Norska, přes Berlín, Zlatý Úly, až po Chicago.
https://coldcoldnights.bandcamp.com/album/ten-years-later
Zuzana je schopná na svůj hlas bez problému utáhnout absolutně cokoliv. I v rámci bohaté diskografie kapely instrumentálně méně výrazný materiál jako je tento. „Skylor“ je koncepční deska, která může v dnešní době působit trochu konzervativně, ale drží se přesně toho, co DYING PASSION skvěle umí. Tím jsou melancholické nálady opřené o barvu hlasu, stejně tak i jisté pěvecké linky a éterické kytarové i klávesové plochy, kterým se daří podtrhnout vesmírné téma desky. Po zvukové stránce dotažené, precizní a dospělé album, které se mi ani po roce od vydání neoposlouchalo.
https://dyingpassion.bandcamp.com/album/skylor
Rodinná tragédie propsaná do melancholické kytarovky, ze které odkapává smutek i žal. Osobní niterná hudební výpověď jednoho z nejtalentovanějších kytaristů na domácí prog metalové scéně. Předchozí dvě desky mohly působit v mnoha ohledech poněkud sterilně. Byla v nich cítit zřejmá inspirace v kapelách, jakými jsou PORCUPINE TREE. Novinka jde svojí vlastní cestou. Nejde o poctu hudebním vzorům. Je cítit, že hudba byla pro Martina Schustera terapií, je hlubší a zaobírá se více obsahem než formou. Díky tomu je mnohem civilnější, ale také emotivnější než jakákoliv jiná deska, kterou kdy napsal.
https://facetheday.bandcamp.com/album/echoes-of-the-childs-mind
Po dvou EPčkách první velká deska velmi slibných mladých hradečáků. Hudebně jde o feel-good party rock, který navazuje hlavně na éru pop-punkových boybandů a mainstreamové emařiny. Po drobcích melodického hardcore z minulosti už tu nezůstal ani ten pověstný stín. V Americe by se asi ztratili, protože kapel, hrajících podobnou hudbu na stejné úrovni, je celkem hromada. V rámci domácí scény je to ale úkaz, který tady nebyl od dob CLOU. "Melting Youth" je technicky po všech stránkách dotažená deska, která má rozhodně ambice a velmi solidní instrumentaci. K většímu úspěchu v rámci mainstreamového rocku jí chybí jen výraznější melodie a silnější refrény.
https://www.facebook.com/gladfortoday/
Někde na pomezí postpunku a indie rocku. Sice jen čtyři skladby a na kazetě, ale výrazně jasnější a jiskrnější zvuk než na albu "Second?-?Guessing". Hladivá náladovka plná zvonivých kytar a neonových synťáků, které tomu dodávají lehký retro feeling. V rámci domácí scény trochu opomíjená kapela, která stále zůstává neobjeveným pokladem. Není moc jiných kapel, které by produkovaly kytarovou hudbu podobného stylu ve stejné jakosti.
Atmosférický black metal / post-metal. Hodně odlehčená produkce plná vybrnkávaček, náladových pasáží a košatých atmosférických vsuvek. Zuby se moc necení, možná občas mléčné jedničky. Příjemný poslech, vyloženou hitovku však na "Succumb" nenajdete.
Šíleně plodný oneman projekt, Aaron Edge se utrhl ze řetězu s sází jednu desku za druhou. "Agglomeration" je třetí z letošních již pěti alb. A překvapivě to drží slušnou kvalitu. Pokud tedy máte rádi dusivý sludge doom s výbuchy disonantního šílenství.
Hulváti z Jura sú takí naši DARKTHRONE: o pol generácie mladší a s koreňmi v grinde miesto blacku, no doživotne verní metalovej klasike (s čoraz hrubším zvukom). „Kromaňon“ a „Abeceda nenávistí“ sa zapíšu do zlatého fondu. Zbytok asi nie, čo vôbec nevadí.
Oproti EP "God Made Me An Animal" ubral Greg Puciato (ex-THE DILLINGER ESCAPE PLAN), ale i skupina jako celek, na nekompromisnosti, objevují se více i zpěvné a melodické polohy, nicméně je to stále hodně nasraný a uřvaný post-hardcore té nejvyšší kvality.
Strhující rozsáhlé kompozice, které buď zcela pohltí, nebo unudí. Já se hlásím k první možnosti. Je to jako snové divadlo severského death metalu. Za mě je to zatím rozhodně jedna z nejzajímavějších desek letošního roku.
Singl „Winter Storm Vigilantes“ je povedená záležitost, která byla slibnou návnadou na nové album. Velká očekávání byla nakonec zbytečná. S trochou dobré vůle se na albu najdou dvě další slušné skladby, jinak je to stále ten samý a nenápaditý kolovrátek.
Místy tak trochu těžkopádný death metal, který ale sází jak na zajímavé technicky neotřelé provedení, tak na dusivě temnou atmosféru. Pekelný vokál navíc dodává na dramatičnosti. U mě to celkem funguje.
