Tenkrát před mnoha lety si člověk myslel, že už nemůže být temnější či špinavější hudby, než toho času produkovala USDM ikona INCANTATION, MORPHEUS DESCENDS a nebo třeba jedineční death/doomoví průkopníci DISEMBOWELMENT na svém jediném albu „Transcendence Into The Peripheral“. Bylo jen těžko představitelné, že jednoho dne z nejzapadlejších kobek povstanou sestavy, které veškeré extrémní atributy této doby dokážou zhmotnit v ještě něco mnohem horšího. Jednou z největších líhní těchto ohavných entit se stala Austrálie, jež dokázala svět extrémního OSDM (potažmo pak black/death nebo death/doom metalu) zpustošit celky typu PORTAL, IGNIVOMOUS, GRAVE UPHEAVAL, ESKHATON, FLESH MEGALITH, CHARNEL ALTAR, AETHYRVOROUS nebo… IMPETUOUS RITUAL.
Poslech takového „Mortal Throne Of Nazarene“ (1994) je dnes jako výlet do první zóny šumavského parku. Počítáte s tím, že cestou na Tříjezerní slať uklouznete a po kolena zapadnete do husté rašeliny. Jistě, boty máte nasáklé odporně páchnoucí hmotou, ale zase máte jistotu, že se večer vrátíte živi a zdrávi k rodinnému krbu. To s „Iniquitous Barbarik Synthesis“ dopadnete o poznání hůře. Při nevinném korzu ponurým slatiništěm se pod vámi prolomí prohnilý můstek a rázem se propadáte do bahnitého marastu, z jehož studené náruče již není úniku. IMPETUOUS RITUAL nenabízejí pomocné ruky ni záchranného kruhu, naopak vás stahují stále hlouběji a hlouběji do jícnu plesnivého močálu. Bez nejmenší naděje na spásu budete marně bojovat dlouhých padesát minut. Poté se nad vámi zavře asfaltově černá tekutina.
IMPETUOUS RITUAL jsou kapelou, kterou buď milujete, nebo ji po prvních pár minutách vypínáte. Prostě to není hudba pro vás. Já osobně se řadím k oddaným sluhům do extrému dotaženého OSDM (potažmo pak black/death nebo death/doom metalu) a do určité míry pro mě platí, že čím okrajovější hudba, tím mě baví více (i když je pravdou, že k poslechu takových GRAVE UPHEAVAL nebo FLESH MEGALITH je třeba přijít vybaven poněkud speciální náladou).
„Iniquitous Barbarik Synthesis“ je zběsilou koláží zuhelnatělého old school, pokroucených „haunting“ výlevů sólové kytary (krásná poklona INCANTATION), reverbem rozostřených ambient/drone death pasáží a rituálního zaříkávání linoucího se z hloubi plísní obrostlých slují jakoby k nám doléhajícího z časů, kdy se na Zemi teprve začal formovat život. Slyším temné dunění vulkánů, mocný praskot v tektonických zlomech a hučení prvotního oceánu, jehož vody začínají obývat základní jednobuněčné organismy. Mluvil jsem sice o sólové kytaře, nicméně si dobře uvědomuji, že to není to pravé označení. IMPETUOUS RITUAL totiž ve skutečnosti musí disponovat pouze neotesanými kyji, na kterých je (snad) nataženo několik drátů. Pokud by se na koncert Australanů dostavila tlupa z rodu Homo habilis, určitě by nezůstala stát v předsálí, ale vydala by se své následovníky podpořit do kotle nejrůznějšími skřeky, zběsilým dupáním a tlučením prvotními nástroji do konstrukce pódia. Atmosféra desky je unikátní, mimořádně masivní, propastně hluboká, ale současně i bezútěšná a neprostupná, doslova zhmotňuje klaustrofobické pocity strachu a beznaděje.
I přes chaotičnost a všudypřítomné primitivní násilí dokážou Australané doručit „příjemné“ a tak trochu „chytlavější“ momenty. Jistě, není to často a není to na dlouho, ale je to tak. Zkuste schválně středovou pasáž „Intramural Axiom“, závěr „Necromantic Esurience“ a hlavně pak předlouhou kompozici „Psychic Necrosis“, jež takových „pohlazeních na duši“ ukrývá hned několik. Dost podobně to činila žánrově i regionálně spřízněná přírodní katastrofa IGNIVOMOUS na výtečném manifestu „Contragenesis“. V jasně nejdelší skladbě tracklistu se však dá najít i jiné přirovnání, a sice k PORTAL, se kterými jsou IMPETUOUS RITUAL mimochodem personálně provázáni.
IMPETUOUS RITUAL jsou po šesti letech zpět a já se jejich monstrózního old school odněkud z útrob pravěké sopky nemohu nabažit. Plesnivá, mechem obrostlá novinka je skutečnou lahůdkou pro vyznavače těch nejextrémnějších odnoží rohatého cavernous death/doom metalu. Vydavatel alba, slovutní Profound Lore Records, o „Iniquitous Barbarik Synthesis“ ostatně hovoří následovně: „Abstraktní death metalový surrealismus, který není pro slabé povahy a není pro ty, kteří mají rádi death metal bezpečný, čitelný a pro radost či potěšení“. S tím nelze nesouhlasit.